Každý investor, který je alespoň trochu „v obraze“, si je vědom faktu, že na devizových trzích se momentálně odehrávají dvě hlavní dějové linie. Americký dolar pokračuje ve svém růstu na pozadí očekávání blížícího se zvyšování úrokových sazeb americkým Federálním rezervním systémem, zatímco evropská společná měna oslabuje a to hlavně z důvodu „tištění peněz“ Evropskou centrální bankou na nákup státních dluhopisů.
U obou jmenovaných se jedná o veřejně známá fakta. Přesto, ačkoliv je však divergence monetárních politik vysvětlením pro propad eura vůči dolaru v posledních několika měsících, neříká nám nic o jejich budoucím kurzu.
V případě, že Fed přistoupí ke zvýšení sazeb rychleji, než se očekává, nebo investoři dospějí k přesvědčení, že ECB bude skupovat více dluhopisů, než před dvěma měsíci předeslala, euro by mělo dále klesat. Dosavadní známá fakta, a sice očekávání jestřábího Fedu a holubičí ECB, by nicméně měly již být zahrnuty v ceně.
Přesto však propad eura neustává. Poté, co ECB v minulém týdnu nabídla podrobnosti ohledně programu odkupu dluhopisů, euro během šesti dnů kleslo o zhruba 6 procent. Takovéto tempo poklesu trh nikdy nezaznamenal, kromě jedné jediné situace, a sice kolapsu Lehman Brothers.
Napříč finančním spektrem tak sílí dohady ohledně možné přepálenosti aktuálního poklesu. Mnozí analytici považují současný propad eura za příliš rapidní, a to zejména z důvodu toho, že ECB vlastně při svém zasedání v minulém týdnu nesdělila trhu nic nového. Obchodníci poukazují na masivní přeprodanost evropské společné měny, jež by v případě jakéhokoliv překvapení z USA mohla strmě posílit.
Čemu však koncentrace na politiku centrálních bank brání, je zaměření pozornosti na fundament. Obchodní bilance v eurozóně dosahuje historických maxim. Sentiment obchodních manažerů se nadále zlepšuje a akciové trhy dosahují nejvyšších úrovní v historii. Důvěra spotřebitelů se ocitá na úrovních naposledy zaznamenaných v roce 2007, stejně jako růst maloobchodních tržeb. Někteří si dokonce myslí, že region roste rychleji než v USA.
Nic z toho však momentálně nehraje roli. Veškerá pozornost je upřena na centrální banky, které se staly hlavními hybateli finančních trhů. V určitém okamžiku však trhy procitnou a tuto realitu si uvědomí. Slepé následování stále sílících zvěstí o brzkém dosažení parity dolaru s eurem je tak v momentálním rozpoložení finančních trhů vysoce rizikovou záležitostí.
