Pokud sledujete novinky ze světa ekonomie, určitě víte, že Nobelovu cenu za ekonomii získal Angus Deaton, akademik z Princetonu, který se zabýval studiem spotřeby, chudoby a nerovnosti. Byli lepší kandidáti? Své tipy nabízí Noah Smith ze Stony Brook University a novinář na volné noze. Jak zní?
David Card
Jedním z nich je David Card z University of California-Berkeley. Pokud někdy nezíská Nobelovu cenu on, bude to velký historický omyl. Nová empirická technika, zařazená pod hlavičku „přirozených experimentů“ udělala v ekonomii doslova bouři. Mnoho ekonomických pohledů, které používají lidé v médiích a berou je téměř jako samozřejmost, pochází z právě z Cardova výzkumu. Card přišel s důkazy, které ukazují, že negativní dopad minimální mzdy na zaměstnanost nebo přistěhovalectví na náklady obyvatel jsou velmi malé. Výsledky této studie jsou v současné době široce známy. Je tu jistá šance, že by mohl dostat cenu společně s Alanem Kruegerem, ekonomem z Princetonu, který byl spoluautorem studie, věnující se minimální mzdě.
Nobuhiro Kiyotaki
Makroekonomie, obor, ke kterému veřejnost často zoufale vzhlíží a hledá pomoc a vhled ekonomů. Je to také obor, který se tradičně těšil hojnému podílu Nobelových cen. Ta poslední byla udělena v roce 2011. Pokud se Nobelův výbor rozhodl přesunout důraz na jiné ekonomické disciplíny, je cena pro tohoto makroekonoma v jistém smyslu pasé.
Problémem je, že v makroekonomii je velmi těžké dostát pravdě. Je těžké rozeznat, kdo má pravdu a kdo se mýlí, pokud jde o otázky recese, krize, inflace, co přesně je způsobilo a co s nimi můžeme dělat.
Proč by mohl dostat Nobelovu cenu další ekonom z Princetonu Nobuhiro Kiyotaki? Mnohé makroekonomické myšlenky lze vysledovat z různých Kiyotakiho studií. Byl jedním z hlavních architektů neokeynesiánské teorie, makro modelu používaného většinou centrálních bank k popisu toho, jak měnová politika může stabilizovat růst a inflaci. Vyvinul také model, proč lidé používají peníze.
Společně s Johnem Moorem vyvinul model, který vysvětluje, jak dluh může zesílit obchodní cykly. Jinými slovy, jak může úpadek na trhu bydlení potopit finanční systém a ekonomiku. Tento model byl vydán v roce 1997, deset let předtím, než právě sektor realit rozpoutal finanční krizi. Říkáte, že žádný ekonom nepředpověděl finanční krach? Nobuhiro Kiyotaki tak udělal.
Martin Weitzman
Harvardský Martin Weitzman je pravý vzdělanec. Nejvíce ho proslavila ekonomie životního prostředí – zejména zdůraznění rizik vyplývajících z extrémních klimatických změn.
To je však jen zlomek Weitzman díla. Mimo jiné také analyzoval zdroje stagflace. Zaměřil se na prospěšnost sdílení zisku uvnitř společnosti. Studoval, jestli je užitečnější danit znečištění nebo ho regulovat. Věnoval se také modelu individuální rozhodování a poskytl jeden z nejhlubších pohledů na tzv. akciovou prémii – vlastnosti, že akcie mají tendenci získat vyšší výnosy, než by bylo oprávněné vzhledem k jejich rizikovosti. Weitzmanova práce je tak geniální, rozmanitá a důležitá, že je dalším horkým kandidátem na zisk Nobelovy ceny.
