„Pokud Vám opravdu záleží na instituci a chcete, aby zůstala silná na věky, nenecháte ji přece ve štychu. Vyhrnete si rukávy, zdvojnásobíte Váš závazek k těmto ideálům v měnícím se světě a budete bojovat.“ To je to, co 32letý miliardář a spoluzakladatel Facebooku Chris Hughes napsal zhruba před rokem o The New Republic, sto let starém magazínu, který získal v roce 2012. Před týdnem pan Hughes oznámil něco ve smyslu: „Zapomeňte na to.“
Nabídl časopis k prodeji a k tomu napsal: „Podcenil jsem obtížnost přechodu staré a tradiční instituce na digitální mediální společnost v dnešním rychle se vyvíjejícím prostředí.“
Vítejte ve věku nové rozmarné miliardářské třídy a nejistých marných projektů. S tolika penězi všude kolem a stále více a více tlačícími se superboháči do oblastí mimo jejich odborné znalosti, je pravděpodobné, že se dočkáme dalších titulků o „failech“ některých z těchto fantaskních investic a dobročinných experimentů.
Minulý víkend dokončil ruský miliardář Michail Prochorov rozsáhlou reorganizaci basketbalového týmu Brooklyn Nets, který koupil před pěti lety. Brooklyn Nets ohlásilo za minulou sezónu ztrátu 144 miliónů dolarů.
Miliardáři ztratili za týden, co Česko vytvoří za rok
Samozřejmě, že existují také úspěšné příběhy. Zakladatel Amazonu Jeff Bezos koupil The Washington Post, který dosud dosahuje pod jeho vedením úspěchů. Jeff Bezos se tak ukázal jako dlouhodobý investor v businessu.
Někteří se ale učí za pochodu. Generální ředitel Facebooku Mark Zuckerberg se nedávno zavázal rozdat své jmění čítající více než 40 miliard amerických dolarů, brzy ale byla z velké části promarněna jeho stomiliónová investice v Newarku do veřejného školství.
Dov Seidman, zakladatel LRN, což je firma, která radí společnostem ohledně firemní kultury a jak ji transformovat na lepší výkon, řekl, že schopnost vydělat obrovské množství peněz dává často miliardářům falešný pocit vševědoucnosti. „Když se Vám podaří vytvořit rychle bohatství v jednom oboru s jedním souborem dovedností, a nezáleží přitom na tom, jak jste talentovaní, můžete někdy nabýt pocitu, že to, co umíte, lze aplikovat na libovolné oblasti,“ řekl Seidman. Například jeden z nejúspěšnějších filantropů, spoluzakladatel Microsoftu Bill Gates, který strávil roky učením se všeho o obrně a malárii, pracuje nyní na jejich odstranění. I když, po pravdě řečeno, utratil také spoustu peněz za projekty, které zrovna moc dobře nefungovaly.
Miliardáři jsou čím dál více a více uprostřed zuřivé debaty o nerovnosti, superbohatí nadále skupují další majetek a snaží se ovlivnit veřejné politiky. To samozřejmě vyvolává reakci a někteří poukazují na to, že už možná nashromáždili příliš velký vliv. „Extrémně bohatí stále více využívají své zdroje a svou osobnost jako filantropové k formování veřejné politiky v takové míře, v jaké to není možné pro ostatní občany,“ napsal v Guardianu Joanne Barkan, který je dlouhodobým kritikem velké filantropie.
Nejbohatší lidé světa letos zchudli
To by se mohlo ukázat jako pravda pro nové peníze pocházející ze Silicon Valley, které vytvořilo generaci mladých a idealistických podnikatelů, jenž se chtějí zapojit do transformací podniků a institucí již v mladém věku. Podle Forbesu pochází ze Silicon Valley 40 mužů a žen ve věku do 40 let, kteří vlastní jmění v hodnotě nejméně půl miliardy dolarů.
„Spousta mladých lidí nečeká, až na ně přijde řada,“ řekl Seidman, jenž naznačil, že úspěšní manažeři dříve čekali alespoň do důchodového věku, aby se pak pustili do nových projektů. „Jejich osobnost se časem odhalí. Jsou pevně odhodláni? Jak budou reagovat, když jejich cesta nebude lineární?“
Modlení se za bohatého dobrodince, který by zachránil firmu, není taky zrovna dobrý obchodní model. Miliardář John Henry, majitel bostonských Red Sox, koupil v roce 2013 The Boston Globe od The New York Times. The Globe i přes jeho investici nadále zápasí o své místo v náročném konkurenčním novinovém boji.
V loňském roce zasáhlo redakci další kolo propouštění. Henry si samozřejmě může dovolit riskovat v aktuálně neprosperujícím podnikání, které vyžaduje obrat. Pro Hughese a The New Republic to může být právě to, co se stalo v The Globe. Hughes měl dobře míněný úmysl, mluvil o oživení publikace, obnovení slávy a ano, dokonce i o tom, že by se to dělalo ziskově. Snažil se předělat časopis pro digitální věk.
Ale v tomto započatém procesu hodně z jeho zaměstnanců opustilo redakci a dnes je hodnota jeho podnikání nižší, než když začínal. „Koupil jsem tuto společnost před téměř čtyřmi lety s cílem zajistit její přežití a dát jí finanční zdroje pro experimentování s novými obchodními modely v době nesmírných změn, které můžeme v médiích pozorovat,“ napsal. „Po investování mnoho času, energie a více než 20 milionů dolarů, jsem dospěl k závěru, že je čas pro nové vedení a vizi v The New Republic“.
Bývalý sloupkař Margo Howard k tomu na Twitteru napsal: „Ach, bohatý kluk si koupil hračku, rozbil ji a nyní ji chce prodat.“
