Diskuze o tuzemské inflaci se mění. Otázku, zda jde o domácí či dovezenou, velmi rychle nahrazuje obava ze ztráty ukotvení inflačních očekávání. Vzhledem ke skokovému nárůstu tuzemských inflačních očekávání stojí ČNB před zásadní výzvou. Jak vrátit očekávání zpět k dlouhodobému cíli? A může pomoci Michlův lidský přístup?
Většina odborníků se shoduje, že tuzemská inflace je nešťastná kombinace dovezené inflace a té způsobené domácími proinflačními tlaky. Koneckonců, na domácí tlaky reagovala ČNB zvyšováním úrokových sazeb již před vypuknutím pandemie COVID-19. Od poloviny roku 2017 rostla REPO sazba pomalu, ale systematicky, a to až do února 2020. Domácí inflační tlaky během pandemie nezmizely. Trh práce i trh nemovitostí zůstaly napjaté. Navíc štědré vládní intervence, balíček daňových zákonů i odložená spotřeba domácností inflační prostředí ještě podpořily. Z retrospektivního pohledu dnešní situaci nepomohlo ani rozhodnutí bankovní rady nezvyšovat sazby během lockdownů, navzdory proinflačním tlakům patrným minimálně v prvním čtvrtletí 2021. Právě silné domácí proinflační tlaky určují, že tuzemská inflace v roce 2022 je a bude vyšší než inflace v jiných ekonomikách. Těch přibližně pět procentních bodů jde na vrub naší ekonomické situaci.
Původ inflace je včerejší téma, nastal čas řešit její možné důsledky. Největším rizikem je, že si lidé zvyknou na dlouhodobé vysoko inflační prostředí. Inflace kolem 10 % přestane být překvapením a začne být standardem. Domácnosti a firmy přizpůsobí své rozhodování vysoké inflaci a vysoká inflační očekávání se propíší do všech smluv, dohod a plánů. V takovém případě by návrat k nízkým hodnotám inflace byl velmi drahý. Nad ČNB tak visí hrozba. Není proto divu, že formování inflačního očekávání věnuje zvýšenou pozornost.
V úvodu poslední zprávy o měnové politice guvernér Jiří Rusnok píše: „Naší hlavní snahou bude předejít rozvolnění inflačních očekávání a nepřipustit, aby vysoká inflace v rozhodování ekonomických aktérů zdomácněla.” Ze zprávy dále vyplývá, že hrozba ztráty inflačního ukotvení je aktuální. Zástupci průmyslu a nefinančních podniků očekávají inflaci nad horní hranicí tolerančního pásma i za tři roky. Celkem 15 % z nich očekává inflaci přes 10 %. Finanční analytici, kteří jsou zpravidla nejlépe obeznámeni s fungováním měnové politiky, dosud očekávali, že se inflaci povede zkrotit a že za tři roky se vrátí k 2 %. To se však po viditelném skokovém nárůstu inflačních očekávání v posledních měsících a jmenování Michla guvernérem může rychle změnit.
Vysoká inflace a formování inflačních očekávání je aktuální téma i pro jiné centrální banky a ekonomiky. Pochopit, jak domácnosti formulují svá inflační očekávání a jak ta následně ovlivňují ekonomická rozhodnutí, je první krok ve snaze vrátit očekávání k dlouhodobému inflačnímu cíli.
Stejně jako snad ve všech životních situacích, ani při formování inflačních očekávání nikdo nemáme dokonalé informace. Místo toho si vymýšlíme příběhy a hledáme zkratky, kterými bychom si realitu zjednodušili, přiblížili a vysvětlili. „Průměrná inflace v eurozóně je 7 %, my s naší korunou máme 14 %. Ke snížení bychom tedy měli přijmout euro.“ To je jedním z mnoha příkladů, které se v poslední době objevily. Na první pohled to zní logicky, musí to tedy být pravda. To, že podobné zkratky jsou nepřesné, zkreslující a často dokonce vnitřně nekonzistentní, na naší ochotě jim věřit moc nemění. Formulujeme subjektivní očekávání, nehledáme pravdu.
Navzdory důležitosti inflačních očekávání pro měnovou politiku o nich a o jejich formování víme relativně málo. V odborné literatuře se objevuje několik empirických pozorování:
- Inflační očekávání domácností jsou zpravidla vyšší než ex-post naměřená inflace nebo než očekávání finančních trhů. A to i v době nízké inflace.
- Mezi domácnostmi je vysoká, ale systematická disparita v inflačním očekávání.
- Vysoká průměrná hodnota očekávané inflace je zpravidla tažena jen malým podílem domácností s vysokou hodnotou očekávané inflace. Průměrná očekávaná inflace je o jeden procentní bod vyšší než mediánová hodnota.
- Ženy zpravidla očekávají vyšší inflaci než muži; a starší vyšší než mladší.
- Domácnosti s nižším socioekonomickým statusem (příjem a vzdělání) očekávají vyšší inflaci.
- Lidé s nižšími kognitivními schopnosti (i při kontrole příjmu a vzdělání) mají rovněž vyšší inflační očekávání.
Pokud ale lidé nemají kompletní a dokonalé informace, na základě čeho formulují svá inflační očekávání? Výzkum (D’Acunto et al. 2021b, Weber et al. 2022) ukazuje, že zásadní roli hrají ceny, které pravidelně potkávají. Pokud roste cena pravidelně nakupovaného zboží, lidé z toho usuzují vyšší inflaci. Toto empirické vysvětlení je konzistentní s tzv. Lucas islands model. Tyto informace v kombinaci s často aplikovaným adaptivním vytvářením inflačních očekávání, kdy si dnešní růst cen domácnosti promítají do toho zítřejšího, dávají jednoduše vzniknout velmi trvalému očekávání vysoké inflace.
Jak s tím může ČNB pracovat? Jen velmi těžko se ji povede ovlivnit subjektivní vnímání změn cen nakupovaného zboží. Ceny kupovaného zboží rostou a každý nákup pohonných hmot či oběda je toho barvitou připomínkou. ČNB může ale změnit narativ vytváření inflačních očekávání. Nastavit povědomí, že dnešní vysoká inflace neznamená vysokou inflaci zítra a že ČNB má nástroje, jak toho docílit. Nakonec, z měnověpolitického pohledu je dnešní inflace nezajímavá, důležitý je vývoj a očekávání té zítřejší. A pokud by domácnosti přestaly dnešní růst promítat do toho zítřejšího, má ČNB z poloviny vyhráno.
Jmenováním Aleše Michla je pro další inflační očekávání trochu neznámá. Na jedné straně mnoho lidí jeho vystupování čte jako „inflace tu je, ještě nějakou dobu tu bude a pak sama odejde, nepodporuji další kroky ČNB k jejímu snižování, vy pracujte a šetřete“. Osobně takovou komunikaci spolu s jeho hlasováním a vystupováním na bankovní radě nepovažuji za přesvědčivou a důvěryhodnou. Na druhé straně má nově jmenovaný guvernér pravděpodobně vyšší komunikační dosah k domácnostem, které zpravidla vykazují vyšší inflační očekávání a které končícího guvernéra nevnímaly nebo mu nerozuměly.
K takovým domácnostem a firmám se nestačí jen dostat. Je potřeba, aby je hlas Aleše Michla přesvědčil, že vysoká inflace tu s námi nezůstane a že není potřeba se strachovat. Je čas zjistit, které domácnosti drží disproporčně vysoká inflační očekávání a jak s nimi komunikovat. Když svoji komunikaci umí cílit politické strany, tak proč ne ČNB.
Zdroj: ČNB
