Keynesův bod zlomu: Kdy stimuly přestaly fungovat?

V roce 1929 se spolu s akciovou burzou v USA zhroutila také víra v neregulované kapitalistické hospodářství. Zdálo se, že neviditelná ruka trhu Adama Smitha již sama není schopna zajistit hladký chod tržní ekonomiky a aby se předešlo hospodářským krizím, musí ji na pomoc přijít Keynesova viditelná ruka státu. Jak však ve svém článku na severu RealInvestmentAdvice.com píše Lance Roberts, stratég Clarity Financial, i ta časem narazila na své limity.

Nedávno vydal Federální rezervní systém (Fed) zprávu, která mimo jiné obsahuje i tuto tabulku. Ta ukazuje, že v souvislosti s programy na stimulaci americké ekonomiky, která se příliš pomalu zotavovala z krize, vstříkl Fed spolu s americkou vládou do hospodářství, a to zejména do finančního systému, prostředky v hodnotě více než 33 bilionů dolarů. 

Jak však ukazuje následující graf, tato injekce měla na ekonomický růst jen mizivý dopad. Na každý vytvořený dolar hospodářského růstu bylo potřeba vytvořit kolem 17 dolarů dluhu.

Trhy, vlády i lidé se zbláznili. Zde je důkaz

Podle Keynesovy teorie platí, že monetární ekonomika je pro stimulaci ekonomiky příliš slabá, jelikož nízká úroková míra není v situaci všeobecného pesimismu sama o sobě dostatečným stimulem k růstu investic, které jsou z hlediska efektivní poptávky klíčovou složkou. Mezera investic je důvodem, proč je efektivní poptávka nedostatečná, a musí být proto kompenzována zvýšením vládních výdajů. Následující graf však ukazuje, že nejen nízké úrokové sazby, ale ani prohlubující se deficit státního rozpočtu nedokázal zvrátit trend klesajícího ekonomického růstu.

Moderní americká recese? Může za ni Fed

Od poloviny 50. do konce 70. let rostly úrokové sazby ve shodě s trendem rostoucího ekonomického růstu. Recese nevyžadovaly příliš vysoké schodky státního rozpočtu, stačilo jen snížit úrokové sazby. V roce 1980 však přišlo něco, co Lance Roberts nazývá bod zlomu (breaking point). Snížení úrokových sazeb již nedokázalo nastartovat ekonomický růst. Od té doby dochází k masivnímu zadlužování nejen veřejného sektoru, ale rovněž k nárůstu spotřebitelského dluhu, který pomáhá udržovat růst životního standardu navzdory stagnujícímu ekonomickému růstu a mzdám.

Když neměl pravdu Keynes, měl ji Hayek? Zástupci rakouské školy tvrdí, že snižování úrokových sazeb pod jejich „normální“ úroveň, která vyjadřuje rovnováhu mezi úsporami a investicemi, povede k nadměrnému růstu úvěrů a neefektivním investicím. Umělý boom se však brzy stane neudržitelným, úvěrová expanze se zastaví a ekonomika začne neefektivní investice odbourávat. Rostoucí nabídka peněz však zatím stále eskaluje, přičemž pokračuje ruku v ruce se stagnujícím růstem hospodářství i mezd.

QE v plném proudu: Kolik vládního dluhu vlastní centrální banky?

 

Newsletter