Dolarový index minulý týden zpevnil nejvíce za více než měsíc. Euro během pátečního výprodeje oslabilo pod 1,2100 EURUSD, kde se obchoduje i dnes. Posílení dolaru oslabilo korunu, která se po krátkém prolomení 26,30 za euro posunula k 26,40 za euro.

Když politika nehraje roli aneb jak dluhopisy ignorují nervozitu

Evropský region zmítá politická nestabilita. Nejaktuálnější je diskuze o tzv. Brexitu, neboli o odchodu Spojeného království z Evropské unie. V návaznosti na to se nakupily i další (ne)možné „exity“, jako je například Grexit, Frexit či dokonce i Czexit. Nestabilní politické klima je pak umocněné migrační krizí a dozvuky teroristických útoků. Takový stav pro země obvykle nebývá prospěšný, a to především z hlediska jejich financování. I přesto se ale nacházíme v naprosto opačné situaci. V situaci, kdy dluhopisy ignorují evidentní politickou nervozitu.

Příkladem budiž minulý čtvrtek, kdy Irsko prodalo desetileté státní dluhopisy v hodnotě 750 milionů euro s rekordně nízkým výnosem na 0,817 %. Dalo by se namítnout, že ve světě záporných úrokových sazeb a bezprecedentního nákupu dluhových aktiv ze strany centrálních bank se nejedná o žádné překvapení, ovšem existují dva významné faktory, které, jak se zdá, do ceny irského dluhu nebyly vůbec započítány.

Stratég: ECB zašla příliš daleko

Prvním faktorem je riziko plynoucí z možného Brexitu. I přesto, že je Irsko od roku 1922 nezávislým státem, jeho napojení na Velkou Británii je stále intenzivní. Odchod Spojeného království z EU by se podle analytiků „podepsal“ na irské ekonomice propadem tamního HDP až o polovinu. Británie nejen že se podílela na finanční záchraně Irska, ale rovněž patří k jeho největším obchodním partnerům (viz graf č.1).  Strach z Brexitu již poměrně výrazně oslabil britskou libru, což ve výsledku pocítili především irští exportéři (viz graf č.2). Snížení vývozu v důsledku dalšího zhoršení konkurenceschopnosti by se tak nepochybně podepsalo na zpomalení produktu země.

Druhá proměnná má mnohem fundamentálnější charakter. Irsko v současnosti stále nemá efektivní vládu. Po únorových volbách, kdy Irové odmítli koalici politické strany Fine Gael a labouristů, se premiérovi Kennymu nedaří sestavit většinovou vládu. Situace vedla dokonce k tomu, že sám Kenny navrhl spolupráci Fine Gael s hlavním rivalem, opoziční stranou Fianna Fáil. Následná jednání však evidentně nevedou nikam, což čím dál tím více podporuje představu o nutnosti dalších voleb. „Tradičně“ by taková nervozita měla irské dluhopisy pohřbít. Opak je však pravdou (viz graf č.3).

Ten samý scénář je možné pozorovat i v jiných evropských zemích. Ve Španělsku proběhly poslední volby v prosinci minulého roku, přičemž od té doby se lidovcům vedeným premiérem Rajoyem stále nepodařilo sestavit funkční vládu. Odpor protestního hnutí Podemos vůči lidovcům a socialistům tak pravděpodobně bude stát za dalším opakováním španělských voleb. A dluhopisy? Opět jakoby se nic nedělo (viz graf č.4).

Ještě pozoruhodnější je srovnání vývoje bondů zemí potýkajících se s politickou krizí s těmi se stabilní vládou. Příkladem budiž spread mezi desetiletými dluhopisy Irska a Německa (viz graf č.5). Jak je vidět, tak výnosy obou aktiv v roce 2016 jasně kopírují jednu a tu samou cestu.  

„Vrtulníkové“ peníze pouze jako teorie? Omyl, už jsou v oběhu

Kde hledat nejrychlejší vysvětlení? Jako první odpověď se nabízí Evropská centrální banka a její program nákupu vybraných dluhových aktiv. V rámci něj banka měsíčně nakupuje dluhopisy o hodnotě 80 miliard euro, aby tak podpořila nejen skomírající růst evropské ekonomiky, ale především růst cen. Pravdou ale je, že se nabízí i další možnost. Podle komentátora agentury Bloomberg Lorcana Kellyho je možné použít kombinaci myšlenek Thomase Friedmana, amerického novináře a autora známé knihy o globalizaci The Lexus and the Olive Tree, které byly rozšířeny Danim Rodrikem, harvardským profesorem politické ekonomie.

Hlavní myšlenkovou základnou je představa o tom, že narůstající globalizace, neboli, jak píše Rodrik, mezinárodní ekonomická integrace, vytváří státům vážné trilema. V tomto případě je nejdůležitější fakt, že jakmile chce země dosáhnout hospodářské integrace, bude se muset naopak vzdát své autonomní politické síly (viz infografika).

„Pokud na sebe země oblékne „zlatou kazajku“ globalizace, její politické rozhodování se omezí na Pepsi a Colu, – dvě věci s jemným rozdílem v chuti, politice a tradicích. Mírné změny v designu či v tradicích budou sice stále na místě, ovšem již nikdy nebude možné se jakkoliv výrazně odchýlit od zlatého středu,“ přepisuje agentura Bloomberg Friedmanova slova.

Vztaženo vůči Irsku a Španělsku, onou „zlatou kazajkou“ je euro. Prostřednictvím něj a programu kvantitativního uvolňování udržuje ECB evropské země v jedné „řadě“ a doslova tak kontroluje, jak moc bude pomyslný kabát utažen. V době nízkých úrokových sazeb a nákupu vybraných aktiv není kazajka nikterak nepohodlná. Ovšem, jak profesor Rodrik sám varuje, „i zlatý kabát může být někdy natolik omezující, že se jej politici pokusí strhnout. Taková situace by například nastala tehdy, kdy by ECB tlačila na růst sazeb i přesto, že by tomu vývoj evropských slabších ekonomik vůbec nedovoloval.“

Na základě toho je tak stav evropských bondů v souvislosti s politickou situací vysvětlitelný. Ovšem na jak dlouho….?

Newsletter