Do Podnikatelských odborů nám v těchto dnech přichází stížnosti a prosby o ochranu od jednatelů malých s.r.o. Píší nám, že jsou jim zamítány žádosti na podporu zaměstnanců v programu Antivirus, protože jsou současně jednateli i zaměstnanci své společnosti.
Nejprve snad krátce něco o skvělém programu Antivirus, jinak taky zvaném kurzarbeit. V programu Antivirus mají dostat zaměstnanci uhrazenu část mzdy, aby se tím ulehčilo zaměstnavateli a on nemusel rušit pracovní místa.
Prvním problematickým místem programu je to, že malé firmy s jen několika zaměstnanci obtížně splní podmínky, které MPSV nastavilo. A když už se to malému podnikateli podaří a splní trochu nesmyslné podmínky, přijde druhý problém, že musí nejprve celé mzdy, a to včetně odvodů(!) vyplatit a teprve potom může dostat jejich částečnou úhradu. Třetí problém malých firem pak spočívá právě v tom, že mají uhradit asi polovinu mzdových nákladů ze svého.
Kde na to vzít, když nemají žádné, nebo jen minimální příjmy?! Chtělo by se říci, babo raď, ale patřičnější by bylo, Babiši, raď!
Stane se, že i malá firma všechna tři úskalí zvládne. Splní všechny podmínky, třeba si půjčí peníze na úhradu mezd, a dokonce má i takové obraty nebo rezervy, že může zaplatit jejich část ze svého. V tomto okamžiku často přichází na řadu problém čtvrtý.
Je mnoho podnikatelů, kteří jsou ve svých malých firmách jednateli a zároveň sami sobě zaměstnanci. Nikoho tím nepodvádějí a vše je zcela transparentní. K tomuto dvojjedinému stavu je přinutila politika vlády, kdy zaměstnanecký stav je vládou upřednostňován a zaměstnanci zvýhodňováni oproti jiným formám práce.
Mnoho let tito jednatelé/zaměstnanci plní své povinnosti vůči státu, platí všechny odvody a daně a jejich zaměstnavatel, tedy sami za sebe, pak platí další poplatky a daně. Dosud stát nic nenamítal a všechny peníze rád přijímal. Nestalo se, že by správa sociálního zabezpečení vrátila odvody z mezd, penzijní či zdravotní pojistné s tím, že je stát nechce a ani finanční správa nevracela zaměstnanci/jednateli odvedenou daň z příjmu. Nic takového, všechny penízky, které jednatel za sebe, jako za zaměstnance odvedl, si stát vždy klidně nechával.
Nyní, když by měl takové malé firmě stát pomoci a uhradit část mzdy zaměstnance, to MPSV odmítá. Proč? Jakou to má logiku? Na to selský rozum nestačí, na to musí nastoupit úřední šiml. Tady je oficiální odůvodnění, s kterým MPSV diskriminuje jedny zaměstnance vůči jiným zaměstnancům: „V souladu s výkladem MPSV … pro účely poskytování příspěvků aktivní politiky zaměstnanosti, tj. také příspěvku z programu Antivirus, nepřihlíží MPSV k pracovní smlouvě, která by byla podepsána stejnou osobou, jednatelem, na jedné straně jakožto zaměstnavatelem a na druhé straně jakožto zaměstnancem, a to z důvodu rozdílnosti zájmů obou stran. Pro účely zaměstnanosti se taková osoba nepovažuje za zaměstnance v pracovním poměru.“
Ano, čtete dobře, platí jako mourovatý, stát hospodaří s jeho penězi, ale „nepovažuje se za zaměstnance v pracovním poměru“.
Argumenty, které uvádí úředníci, nám připadají velmi chabé a důvody odmítnutí nedostatečné. V právním státě nelze přece diskriminovat některé občany jen proto, že si to socialisticky smýšlející politici nebo úředníci usmyslí. Pokud chce někdo tvrdit, že může být na zaměstnaneckém vztahu podepsaném jednou a toutéž osobou, něco nekorektního nebo nekalého, tak to musí prokázat. Presumpce neviny je stále jedním z hlavních principů našeho práva. My podnikatelé a živnostníci jsme si už sice zvykli, že jsme vládou a jejími úředníky vždy považováni za sprosté podezřelé, ale má to svoje hranice.
Pokud úředníci léta nenamítali nic proti tomu, aby zaměstnanec/jednatel platil všechny odvody a daně, a stát mu tyto peníze nevracel, pak je logické, že nyní musí stát plnit svou úlohu a dostát svým povinnostem.
Vyzýváme vládu, aby odstranila zjevnou nespravedlnost a podpořila jednatele malých s.r.o., kteří jsou zároveň zaměstnanci svých firem, a to stejně, jako ostatní zaměstnance.
