Koruna se pohybuje do strany, drží se v rozmezí 24,31 až 24,36 EURCZK. Index S&P 500 včera zavřel pod hranicí 4000 USD.

„Klidné síly“ s pákou. Skončilo to zásahem centrální banky

Zdroj: Depositphotos

Nikdo o nich moc neví, a zřídkakdy se dostanou do titulků denních finančních zpráv. Za normálních okolností jsou velmi stabilními institucemi, které působí na finančních trzích jako „klidná síla“. Tentokrát si ale pomohly pákou, což skončilo zásahem centrální banky. Tak popisuje situaci na britském trhu expert na finanční a energetické trhy skupiny Roklen Dušan Vaškovic. Kde podle něj dřímá budoucí problém finančních trhů? Dozvíte se v rozhovoru!

Bank of England v minulém týdnu zasáhla proti masivnímu výprodeji dluhopisů nejdelších splatností. Poté přišla zpráva, že za vším stály problémy penzijních fondů. O jaké problémy šlo? A jak se do nich fondy dostaly?

V zásadě jde o staletí starý problém, který se nazývá „leverage“ neboli pákový efekt. Každý, kdo trochu přičichl k finančním trhům nebo podniká, ví dobře, o co jde, jelikož bez páky by nebylo ekonomiky. Její pozitivní forma je v podstatě každý úvěr, který si bereme s investičním záměrem, ať už jde o hypotéku, úvěr na nákup firmy nebo si na svém obchodním účtu koupíme více akcií, než na kolik máme finance. Jak to tak bývá, všechno dobré, pokud se používá na nesprávném místě nebo je ho příliš, se může obrátit v problém.

Penzijní fondy jsou za normálních okolností velmi stabilními institucemi, které působí na finančních trzích jako „klidná síla“. Nikdo o nich moc neví, a zřídkakdy se dostanou do titulků denních finančních zpráv. Jejich hlavní cílem je zajištění cash flow pro pojištěnce ve velmi dlouhém horizontu a dosažení přiměřeného zisku pokrývajícího inflaci. Hlavním nástrojem, jak tohoto dosáhnout, jsou státní dluhopisy. Výnosy státních dluhopisů však trvale, až do konce minulého roku, klesaly. A klesaly ne rok nebo dva, nýbrž desítky let a udržet výkonost se stávalo rok od roku těžším. Co za takové situace dělat? Přirozené a v podstatě jediné řešení je, využít dlouhodobého trendu a tak trochu se na něm „svézt“. Zde přichází na pomoc naše „leverage“. Penzijní fond si koupí více dluhopisů, než na kolik má vybrané prostředky, a na zbytek si půjčí. Všechno krásně funguje do doby, než se trend zlomí a vy se musíte přebytečné držby bondů zbavit. To nastalo s nárůstem inflace v letošním roce, na který reagovala Bank of England zvýšením úrokových sazeb.  Jelikož se jednalo o poměrně masivní jev, přišlo na trh velké množství „Giltů“, které nebyl trh schopen zpracovat, a do hry musela vstoupit centrální banka se svými nákupy.

Je to čistě záležitost britského trhu nebo se může to samé stát i jinde? Například u nás?

Britský penzijní systém je mnohem rozvinutější než penzijní systém u nás. Dovoluji si tvrdit, že u nás něco podobného nehrozí, a když, tak naprosto marginálně. Páteří našeho penzijního systému jsou průběžné penze vyplácené ze státního rozpočtu. Navíc penzijní fondy jsou přísně regulovány a dohlíženy, protože do nich proudí státní příspěvky.

Může celá tato situace vést až k finanční krizi? Pokud ano, jaký průběh by podle tebe měla? Co jiného by podle tebe mohlo být potenciálním spouštěčem finanční krize? Napadá tě konkrétní segment, nebo dokonce instrument?

Jestli máš na mysli finanční krizi z let 2007-2009, která se šířila globálními finančními trhy jako tsunami a ohrozila samotné základy ekonomického života, tak taková krize v žádném případě nehrozí. Bankovní systém je přísně regulovaný, banky nemohou obchodovat na vlastní účet, a akcelerovat tak případné mimořádné pohyby na finančních trzích, a bankovní trh je zaplaven likviditou. Co hrozí, jsou „lokalizované“ problémy, které mohou souviset s cenovým propadem státních dluhopisů. Trochu mě znervózňují poznámky a stížnosti obchodníků na likviditu trhu. Finanční svět za posledních 10-15 let zaplavily produkty typu ETF, které replikují nejrůznější indexy a strategie a také využívají výše zmíněnou leverage. Správci těchto produktů ke své činnosti potřebují právě likviditu. Trh pohybující se skokově a trh, který není vždy ochoten pojmout neomezený objem za danou cenu, je pro ně problém. Jsem přesvědčen, že dříve nebo později vyplave na povrch nějaký průšvih v tomto segmentu, ale v žádném případě se nebude jednat o krizi rozměru let 2007-2009.

Jak by vypadala reakce centrálních bank na finanční krizi s ohledem na jejich aktuální boj s inflací?

Centrální banky jsou v prekérní situaci. V jednom z našich rozhovorů jsme odhadovali, že se sazby v USA dostanou na úroveň 5 % a stále si to myslím. Aby se totiž uklidnila situace na finančních trzích, které zažívají „double impact“ ve formě propadu akcií i dluhopisů, je třeba, aby se výnosy státních dluhopisů dostaly na úrovně přitažlivé pro investory z pohledu inflačních očekávání. Inflace klesne ze současných 8 %, výnosy stoupnou a někde se setkají. V ten moment by se situace měla uklidnit. Pokud se tak stane v USA, zbytek světa se uklidní též. Jak jsem řekl dříve, žádnou větší finanční krizi neočekávám.

Pokud bys měl srovnat současný finanční sektor Spojených států, jak je na tom z hlediska schopnosti ustát případné otřesy? Například ve srovnání se situací před Lehman Brothers?

Myslím, že vzhledem k okolnostem je na tom americký finanční systém nejlépe v porovnání se zbytkem světa. Americký trh je stále bezpečným přístavem pro globální investory.

A co český finanční sektor. Je dostatečně připraven ustát případnou finanční krizi?

Pro český finanční sektor platí totéž, co bylo řečeno výše. Je dobře připraven na špatné počasí, které naši ekonomiku bezesporu čeká v souvislosti s cenami energií. Nebude to příjemné, ale finanční sektor by to měl ustát. To je však téma na celý další rozhovor.

Dušan Vaškovic (Twitter: @Dusa_Vaskovic) část své kariéry prožil na finančních trzích, část na trzích s energiemi, zejména s elektřinou a plynem. Jeho poslední působení bylo jako CEO Energie č.s., dodavatele energií založeného Českou spořitelnou a posléze prodaného skupině Bohemia Energy. V současné době působí ve finanční skupině Roklen.

Newsletter