Dolar se po včerejším zpevnění proti euru obchoduje pod 1,1500 EURUSD. Zapůsobila situace v Číně. Procyklické měny i měny regionu zůstávají pod výprodejním tlakem. Koruna oslabila nad 24,50 za euro.

Kdy skončí éra „hvězdných“ centrálních bankéřů?

Jaké jsou hlavní hybatele trhů? Logicky je to poptávka s nabídkou, které vycházejí z vývoje konkrétní společnosti, respektive celé ekonomiky. V dnešním světě však mezi tyto fundamenty vstupují ještě centrální banky, jež svou aktivitou občas zastíní i samotný průběh zmiňovaných hybatelů. Je však tato éra někdy až hyperaktivních bank udržitelná?

V úterý byl ve Spojených státech zveřejněn index nákupních manažerů ISM, který se za listopad propadl pod významnou hranici 50 bodů. Akcie obvykle na tento indikátor reagují poměrně citlivě, tudíž někteří investoři věřili, že po pádu ISM přijde i pád akcií. Nestalo se, americké akcie se udržely silné.

Dle Briana Kellyho, zakladatele společnosti Brian Kelly Capital, vytváří tato divergence prostor pro konspirační teorii ohledně toho, že Federální rezervní systém sám skupuje akcie, aby tím podpořil chod trhů. Kelly o sobě však říká, že není zastáncem obdobných teorií, ovšem potvrzuje, že zmiňovaná reakce akcií byla taková právě díky činnosti Fedu, která ale neměla povahu nákupu jednotlivých titulů.

„Žijeme v době, kdy jsou centrální bankéři něco jako rockové hvězdy. Ben Bernanke za jeden proslov obdržel 200 tisíc dolarů. Jakmile mluví Janet Yellenová či Mario Draghi, trhy se doslova zastaví. Za svých dvacet let zkušeností na Wall Street jsem nikdy nepotřeboval vědět, jak hlasoval ten či onen člen rady americké centrální banky, jak je tomu dnes. Centrální bankéři jako rockové hvězdy dokáží pár slovy vydělat biliony dolarů. Otázkou zůstává, zda je to správně…“, přepisuje server CNBC Kellyho slova.

Ještě před Velkou finanční krizí platilo, že dobrá politika centrální banky je nudná. Nicméně panika v roce 2008 všechno změnila. Krize si tehdy vyžádala, aby centrální bankéři vystoupili ze stínu a začali jednat. „Jakmile je z vás rocková hvězda máte problém svou show ukončit, jelikož publikum chce neustále víc a víc,“ píše Kelly pro CNBC. Dříve volání o přídavek znamenalo další kolo kvantitativního uvolňování, ovšem dnes, kdy je Fed evidentně připraven na zvyšování sazeb, je tento scénář vysoce nepravděpodobný.

Tip: RoklenFx Denní výhled – Zaregistrujte si zasílání mailem 

ISM vs. akcie

Korelace amerických akcií a indexu nákupních manažerů ISM byla vždy opravdu silná. Potvrzuje to například historický vývoj indikátoru a roční procentní změna indexu S&P500 (viz graf č.1). Pokud se zaměříme na srovnání obou sledovaných proměnných od roku 1949, je patrné, že výnosy akcií intenzivně následovaly sledovaný index.

Tak se dělo po většinu doby vybraného časového pásma až na pár výjimek. Naposledy, kdy se index ISM propadl pod hranici 50 bodů, se psal listopad 2012. Indikátor tehdy klesal několik měsíců po sobě, ovšem akcie si i přesto udržovaly růst. Kelly spatřuje původ této divergence v tehdy běžícím programu kvantitativního uvolňování.

Od června 2012, kdy se ISM začal nezadržitelně přibližovat k hranici 50 bodů, až do září téhož roku index S&P500 vzrostl o téměř 20 % (viz graf č.2). Investoři správně odhadli, že se blíží další stimul ze strany centrální banky. Ovšem je teď situace jiná?

Velký rozdíl je dle Kellyho v ochotě Fedu vyhlásit další, tedy čtvrté, kolo kvantitativního uvolňování. Nízká úroveň nezaměstnanosti přesvědčila mnohé členy rady americké centrální banky o tom, že se největší ekonomika světa dostává zpět do kolejí solidního růstu. Tomu však hodnota indexu ISM rozhodně neodpovídá. Hrozbou je rovněž představa o tom, že Evropská centrální banka ještě navýší objem svého programu kvantitativního uvolňování. Pokud by po tomto kroku euro oslabilo a dolar posílil, představovalo by to další zatížení amerického zpracovatelského sektoru.

Je evidentní, že show rockových hvězd z oblasti centrálního bankovnictví byla velkolepá. Otázkou tak zůstává, co se stane, jakmile jedna hvězda odejde z pódia. Dle Kellyho je možné, že po tomto odchodu už nebudou mít další bankéři dostatečnou podporu publika, které by je ve výsledku mohlo dokonce i vypískat. Pokud by se tak stalo, dostáváme se pravděpodobně do konečné fáze éry „hvězdných“ centrálních bankéřů a jejich hyperaktivní měnové politiky.

Newsletter