Problém centrálních bank a jejich programů hromadného skupování dluhových instrumentů je ten, že jak domácnosti, tak ani firmy se nezadlužují tolik, aby dostatečně podpořily chod ekonomiky. Tím pádem se celá tato politika stává naprosto neúčinnou. Tak se dnes v rozhovoru pro server CNBC vyjádřil Richard Koo, hlavní ekonom investiční společnosti Nomura.
Samotný program kvantitativního uvolňování (QE), v jehož rámci jsou hromadně skupovány soukromé i státní dluhové instrumenty, býval spojován především se Spojenými státy a Japonskem. USA zahájily první kolo v lednu 2009 jako reakci na globální finanční krizi. Díky němu se podařilo Federálnímu rezervnímu systému nafouknout svou bilanci na více jak 4 biliony dolarů. Následovalo Japonsko a Británie. Poslední institucí praktikující tuto nekonvenční politiku se stala Evropská centrální banka.
„Spojené státy i Evropa dnes čelí naprosto stejnému problému. Nachází se v situaci, kdy soukromý sektor nestojí o úvěry a nemá ani zájem zalepit své bilance poškozené globální krizí. Pokud si nikdo nepůjčuje, je měnová politika do značné míry zbytečná,“ vysvětli Koo. Dle jeho názoru jsou bilance významných centrálních bank nafouknuté k prasknutí, avšak stále bez kýženého výsledku. Tím pádem se se ekonomika dostává do pasti nazvané QE, ze které se jen těžko bude dostávat pryč.
„V každé ekonomice by mělo platit, že jeden si spoří a druhý si půjčuje. Pokud jedno z toho nefunguje, v tomto případě je to výpůjční strana, vznikají na trhu distorze, jako například záporné úrokové sazby.“ Podle Kooa by se tak Fed měl zaměřit namísto zvyšování sazeb na to, jaký způsobem zredukuje svou celkovou bilanci.
