Americká výnosová křivky se napřímila. Dolar zpevnil pod 1,0900 za euro. Koruna se obchoduje pod 25,25 za euro a pod 23,20 za dolar.

JFK i Bob Dylan aneb americké dluhopisy se vrátily do 60.let

Co se děje na amerických dluhopisech? Vrací se do doby úřadování prezidenta Kennedyho a první desky Boba Dylena. Podle vývoje termínované prémie, kterou sleduje newyorská pobočka Fedu, se 10leté americké státní dluhopisy dostaly na úrovně roku 1962. Proč?

Termínovaná (někdy též riziková) prémie reflektuje dodatečnou kompenzaci, kterou investoři požadují při drženou dlouhodobých dluhopisů namísto těch krátkodobých. Vzhledem k tomu, že dlouhodobé instrumenty jsou spojeny s riziky, jako je například inflace, investoři jednoduše požadují „něco“ navíc. Faktem je, že v aktuálních podmínkách nepožadujíc nic, naopak jsou ochotni se něčeho i vzdát. Potvrzuje to právě velikost prémie na -0,38 %, což je úroveň, které bylo dosaženo naposledy rok před atentátem na Kennedyho. (viz graf).

Propad do záporných čísel mnozí experti označují za důkaz toho, že jsou dlouhodobé americké bondy silně nadhodnoceny. Není se čemu divit, v posledních měsících se investoři hromadně zbavovali vládních dluhopisů, jejichž výnosy dosahovaly především negativních výnosů. Celkově tak bylo podle agentury Bloomberg vybráno zhruba 9 bilionů dolarů. Americké Treasuries jsou naopak lákavé, jelikož jejich riziko například v podobě náhlého růstu inflace je minimální s tím, jak se (nejen) centrální bankéři potýkají s problémem dosažení intenzivnějšího růstu světové ekonomiky.

„Za propadem prémie stojí souběh efektů, včetně toho globálního, který poukazuje na to, že ve světě prostě nenarazíte na dostatečný výnos,“ řekl pro agenturu Bloomberg Aaron Kohli, dluhopisový stratég společnosti BMO Capital Markets. „Trh v tuto chvíli není přesvědčen, že by Fed byl schopen vytvořit podmínky, za kterých by kupující dlouhodobých instrumentů požadovali rizikovou prémii. V takovém případě je nutné, aby existovala nějaká rizika růstu a inflace.“

Situace pod nulou

Termínová prémie měřená newyorskou pobočkou Fedu se drží v záporu po většinu roku 2016. Vůbec poprvé se ukazatel dostal do situace pod nulou v roce 2012, zatímco nejvyšších úrovní nad 5 % bylo dosaženo v první polovině 80. let.

„Tempo ekonomického růstu je dostatečně pomalé na to, aby stlačilo prémii mnohem níže,“ míní Yusuke Ito, seniorní manažer společnosti Mizuho Asset Management. „Lidé jsou ohledně boomu americké ekonomiky příliš optimističtí, zatímco my zastáváme spíše opačný názor. Měnová politika Fedu zůstane ještě po nějakou dobu akomodativní, což vyvolá tlak směrem dolů nejen na termínovou sazbu, ale rovněž i na dlouhodobé výnosy.“

Pokud hovoříme o amerických dlouhodobých bondech, stále se jedná o poměrně levná aktiva, a to především v rámci mezinárodního srovnání. Vyjma USA se totiž dluhopisy obchodují převážně s nulovým výnosem, případně dokonce i se záporným. A právě to je z aktuálního hlediska fakt, který se pravděpodobně ještě nějakou dobu nezmění.

Newsletter