S tím, jak někteří zlí prorokové opakovaně (či téměř nepřetržitě) křičí, že se blíží krize, se často objevuje otázka, zda není možné, aby samotné proroctví krize nemohlo skutečnou krizi vyvolat. Důsledky sebenaplňujících proroctví jsou nakonec dobře známé například ve spojení s runem na banky, kdy i solventní banka může zkrachovat, pokud střadatelé začnou věřit, že jí hrozí krach, a tak začnou vybírat své úspory.
V akademické rovině je však často problém takový mechanismus důvěryhodně identifikovat. Velmi zajímavý přístup zvolili dva ekonomové Paul Beaudry (University of British Columbia) a Tim Willems (MMF), kteří se ve svém článku ptají na velmi podobnou, seč obrácenou otázku: Může vysoce optimistický výhled v ekonomice způsobit ekonomické problémy na makro úrovni?
K identifikaci autoři používají fakt, že (některé) země se při formování svých veřejných rozpočtů odkazují na mezinárodní instituce, které svým stanoviskem mohou ovlivňovat očekávanou strukturu veřejných peněz. Například MMF je při formulování svého doporučení zastoupen v každé zemi (regionu) jiným vedoucím mise, který je zodpovědný za znění ekonomické predikce. Pokud se šéfové liší svým optimismem, a autoři studii rozdílný optimismus v přístupu k predikci v datech dokumentují, pak přiřazení optimističtějšího vedoucího mise vede k pozitivnímu šoku v ekonomickém očekávání.
Ekonomy popsaný mechanismu funguje tak, že pozitivní šok v očekávání díky optimistickému přístupu šéfa mise způsobí budoucí pokles ekonomických veličin skrz vyšší akumulaci dluhu, a to jak veřejného, tak soukromého. Pokud by takový mechanismus opravdu platil, přehnaně optimistické predikce nadnárodních institucí mají výrazný (negativní) vliv na střednědobý vývoj jednotlivých ekonomik. Autoři dále upozorňují, že efekt je heterogenní a patrný především u méně rozvinutých zemí. Bylo by zajímavé sledovat, jak se vliv optimismu nadnárodních organizací liší například podle politické situace v jednotlivých zemích, zda se ke konci politického cyklu politici k nadnárodním institucím odkazují častěji, a ty pak mají větší vliv.
Studie dále uvádí několik stylized facts o tom, jak přesné jsou odhady růstu z publikací MMF. Jen ve zkratce, průměrně MMF predikuje lepší ekonomický výhled (rychlejší růst HDP), než se skutečně stane; od roku 1990 se v jednotlivých zemí objevilo 1094 recesí, zatímco MMF predikoval pouze 456, z nich se stalo pouze 258. Tedy skoro 200 recesí predikovaných MMF se nikdy nestalo.
