Od kauzy 9/11, přes Bilderberg až po Ilumináty. Konspirační teorie hýří celým světem. Jejich příznivci, mezi které se řadí i český fenomén Karel Gott, mají jasnou představu o tom, kdo ve skutečnosti řídí tuto planetu. Poslední taková teorie se týká Federálního rezervního systému. Spekuluje se totiž o tom, že v pozadí únorového setkání zemí G-20 proběhla tajná schůzka, kde politici a vysocí zástupci světových centrálních bank rozhodli o tom, že pohřbí dolar.
Tajné schůzky se dle spekulací zúčastnili zástupci Evropy (Mario Draghi), Spojených států (Janet Yellenová, Jack Lew), Japonska, Číny i Mezinárodního měnového fondy (Christina Lagardeová), kteří společně vytvořili tzv. „Šanghajskou dohodu“. V jejím rámci se země dohodly na tom, že společně oslabí dolar. Na pozadí této myšlenky stály negativní dopady silné americké měny, která vytvářela tlak na ceny ropy a rovněž se podepsala i na vývoji Číny.
Pohřeb #dolaru? Ten se konat nebude! – Roklen24.cz https://t.co/1JiJAKLSNb prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/1N7hU7n1Gc
— Roklen24.cz (@roklen24) 21. března 2016
A tak se i stalo. Potvrzuje to například čistě „holubičí“ proslov šéfky Fedu Yellenové v Ekonomickém klubu v New Yorku, ve kterém jasně řekla, že americká centrální banka s navýšením sazeb nijak nespěchá. Od doby zasedání G-20 pak americké měna sledována dolarovým indexem oslabila o více jak 3,5 %, zatímco akcie a ostatní riziková aktiva zažívala převážně růst.
Informace o Šanghajské dohodě má však i své pesimisty. Mezi ně se řadí i Ethan Harris, ekonom společnosti Bank of America Merrill Lynch. Podle něj existuje hned několik důvodů, proč je řeč o jakékoliv tajné dohodě naprosto scestná.
První argumentem je protichůdnost dvou konspiračních teorií. Ještě před zasedáním zemí G-20 spekulanti hovořili o tom, že se centrální banky vrhly do měnové války oslabování vlastních měn. Základním stavebním kamenem byla v tomto případě uvolněná politika Bank of Japan, Evropské centrální banky a rovněž i „úroková“ nečinnost ze strany Fedu. V případě Šanghajské dohody však první dvě banky údajně kapitulovaly. Otázkou, kterou si Harris v tomto směru klade, je, proč by banky tak snadno opouštěly měnový kanál své politiky, který byl do té doby jejich hlavním a nejvýznamnějším nástrojem.
Stejně tak je otázkou, proč by Yellenová udržela v tajemství svůj tajný cíl, ale zároveň ho v rámci politiky otevřeně „aplikovala“. To, že by přemlouvala jednotlivé členy k tomu, aby podpořili snížení počtu plánovaných kol tzv. úrokové normalizace ze čtyř na pouhé dvě, je podle Harrise hodně přitažené za vlasy.
Výčet pak uzavírá fakt, že dolar začal oslabovat ještě před tajným zasedáním. Vzhledem k tomu, že se americká měna vůči svým hlavním devizovým dvojicím propadala už od začátku roku (viz graf), nebylo tudíž potřeba dohadovat se o tom, jak nastartovat její pád.
Vysvětlení „holubičího“ přístupu měnových autorit je tak dle Harrise mnohem jednoduší. „Politika centrálních bank je mnohem uvolněnější, jelikož na ně tlačí nepříznivý vývoj akciových trhů a zpomalení globálního ekonomického růstu,“ míní ekonom. Stejně tak je pravdou, že sama Yellenová patří v rámci Fedu k „holubičím“ stálicím. Ostatní členové, jejichž komentáře byly „ostřejšího“ rázu, naopak patří v rámci měnového výboru k nehlasujícím členům.
Čtyři jestřábi jdou proti šéfce #Fedu – Roklen24.cz https://t.co/BcHNI2xbTn prostřednictvím @roklen24 pic.twitter.com/wM6rQLR6sT
— Roklen24.cz (@roklen24) 23. března 2016
