Je jasné, že v krizi obvyklá pravidla neplatí. V rámci boje s jedním z nejvýznamnějších ekonomických šoků moderní historie se Německo rozloučilo se svou „Schwarze Null“, EK pozastavila platnost rozpočtových pravidel a ECB významně uvolnila bankovní a finanční předpisy. Zpočátku byla odezva ze strany EU příliš pomalá a nevýrazná, ale tento týden by mohl být rozhodující. Mohl by ukázat, že v EU nejde jen o suchopárné finanční transakce, ale také o demonstraci solidarity s ostatními evropskými zeměmi v neveselých časech.
Dluhová krize v eurozóně vedla v roce 2012 k zavedení takzvané bankovní unie. Pandemie koronaviru v roce 2020 by mohla EU postrčit ještě dál. Konkrétně b mohlo dojít k zavedení eurobondů, nebo chcete-li „koronabondů“, které by přinesly sdílení rizika napříč zeměmi EU. Vydávání společných evropských dluhopisů jako způsob řešení krize a omezení růstu výnosového rozpětí jihoevropských dluhopisů prosazovaly některé evropské země už v roce 2012. V té době ale tuto myšlenku rozhodně odmítlo Německo. Nyní budou eurobondy patrně nevyhnutelným politickým nástrojem, který pomůže zemím EU financovat výdaje na zdravotnictví a ekonomické záchranné programy.
V posledních dnech se ozývá volání po „koronabondech“ ze Španělska a Itálie a EK jim spolu s Německem a Nizozemím otevírá dveře pod podmínkou, že budou správně strukturované. Nedávno vyjádřil podporu společným dluhopisům EU vydávaným prostřednictvím ESM také François Villeroy z ECB.
Koronabondy jako preferovaná varianta
Základní myšlenkou je umožnit členům EU půjčovat si za rozumných podmínek i v mimořádných situacích. Pro země, jako jsou Francie nebo Německo, které si mohou půjčovat za zápornou reálnou úrokovou sazbu, to není žádná převratná novinka. Oproti tomu pro Itálii a další jihoevropské země může být pohyb na trhu s dluhopisy v tomto krizovém období poněkud problematický. Jak ukazuje graf, výnosové rozpětí 10letých vládních dluhopisů mezi Itálií a Německem se od vypuknutí pandemie COVID-19 téměř zdvojnásobilo.
Existují v podstatě dvě možnosti, jak současnou napjatou situaci na trhu řešit. Tou první je sáhnout k nákupům aktiv ze strany ECB. Prudký nárůst objemu nově vydávaných německých dluhopisů o cca 350 miliard euro v letošním roce sice vykompenzoval nedostatečné kvantitativní uvolňování, ale pokud nedojde ke změně kapitálového klíče, o níž se v tomto okamžiku ani neuvažuje, musela by ECB nakoupit víc německých dluhopisů, než ve skutečnosti potřebuje. Teprve pak bude moci začít nakupovat ty italské a španělské. To rozhodně není nejefektivnější způsob, jak zajistit prostředky pro země v nouzi. Druhou možností je vsadit na nějakou formu mutualizace dluhu. To by znamenalo začít vydávat společné obligace eurozóny, nebo též „koronabondy“, a rozdělit nové prostředky získané tímto způsobem za nízké sazby odpovídajícím způsobem. Tuto možnost teď upřednostňuje stále větší počet zemí EU.
Předpoklady pro vznik koronabondů
Široká politická podpora, zejména ze strany Německa a Nizozemí, vyžaduje, aby bylo společné vydávání dluhopisů EU dobře strukturované a nedošlo k zavlečení subjektivního rizika. Zatím jsme identifikovali nejméně tři nezbytné předpoklady.
- Řízení ze strany ESM: Vydávání obligací je primárně tržní operace a musí být zahájena a řízena fondem ESM a jeho kvalifikovaným personálem.
- Dočasný mimořádný nástroj: Fond bude vydávat běžné dluhopisy jen v tomto roce, případně do konce současné zdravotní krize.
- Selektivita: K úvěrovým prostředkům fondu budou mít přístup pouze ty země, které by si jinak musely půjčovat za vysoké sazby.
Stále existuje mnoho nezodpovězených otázek ohledně toho, zda mají mít země v nouzi k novým prostředkům neomezený přístup, či zda má platit nějaké pravidlo kapitálového klíče, a co za to bude ESM chtít.
Rozhodnutí může přijít už dnes
Oznámení může přijít už tento týden. 24. března v 18:30 středoevropského času se prostřednictvím videokonference sejde Euroskupina a může dojít mimo jiné i na diskusi o technických aspektech „koronabondů“. Tuto myšlenku však mohou prosadit pouze vůdci EU, a tak bude možná rozhodující videokonferenční summit naplánovaný na 26. března.
Není cesty zpátky
Z předchozí krize plyne poučení, že když se poruší pravidla, není cesty zpátky. COVID-19 je lidská a ekonomická tragédie, ale my si musíme udělat celkový obrázek a mít na paměti i pozitivní změny, které může toto problematické období nakonec přinést. Evropa se k zemím v zoufalé situaci konečně chová solidárně a přestává ortodoxně vyznávat rozpočtová pravidla (což se týká zejména Německa) i neúčinné pravidlo 3% deficitu. Až bude tato krize zažehnána, bude nezbytné zahájit v rámci EU všeobecnou diskusi o úrovni veřejného dluhu a zajistit, aby mimořádné dluhy způsobené potřebou bojovat s koronavirem nezatěžovaly národní účty navěky. Také bude nutné zamyslet se nad možností začít vydávat speciální eurobondy pro investice do infrastruktury, případně pro financování řešení klimatické změny.
Autorem je Christopher Dembik, vedoucí oddělení makroekonomické strategie Saxo Bank.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.
