Pro některé obchodníky je v dnešním světě poměrně obtížné najít hodnotnou investici. Skeptičtější a opatrnější investoři dokonce přestávají věřit i největší ekonomice světa a stahují své zdroje mimo Spojené státy. Ale kam v takovém případě zamířit? Dle Heidi Richardsonové, která působí ve společnosti BlackRock jako investiční stratég, by se obchodníci neměli obracet zády vůči Evropě, obzvláště pak vůči Německu.
Richardsonová svou názor odůvodňuje třemi hlavními body. Prvním z nich je zahájení evropské verze programu kvantitativního uvolňování, dále pak úroveň valuací evropských akcií ve srovnání se zbytkem světa a v neposlední řadě hraje roli také vývoj na euru.
Program kvantitativního uvolňování
Evropská centrální banka oznámila zahájení programu nákupu vybraných dluhových aktiv začátkem března letošního roku. Podle představených plánů hodlá evropská měnová autorita nakoupit měsíčně aktiva o hodnotě 60 miliard euro, a to ve složení z dluhopisů zemí eurozóny a vybraných institucí. Celý program by měl dle očekávání trvat až do září 2016. Dle slov prezidenta ECB Maria Draghiho je hlavním cílem programu boj proti deflaci a stagnující ekonomice.
Přínosem evropského QE je dle Richardsonové především snížení kapitálových nákladů. Dodatečná likvidita vehnaná do systému by měla dle očekávání povzbudit jak banky, tak i samotné firmy k větší angažovanosti na úvěrovém trhu. Dodatečné zdroje pak společnosti mohou použít nejen na zvýšení kapitálových výdajů, ale především na zvýšení dividend a zpětných odkupů vlastních akcií.
Druhé specifikum vychází z faktu, že v Evropě je emitováno mnohem méně dluhopisů než ve Spojených státech. ECB tak pravděpodobně většinu dluhopisů, odhadem až 89 % z naplánované celkové hodnoty, koupí od stávajících držitelů, namísto z nových emisí. Vyšší poptávka po bondech tak bude snižovat jejich výnosy, přičemž některé se dostanou, resp. už dostaly, do záporných hodnot. Evropské akcie oproti tomu nesou průměrnou dividendu o velikosti 2,5 %. Toho si postupně všímají velké investiční společnosti a přesouvají se z evropských dluhových instrumentů směrem k akciím.
Valuace evropských akcií
S tím, jak evropská ekonomika postupně nastupuje do procesu své obnovy, se jeví valuace akcií většiny evropských společností ve srovnání s těmi americkými mnohem zajímavěji. Dle údajů Citibank se evropské tituly momentálně prodávají z hlediska účetní hodnoty se 40% diskontem oproti těm americkým. V rámci dlouhodobého průměru pak diskont ve prospěch Evropy dosahuje 35 %.
Německé akcie jsou na tom dokonce ještě lépe než zbytek Evropy. Porovnání ukazatele P/E německých titulů se zbytkem eurozóny ukazuje diskont o velikosti 15 %, ve srovnání s USA pak dosahuje 32 %. Velkou výhodou německých společností jsou taktéž jejich stabilní rozvahy. Dle údajů agentury Bloomberg drží podniky až jednu čtvrtinu celkové bilance v hotovosti, kterou mohou použít například ke zvýšení dividend či zpětným odkupům.
Vývoj eura
Zatímco v USA program kvantitativního uvolňování skončil, v Evropě právě začal. Tento fakt přispěl k silnému oslabení eura, což ve výsledku podpoří především evropské exportní společnosti. Richardsonová poukazuje především na firmy podnikající v segmentu cyklického zboží, které se postupně těší čím dál tím větší poptávce, například právě v USA.
V tomto směru opět vyniká Německo, a to nejen jako největší evropská ekonomika, ale především jako pátý největší exportér do Spojených států. Nejvíce profitují v tomto směru německé automobilky a prodejci farmaceutického zboží. Tedy dva sektory, které v poslední době zaznamenaly poměrně výrazné zvýšení tržeb mající původ právě v největší ekonomice světa.
