Evropská centrální banka (ECB) se dnes podle všeobecného očekávání rozhodla zahájit takzvané kvantitativní uvolňování měnové politiky, které zahrnuje tisknutí nových peněz a nákupy vládních dluhopisů.
Popis zásahu
ECB bude nově, počínaje březnem 2015, odkupovat dluhopisy vydávané vládami členských zemí eurozóny, agenturami a evropskými institucemi. Celkově tak program odkupu dluhopisů bude od března dosahovat objemu 60 miliard eur měsíčně. ECB se zavázala tento program uplatňovat minimálně do konce září roku 2016, tedy po 19 měsíců. Pokud by se jí ani po 19 měsících nepodařilo dosáhnout stavu, kdy se bude míra inflace eurozóny vyvíjet konzistentně s jejím inflačním cílem (míra inflace těsně pod úrovní dvou procent), doba trvání programu se prodlouží. Minimálně tak centrální banka vydá na nákupy 1,14 bilionu eur.
Euro na 11letém dně. ECB nakoupí dluhopisy za víc než bilion eur
Program tedy zahrnuje i předešlé programy odkupu cenných papírů krytých aktivy a odkupu krytých dluhopisů. Oba tyto programy spustila v loňském roce.
ECB bude dluhopisy vlád členských zemí eurozóny, agentur a evropských institucí nakupovat na sekundárním trhu. Prodejci těchto aktiv budou moci získané prostředky použít na nákup jiných aktiv a posílit úvěrové toky v širší ekonomice. Oboje by mělo vést k uvolnění měnových podmínek v eurozóně.
Dvanáct procent objemu dnes zveřejněného odkupu dluhopisů budou představovat cenné papíry evropských institucí. Ty budou nakupovány přímo jednotlivými centrálními bankami členských zemí eurozóny. Budou ale podléhat režimu sdílení případných ztrát. Zbytek dluhopisů, které budou odkupovat národní centrální banky, tomuto režimu podléhat nebude. Osm procent objemu dnes zveřejněného odkupu bude realizovat přímo ECB. To znamená, že celkem dvacet procent objemu dnes zveřejněného odkupu dluhopisů bude podléhat režimu sdílení ztrát.
Dluhopisy odkupované v rámci dnes zveřejněného programu budou muset mít v době nákupu nejméně dva roky do své splatnosti, maximálně pak třicet let. Národní centrální banky se budou příslušného odkupu dluhopisů účastnit v míře, která odpovídá jejich příspěvku ke kapitálu ECB. Nejintenzivněji tak bude odkupovat Bundesbanka (drží bezmála 18 procent kapitálu ECB), francouzská centrální banka (14,18 procenta) a italská centrální banka (12,31 procenta).
Do nákupu vládních dluhopisů budou zahrnuty i země využívající záchranné programy, což je například Řecko. V případě těchto zemí však budou platit určitá dodatečná kritéria.
Komentář k zásahu
Trhy na oznámení zásahu zareagovaly pozitivně, kursy akcií vzrostly, euro vůči dolaru oslabilo (oboje se očekávalo v případě, že trh na oznámení zareaguje kladně). Trh si ulevil, že celkový objem programu, jak byl dnes představen, opravdu řádově odpovídá bilionu eur.
Pokud by to bylo například „jen“ půl bilionu, o čemž se také spekulovalo, trhy by byly zřejmě rozčarovány.
Tak jako tak se však domníváme, že kvantitativní uvolňování nebude mít tak silný efekt, jaký mělo například ve Spojených státech (a ani ve Spojených státech nebyl nakonec efekt tak silný, aby mohl být program považován bezvýhradně za úspěšný). Z několika důvodů.
Ve zkratce jde o odlišný sklon domácností k zadlužování v USA (a Británii), a kontinentální Evropě a o odlišný přístup jednotlivců k investování na kapitálovém trhu v obou regionech. Kapitálový trh také hraje v kontinentální Evropě mnohem menší roli než v USA – pro kapitál si v Evropě firmy chodí spíše do banky než na burzu. V neprospěch evropského kvantitativního uvolňování působí také to, že v kontinentální Evropě nejsou tak běžné neúčelové úvěry zajištěné zástavním právem k nemovitosti („americké hypotéky“), takže není příliš zvykem, že by nemovitost sloužila jako „bankomat“(a její vlastnictví tak podněcovalo spotřební výdaje) tak jako v USA.
Dnes zveřejněné rozšíření programu odkupu dluhopisů rozhodně neřeší fundamentální hospodářské problémy eurozóny, nepovede samo o sobě ke snížení nezaměstnanosti a nezajistí samo o sobě trvalejší ekonomický růst. Lze říci, že politikům spíše jen kupuje čas k tomu, aby mohli provést nutné strukturální reformy a opatření ve fiskální oblasti. Klíčovým nebezpečím, které v programu spatřujeme, spočívá právě v tom, že politici takto získaný čas promrhají v obavě z dopadů nutně nepopulárních, avšak nepostradatelných reforem reálné ekonomiky.
