Kam s penězi, až splasknou tři hlavní tržní bubliny?

Od té doby, co jsme svědky pozitivní korelace realitního trhu, akcií a dluhopisů, vznikla v investičním prostředí otázka s nelehkou odpovědí. Kam s penězi, až splasknou všechny tři bubliny zmiňovaných oblastí?

„Každý, kdo není placen, aby popíral existenci bublin realit, akcií a bondů, o nich moc dobře ví,“ píše Charles Hugh Smith, americký spisovatel a ekonomický komentátor, v rámci svého blogu Of Two Minds. Nevěříte? Stačí se podívat na tři hlavní grafy.

Druhý rok 1987?

První z nich se týká realit. Index S&P/Case-Shiller 20-City Composite Home Price reflektuje vývoj cen rezidenčních nemovitostí ve 20 hlavních amerických městech. Jeho aktuální úroveň je o 80 % vyšší než v roce 2000 a o 35,7 %, než byla před čtyřmi lety. Pomalu ale jistě se tak dostáváme k maximům, kterých bylo dosaženo těsně před splasknutím realitní bubliny v roce 2007.

Obdobně je na tom i index S&P 500 očištěný o vývoj inflace. Jeho úroveň už dokonce přesáhla vrchol, kterého bylo dosaženo před vypuknutím finanční krize v roce 2008. Aktuálně tak naráží na maxima z roku 2000, tedy z doby před tzv. „dot-com“ technologickou bublinou.

Co je hlavním motorem tohoto růstu? Poměrně jasnou odpověď poskytuje ukazatel Margin Debt newyorské akciové burzy. Ten sleduje celkový objem peněz, kteří si vypůjčili členové NYSE proto, aby za něj mohli nakoupit obchodované akcie. Další bublina.

Výčet uzavírá vývoj sazeb Federálního rezervního systému. Jejich několikaleté úrovně poblíž nuly zapříčinily to, že se investoři obrátili k aktivům s „alespoň“ nějakým zhodnocením, ovšem s menší rizikovostí než u akcií. A právě tím vznikla bublina dluhopisového trhu.

„Jedním z důsledků uplynulých osmi let extrémně uvolněné politiky centrální banky je vznik poměrně úzké korelace všech tří zmiňovaných aktiv,“ tvrdí Smith. „Dodatečná likvidita, kterou (nejen) americká měnová autorita trhy intenzivně zásobovala, tak investory doslova donutila investovat tam, kde se dalo narazit na aspoň nějaký výnos.“

Podle Smithe tak v podstatě zmizela jakákoliv možnost pokračovat v zažité strategii prodeje nadhodnocených aktiv a nákupu těch podhodnocených. „Jak chcete spravovati riziko portfolia, když všechna hlavní aktiva jsou nadhodnocená? Kam chcete přesouvat kapitál v prostředí tržních bublin?“

„Vrtulníkové“ peníze: Utratit, či uspořit (i v ČR)?

Je potřeba se zaměřit na ta aktiva, u kterých sice nepozorujeme trží bublinu, ovšem nenesou žádný výnos. Podle Smithe se nabízí například fyzické drahé kovy a komodity. Zde však vzniká jeden poměrně výrazný problém. Mnohé investiční instituce totiž do takových aktiv investovat nemohou.

I přesto, že zde tedy existuje toto omezení, peníze, kterými tyto subjekty disponují, by mohly najít své uplatnění v drahých kovech, komoditách či dokonce v bitcoinech. Objevuje se však další „ALE“, a to v podobě velikosti trhů, kde se schyluje ke splasknutí bubliny. Tyto segmenty dosahují desítek, ne-li stovek, bilionů dolarů, přičemž ty ostatní, které nekorelují s nemovitostmi, bondy a akciemi, jsou mnohem menší.

„Fyzické zlato držené v soukromých rukou dosahuje 3 až 4 bilionů dolarů. Tržní hodnota bitcoinů činí asi 10 miliard dolarů, u etherea pak zhruba jedné miliardy. To vše jsou čísla, která jsou pouhým zlomkem globální poptávky po dluhopisech, realitách a akciích. Jde o tak malá čísla, že by na pomyslném koláčovém grafu bilionů dolarů světového finančního bohatství nebyla vůbec vidět,“ míní Smith.

Zlato až po kolena v medvědím supercyklu, ale…

Kam by tedy bylo možné zaparkovat peníze hledající bezpečné přístavy? Které trhy by dokázaly pojmout tak horentní sumu, pokud by došlo na souběžné splasknutí bubliny jak na akciích, dluhopisech, tak i nemovitostech? Podle Smithe žádné.

„Splasknutí bublin by vyvolalo úprk bilionů dolarů, eur i jenů, které by se chaoticky mačkaly u pomyslných únikových východů kolabujících trhů. Zlomek těch ostatních by sice dokázal pojmout alespoň to nejmenší minimum přebytečné likvidity, zbytek by však zůstal bez využití.“

Newsletter