Konec rozhazovačného fiskálu. Vláda musí přemýšlet, koho a jak zdanit

Zdroj: Depositphotos

České domácnosti a firmy zasáhly vysoké ceny energií. Vláda jim chce pomoci prostřednictvím dotovaného tarifu. Kde na to vezme? Čas neomezeného rozhazování fiskálu nadobro skončil. Teď musí vláda přemýšlet, koho a jak zdanit, řekl v rozhovoru specialista na finanční trhy a energetiku skupiny Roklen Dušan Vaškovic.

Kdo může za současný vývoj cen energií?

V našem posledním rozhovoru jsem zmínil, že pokud nedojde do půlky letošního roku k podstatné korekci na cenách plynu a elektřiny, nastanou pro spotřebitele krušné časy. Bohužel, negativní scénář se naplnil. Ptáme-li se, kdo za to může, odpověď není jednoduchá. Co je podle mě důležitější, je odpověď na otázku, zda se dalo s touto situací dělat něco více než doposud. Zde je odpověď ano. Nikdo asi nepředpokládal hloubku a zoufalství politické propasti mezi Ruskou federací a zbytkem západního světa, která se projevila na Ukrajině. Následná reakce však měla být celoevropská, jednoznačnější a agresivnější. Evropa ukazuje, že je stále oním „obrem na hliněných nohou“. Jednotlivé země jsou v tomto problému samy za sebe.

Co může vláda v takovém prostředí dělat, aby ulevila českým domácnostem a firmám?

Vezmu to trochu z širšího pohledu. Vláda v této situaci musí nějakým způsobem reagovat. V žádném případě nemá smysl zasahovat do fungování velkoobchodního trhu jak s plynem, tak s elektřinou. Vláda může pouze zmírňovat dopady na obyvatelstvo a firmy. Čas hraje velmi důležitou roli. Poslední informace, kterou jsem zaregistroval, je, že vláda je ochotna utratit 50 miliard korun na podporu domácností formou dotovaného tarifu. Jak technicky bude tento tarif fungovat a jak dlouhou dobu, zatím není jasné. Nutno říci, že se jedná o technicky velmi náročný problém, dle mého názoru neproveditelný v řádu týdnů. Zbývá proto asi jediná rozumná možnost, a to rozdat peníze přímo formou plošné dotace.

Co by nás mělo okamžitě napadnout, je, kde na to vláda vezme? Vzhledem k tomu, že inflace je 16 % a úrokové sazby rostou, čas na neomezené rozhazování fiskálu, na které jsme si zvykli v době covidu, nadobro skončil. Část příjmů zajistí vyšší výběr daní z důvodu nárůstu nominálního HDP, část však bude muset přijít formou vyššího zdanění. Takže odpověď na otázku, co by měla vláda v současné době dělat, je, přemýšlet, koho a jak zdanit.

Jak se mají v nastalé situaci chovat domácnosti? A jak firmy?

Co se týče domácností, je to jednoduché: šetření, pokud možno fotovoltaika a tepelné čerpadlo. Pro firmy platí obdobná pravidla, fotovoltaika na střechu, úsporné technologie. Nic více se asi dělat nedá.

Myslíš, že dodavatelé elektřiny zvyšují ceny více, než bylo nutné?

Takto bych otázku neformuloval. Vývoj ceny pro retailové klienty nikdy stoprocentně nekopíruje vývoj ceny elektřiny na burze nebo spotovém trhu. Spousta dodavatelů se zpočátku krize snažila ceny příliš nezvedat a využívala tzv. „backwardation“ na forwardové křivce a rozmělňovala cenu průměrováním na dva roky. Proto jejich ceny vypadaly jako výhodné, zejména při fixaci na dva roky. Během letošního roku ale došlo k narovnání forwardové křivky a tento efekt zmizel. Obecně platí, že netransparentní prostředí, které vzniklo po začátku krize, nahrává zvyšování marží pro klienta, ať retailového nebo velkoobchodního. Klient na dané situaci jednoznačně nevydělal a prostředí degradovalo.

Jaké je tvůj výhled cen energií? Budou růst, stagnovat, nebo dokonce klesnou?

Ceny energií v Evropě si dnes můžeme představit jako pyramidu. Na jejím vrcholu se nachází spotová cena zemního plynu. Ta dnes určuje vše. Pohybuje se již několik měsíců v rozmezí 80-100 Eur/MWh. Když porovnáme tuto cenu s cenou ekvivalentního množství zemního plynu vytěženého v USA, vyjde nám, že evropský plyn stojí trojnásobek, co plyn americký. Navíc, plyn americký je na svém dvanáctiletém maximu. Tento jednoduchý fakt znamená, že trh se nachází ve velmi napjatém stavu, který není dlouhodobě udržitelný.

Co je příčinou takového extrému? Je to samozřejmě ukrajinský konflikt, avšak velmi velkou roli zde hraje i psychologie. Živě si pamatujeme situaci před minulou zimou, kdy se plynové zásobníky nacházely v katastroficky deficitním stavu. Tento šok měl za následek, že se obchodníci ve své strategii otočili o sto osmdesát stupňů a letos plní zásobníky nevídanou rychlostí. Tato extrémní poptávka má vliv na cenu, která neklesá ani v letních měsících, kdy je spotřeba minimální. Plyn z Ruska teče a co je zajímavé, teče přes Ukrajinu bez jakýchkoliv problémů. Nejsem vojenský odborník, ale dovedu si představit, že by nebyl problém pro jakoukoli z obou stran této situaci zabránit, kdyby chtěla.

Dle mého názoru je cena 80 -100 EUR/MWh smrtelná pro celou řadu průmyslových odvětví a dojde k destrukci poptávky. Pokud neuvidíme další kolo komoditního posilování, které by posunulo cenu ropy o 15-20 % výše nebo eskalaci ze strany Ruska (což se nedá dle posledních problémů s NS1 vyloučit), neměla by cena evropského plynu už růst.

Co se týče elektřiny, je situace jednoduchá. Jakmile se sníží cena plynu, která je nejdražším zdrojem, okamžitě poklesne i cena spotová. A pokud se bude jednat o dlouhodobější stav, půjde dolů i cena forwardů.

Dušan Vaškovic (Twitter: @Dusa_Vaskovic) část své kariéry prožil na finančních trzích, část na trzích s energiemi, zejména s elektřinou a plynem. Jeho poslední působení bylo jako CEO Energie č.s., dodavatele energií založeného Českou spořitelnou a posléze prodaného skupině Bohemia Energy. V současné době působí ve finanční skupině Roklen.

Newsletter