Pro dění na měnových, akciových i dluhopisových trzích bude v rámci tohoto týdne klíčový čtvrtek. Proč? V odpoledních hodinách bude totiž zveřejněno rozhodnutí o úrokových sazbách Evropské centrální banky, po kterém bude následovat tisková konference. Během té by guvernér ECB Mario Draghi měl zhodnotit ekonomický vývoj eurozóny a zároveň představit budoucí podobu měnové politiky.
Očekávání jsou v tomto případě poměrně jasná. Neschopnost banky dostát svým cílům v podobě růstu inflace a podpoře výkonu evropské ekonomiky si pravděpodobně vyžádá další „akci“. Nejvíce se spekuluje (viz tabulka) o dalším prohloubení depozitních sazeb z aktuálních -0,3 % až na -0,4 %. Ve hře jsou ovšem i další kroky týkající se především programu kvantitativního uvolňování, prostřednictvím kterého banka skupuje vybrané dluhové instrumenty. Dle serveru Wall Street Journal analytici odhadují, že by mohlo dojít na jeho prodloužení za prozatím stanovenou dobu do března 2017, případně na navýšení nakupovaných aktiv až o 10 miliard euro, což by měsíční objemy dostalo až na 70 miliard.
Pravdou je, že víra v účinnost těchto opatření je stále poměrně mizivá. Ostatně není čemu se divit. Trvající skepticismus nejlépe potvrzují tvrdá data. Únorová inflace v eurozóně se opět vrátila do tolik nenáviděné deflace, když spotřebitelské ceny meziročně klesly o 0,2 %. Obdobně jsou na tom i ceny v průmyslu, které v lednu oproti předchozímu roku skončily v mínusu o velikosti 2,9 %.
Zaostává i ekonomický růst starého kontinentu. Ve čtvrtém čtvrtletí 2015 bylo pozorováno meziroční tempo +1,6 %, což odpovídá i výsledku za celý rok. Oproti roku 2014 šlo o 0,9% zrychlení, ovšem odhady ECB ohledně podpory ekonomiky v letech 2015 až 2017 pracovaly s jednoprocentním bodem.
Jak je vidět, tak záporné sazby a ani od března 2015 rozjetý program nákupu dluhopisů neměl na reálnou ekonomiku (prozatím?) viditelný efekt. A jak tomu bylo v případě akciových a dluhopisových trhů?
Boom evropských akcií? Ten nečekejte
Z teoretického hlediska by program kvantitativního uvolňování měl dlouhodobě podpořit i evropské akcie. Opak je však pravdou. Agentura Bloomberg to dokazuje například na indexu Euro Stoxx 50, který za první rok tzv. QE odepsal 17 %. Souběžně s tím jsme pozorovali i rapidní nárůst volatility, jež se dostala až na úrovně z předkrizové doby před rokem 2008.
V době, kdy ECB zahájila QE, prostřednictvím kterého již do systému napumpovala zhruba 720 miliard euro ve volné likviditě, byla na akciích pozorována rally podpořená nadějí v tolik očekávaný pozitivní zvrat. Optimismus ale dlouho nevydržel. Během několika měsíců se trend obrátil. Jeho průběh byl navíc podpořen řeckou krizí a hrozbou tzv. Grexitu, poté přišla na řadu nervozita způsobená děním v čínské ekonomice a masivním výprodejem tamních trhů. Následoval skandál automobilky Volkswagen a zatím poslední „hřeb do rakve“, kterým byla panika napříč, nejen, evropským bankovním sektorem (viz graf č.1).
Euro Stoxx 50 tak od maxima z dubna 2015 odepsal více jak 21 %. Podle Bank of America odplulo za 4 týdny končící 2. března 2016 z tohoto benchmarku téměř 7,8 miliardy euro. Valuace indexu pak spadla na 13násobek očekávaného zisku, což je ve srovnání s globálními trhy téměř 3leté minimum.
Evropské bondy na cestě do záporu
Vzhledem k očekávání ohledně možného navýšení objemu kvantitativního uvolňování pracují analytici s dalším propadem výnosů evropských dluhopisů. Bondy evropských vlád se nachází v době velkého zájmu ze strany investorů, kteří se kvůli nuznému makroekonomickému vývoji globální ekonomiky uchylují k tzv. bezpečným přístavům.
Například v případě německých dluhopisů byl přímý i nepřímý vliv ECB poměrně patrný (viz graf č.2). Podle šetření společnosti Pictet Wealth Management se pak více jak třetina německých bondů, které může ECB nakupovat v rámci nastavených pravidel programu QE, ponořila do záporu.
To se však netýká výhradně vládních dluhopisů Německa, tzv. Bundů. Od doby, kdy banka začala nakupovat státní dluh, zůstal jejich výnos mezi deseti skupovanými trhy nejvyšší. Podle agentury Bloomberg dosáhl od března 2015 normalizované výše 1,7 % (viz graf č.3.). Naopak nejvíce do záporu se propadlo Španělsko a Portugalsko (-4,9 %), což jsou země, ve kterých ECB pravděpodobně nakupuje nejvíce.
Pokud by tedy ECB objemy ještě více navýšila, dá se čekat, že negativní výnosy se objeví i u dalších zemí, jako je například Rakousko, případně Belgie. Taková situace by sice pro vlády byla naprosto uspokojující, ovšem investoři „hrající“ na výnosnost dluhopisů by rozhodně moc nejásali.
