Polovinu funkčního období trvalo, než vláda připravila a prosadila konsolidační balíček. Balíček, který stál zbytečně mnoho času a energie, a dost možná si ještě vybere svoji cenu ve ztrátě volební podpory. Pro ilustraci věnovaného úsilí si stačí vzpomenout na dvouhodinovou květnovou tiskovou konferenci, na které se kromě ministrů a předsedů koaličních stran vystřídali i zástupci NERVu. Výsledek celé snahy? Úspory veřejných rozpočtů zhruba kompenzují propad daňového inkasa způsobený daňovými změnami od roku 2020. A to ještě ani ne v prvních letech. Nic navíc. Politická realita ukazuje, jak nákladné je opravovat neuvážené a nepřipravené zásahy do daňových zákonů.
S každou začínající vládou jsou spjata oprávněná očekávání, že během volebního období představí zásadní a ambiciózní opatření naplňující vládní vize. V ideálním případě i s pozitivním vlivem na kvalitu života. Takové opatření od současné vlády zatím nepřišlo a – právě kvůli konsolidačnímu balíčku – už nejspíš ani nepřijde. Vládě nezbývá čas. Tím klíčovým opatřením tak trochu mimoděk zůstane konsolidační balíček, který se omezuje především na parametrické změny a vzdává se ambicióznějších cílů než kompenzovat předchozí hospodářské chyby a záplatovat díry v rozpočtu. To není nutně kritika vlády. To je povzdech nad celou politickou scénou.
Diskuse nad konsolidačním balíčkem má snad jednu optimistickou notu. Ukázala se ochota a odbornost ekonomické veřejnosti konstruktivně se zapojit do diskuse o vhodnosti jednotlivých opatření a jejich dopadech. Jen minimum relevantních hlasů se uchýlilo k volání po plošném tupém škrtání bez vize. Zásadní roli v celé diskusi hrál NERV, který vládě, ale i široké veřejnosti poskytl referenční seznam opatření, z nichž část následně tvořila základ konsolidačního balíčku. Navíc kromě samotných nápadů na hledání cest konsolidace veřejných rozpočtů poskytl vládě i odborné krytí. Při navrhování nepopulárních opatření se vláda mohla jednoduše schovat za doporučení odborníků. Účast zástupců NERVu na květnové tiskové konferenci nebyla náhoda. V celkovém pohledu se tak tuzemská odborná veřejnost ukázala v dobrém světle a nadmíru zastoupila nedostatečnou ekonomickou kompetenci politických stran.
Navzdory různým názorům, a i zájmům zaměstnavatelů mezi členy NERVu, vznikla silná kostra obecně přijatelných návrhů, které víceméně nikdo (veřejně) nerozporuje. Potřebujeme více lidí na trhu práce, ať už jde o usnadnění návratu matkám malých dětí, zvýhodnění práce pro lidi v před a v důchodovém věku nebo zahraniční pracovní sílu; potřebujeme více investic (nejen finančních ale i do lidského kapitálu) do vzdělávání. A mnoho dalších. Oficiální návrhy doplnila rostoucí podpora vhodné diskuse o komplexní změně daňového systému.
Návrhy NERVu představují mix relativně jednoduše implementovaných, v zásadě až parametrických opatření a ambicióznějších návrhů, které vyžadují větší politický kapitál a silnější iniciativu vlády k jejich zavedení. Mezi takové ambicióznější návrhy patří namátkou zpoplatnění vysokých škol, snížení počtu vězňů nebo snížení nákladů samospráv. Jde právě o tyto a mnohá další opatření, která zůstanou upozaděná a ve stínu politického boje za konsolidační balíček. Nekoncepční daňové změny po roce 2020 si tak vybírají další cenu, která na první pohled nemusí být patrná, ale na budoucnost společnosti má významný vliv. Díra v rozpočtech vládě svázala ruce. Její vinou se vláda nemohla věnovat ambiciózním projektům a udělala z ní tým instalatérů opravující netěsnící rozpočet.
Pokud jde o zbytek funkčního období vlády, obávám se, že se nedočkáme už ani zrušení nulové spotřební daně na tichá vína. Tato těžko ospravedlnitelná lobbystická výjimka se tak připíše ke konsolidačnímu balíčku a chybějícím ambiciózním projektům jako další odkaz této vlády. V tomto případě jde bez nejmenších pochyb o sléhání a ostudy vlády a nikoho jiného.
Zdroj: Vlada.cz, NERV, Bloomberg, Reuters, Ekonom.cz
