Evropské i americké výnosy klesají. Dolar ve ztrátě nad 1,0700 za euro. Měny regionu v zisku. Koruna zpět pod 25,20 za euro.

Kam až mohou úrokové sazby klesnout?

Současný finanční svět je charakteristický specifickým extrémem, kterým jsou sazby na technické nule. Rekordně nízké úroky je možné nalézt v naprosté většině vyspělých ekonomik, přičemž v některých bylo přikročeno k ještě drastičtějším opatřením v podobě záporných úrokových sazeb.

Vzhledem k situaci by si mnozí investoři mohli myslet, že prostor pro další uvolnění již tak dost uvolněné měnové politiky neexistuje. Omyl, opak je pravdou. Alespoň s tímto tvrzením přišel analytický tým Deutsche Bank, který se zaměřil právě na světové úrokové prostředí. Výsledek mluví jasně, centrální banky se na pomyslné úrokové dno stále dívají hodně z dálky.

Z hlediska teorie by měly záporné úroky působit jako motor poskytování úvěrů. Negativní depozitní sazby centrální banky jednoduše nutí finanční domy „vpouštět“ volnou likviditu ​ na trh a ne ji nechat volně ležet na rezervních účtech. V určitém případě je možný i scénář, ve kterém by banky zátěž záporných sazeb přenesly přímo na své klienty, a to v podobě záporného úročení běžných účtů. Taková situace by ve výsledku skončila tím, že by si každý člověk či firma jednoduše držel hotovost s nulovým zhodnocením tzv. „pod slamníkem.“

Centrální banky tak stojí před nelehkým úkolem. Nastavením sazeb na patřičnou úroveň by měly jednak nastartovat motory ekonomického růstu a dosáhnout vytyčených inflačních cílů, avšak nesmí dojít na situaci, kdy by si populace začala hromadně „syslit“ peníze pod polštářem. Klíčovým ukazatelem pro měnové autority je v tomto případě  poptávka po hotovosti. Jakmile ta vystřelí, bance je v tu chvíli jasné, že aplikovaná politika vede spíše ke škodě než k užitku. Dle šetření Deutsche Bank však taková situace zatím nehrozí (viz graf).

Abhishek Singhania a Oliver Harvey, analytici banky, kteří se na výzkumu podíleli, ukázali, že záporné sazby nejsou pro banky takovou zátěží, jak by se mohlo zdát. Z toho pak odvozují fakt, že centrální měnové autority mají stále otevřený prostor k dalšímu uvolňování své měnové politiky.

„Náklady záporných sazeb nejsou nikdy napřímo přenášeny na klienty. Jakmile by byly zavedeny na běžných účtech, poškodilo by to vztah mezi klientem a bankou, přičemž nejvíce by utrpěla ta instituce, která by úroky s mínusem zavedla jako první. Její klienti by se totiž ihned přesunuli ke konkurenci,“ přepisuje slova analytiků agentura Bloomberg.

Náklady záporu tak musí být na klienty přeneseny jinak, a to co nejvíce nenápadně. V tomto případě je potřeba být co nejvíce kreativní a nenápadný. Ti klienti, kteří jsou negativními úroky poškozeni, nejsou vkladatelé, ale dlužníci. Banky totiž náklady záporu přednášejí do vyšších marží poskytnutých úvěrů.

„Švýcarská centrální banka nedávno uvedla, že dopady zavedení záporných sazeb zvyšují, a ne snižují, úroky poskytnutých hypoték. Banky se tak tímto způsobem snaží chránit před poklesem marží,“ vysvětlují analytici. „Stejně tak dochází i ke zvyšování administrativních poplatků, které jsou spojeny právě s nově poskytnutými hypotékami.“

K omezení nákladů záporných sazeb ale přispívají i samy centrální banky. Některé z nich totiž zastropovaly výši možných nákladů, které jim banky platí za uložená depozita. Jakmile je stanovené maximum dosaženo, na zbytek uložené likvidity se už negativní úroky nevztahují.

Na základě těchto faktů je tedy vidět, že sražení sazeb pod nulu nefunguje jako ideální nástroj uvolnění finančních podmínek. Ve výsledku totiž můžou navýšit úrokové náklady nefinančnímu sektoru. Na druhou stranu je potřeba brát v potaz i fakt, že primární kanál vlivu záporných sazeb na finanční systém jde skrze měnový kurz. Jakmile dojde na snížení úroků, domácí měna oslabí, z čehož pak profitují především exportéři.

„Krátkodobé sazby mnohem více ovlivňují měnový kurz než ty dlouhodobé. Je to dáno tím, že forexoví obchodníci využívají k financování svých operací právě ty krátkodobé, tzv. overnight, sazby. Stejně tak se záporné úroky osvědčily jako mnohem efektivnější oproti přímým intervencím,“ vysvětlují analytici.

Faktem ale je, že nikdo nedokáže odhadnout, jak moc se mohou sazby ještě snížit. Jakmile bude světová ekonomika doslova otupělá hledáním „absolutní úrokové nuly“, stane se tento proces spíše než teoretickou otázkou předmětem praxe.

Newsletter