Někdy si při čtení ekonomických studií připadám jako v Jiříkově vidění. Naposledy se mi to přihodilo při studiu díla z produkce OECD, nazvaného Měnová politika a nerovnost. Hodně důležité téma. Zvláště nyní.
Autoři O’Farrell, Rawdanowicz a Inaba v textu, publikovaném počátkem března 2016, zjišťují, že uvolněná měnová politika má v praxi jen malý vliv a ještě k tomu nejednoznačný vliv na příjmovou nerovnost i na nerovnost v bohatství. Jedním z důvodů tohoto závěru je podle nich to, že „růst cen nemovitostí ve svém výsledku obecně snižuje nerovnost bohatství.“ Aha. Podle autorů je vlastnictví nemovitostí v zemích OECD rovnoměrněji rozděleno než vlastnictví akcií či dluhopisů, takže při uvolněné měnové politice (která podněcuje růst cen nemovitostí, akcií i dluhopisů) těží ze zdražení realit nejvíce střední vrstvy. Hm.
V OECD zjevně nečetli studii harvardských ekonomů Ganonga a Shoaga z ledna 2015. Ti v práci nazvané Proč klesá regionální příjmová konvergence v USA? (jinými slovy, Proč se v USA rozevírají příjmové nůžky?) píšou, že Spojené státy byly v posledních třiceti letech svědkem „dramatického snížení míry sbližování příjmů napříč jednotlivými státy a také populačních toků do bohatých regionů.“ Ganongův a Shoagův model následně potvrzuje, že rostoucí ceny nemovitostí v bohatých regionech vytvářejí jakýsi neviditelný plot vysoký cen, který znemožňuje chudším lidem se v takovém místě usadit, čerpat z jeho zpravidla vyšší produktivity (proto je to místo bohaté – protože má vyšší produktivitu), a šplhat tak po příjmovém žebříku výše.
Kdo onen neviditelný plot vysokých cen staví? Ganong a Shoag uvádějí, že „sbližování v příjmech pokračuje v místech zatížených menší regulací, zatímco z většiny ustalo v místech s vyšší regulací.“ Jinými slovy, jsou to regulátoři, tedy státní úřady, které prostřednictvím nejrůznějších nařízení (územní regulace, památková ochrana, environmentální regulace aj.) konzervují stav, činí nabídku bydlení nepružnou, a vytvářejí tak ghetta bohatých (více jsem o tom psal zde). Chudí zůstávají před branami těchto ghett. Jsou to navíc ghetta bohatých a dále bohatnoucích. Kvůli tomu, že v posledních letech svoji ruku k dílu přidávají i centrální banky. Ty totiž, jak ostatně přiznává výše i OECD, podněcují růst cen nemovitostí.
Pokud tedy jsou blíže pravdě na Harvardu než v OECD a růst cen nemovitostí příjmové nůžky rozevírá, a to dokonce „dramaticky“, pak jsou klíčovými strůjci tohoto rozevírání zvláště v posledních letech státní úřady a centrální banky. Za růstem nerovnosti je tedy z podstatné míry stát, nikoli trh.
Tip: To nejlepší z Roklenu – Zaregistrujte si zasílání RoklenLetteru zde
