Kosmetická krása bankovních stress testů

Ve Spojených státech včera proběhlo první kolo zátěžových testů 31 velkých bank. Ukázalo se, že všechny mají dostatek kapitálu na to, aby mohly ustát případný negativní ekonomický vývoj. Pozitivní zpráva jak pro banky, tak pro jejich akcionáře, regulátory a potažmo i daňové poplatníky. Především ta poslední skupina si může oddychnout. Pokud by přišla další krize, banky by na ni byly pravděpodobně připraveny, alespoň podle stanovených scénářů Federálního rezervního systému.

Ve stínu této zprávy však zaniká problém, o kterém se ví už šest let, avšak jeho řešení zůstalo pouze u slov. V době vypuknutí krize banky čelily silnému nedostatku likvidity, který je ohrožoval na samotné existenci. Nejpalčivěji se tento fakt projevoval u bank, které byly příliš velké na to, aby zkrachovaly, neboli „too big to fail“. V jejich případě regulátorům nezbylo nic jiného, než jim do jejich bankovního „těla“ vpravit pořádně tučnou a silnou kapitálovou injekci.

Zátěžové testy Fedu: Všech 31 velkých bank prošlo

Logicky by mělo přijít na řadu řešení, které by tento problém do budoucna eliminovalo. Padlo několik návrhů, že by se tyto velké bankovní domy měly rozpadnout na několik menších, čímž by se znatelně zmenšila i jejich systémová důležitost. K tomu nakonec nedošlo. Regulátoři pouze upravili kapitálové požadavky a tím vše skončilo.

Toto řešení je však pouze kosmetické. Banky jsou nadále „too big to fail“ a dokonce se stále víc zvětšují. Server CNBC ve spolupráci s datovou společností SNL Financial si pro tento účel připravil výčet deseti největších bank, u kterých uvedl celkovou velikost jejich aktiv společně s celkovými vklady za rok 2013 a 2014.

  2014 2013
mld. USD Aktiva Vklady Aktiva Vklady
JP Morgan Chase 2573 1363 2416 1288
Bank of America 2105 1119 2102 1119
Citigrioup 1833 897 1881 968
Wells Fargo 1687 1168 1527 1079
U.S. Bancorp 403 283 364 262
BNY Mellon 385 266 374 261
PNC 345 232 320 221
Capital One 309 206 297 205
HSBS 290 111 290 110
State Street 274 209 243 182

Nafouknutá bilance vybrané desítky za poslední dva roky odpovídá dlouhodobému trendu. Tzv. Velká čtyřka, zahrnující JP Morgan Chase, Bank of America, Citigroup a Wells Fargo drží dohromady aktiva o velikosti zhruba 8,2 bilionů dolarů, což je o 154 % více, než součet aktiv ostatních padesáti bank, které ve svém žebříčku společnost SNF sleduje. Nutno připomenout, že nejsou zahrnuty některé investiční banky, které by pravděpodobně pořadím v tabulce ještě víc zamíchaly.

Potenciál nebezpečí tohoto trendu si uvědomují i někteří úředníci Federálního rezervního systému. Posledním, kdo se na toto téma ozval, byl guvernér saintlouiské pobočky centrální banky James Bullard. Ten dle informací serveru Wall Street Journal otevřeně řekl, že regulatorní změny nijak neřeší problém „too big to fail“ institucí a že on sám by se přikláněl k jejich zmenšení.

„Je naivní myslet si, že makroprudenční nástroje, jak je známe dnes, jsou efektivní a dostačující pro řešení nových bublin, aniž by nebylo potřeba významné pomoci ze strany úrokové politiky,“ řekl Bullard. Podle WSJ se většina zástupců Fedu shoduje na tom, že by jako řešení tržní nerovnováhy byly vhodnější regulatorní nástroje namísto úrokové politiky. Zvýšení úrokových sazeb, jakožto možnost jak omezit nadměrné spekulativní chování, však může vést k celkovému zpomalení ekonomiky a tedy i k vyšší nezaměstnanosti. Pokud jsou ale regulatorní opatření nedostatečná a úroková politika tak dvousečná, je dle Bullarda jediným řešením rozdělení velkých bank na více malých.

Velké otazníky bankovních stress testů

Včerejší výsledek bankovních stress testů se tedy povařuje za sukces. Jde o první případ, kdy od zavedení těchto testů v roce 2009 uspěly všechny zúčastněné instituce (viz. graf č.1). Některé si vedly excelentně, například Bank of America, která jako jediná z testovaných bank od minulého roku zlepšila své kapitálové polštáře ve všech sledovaných oblastech, jiné zase o trochu hůře, Goldman Sachs jen tak tak splnila 8% minimum kapitálu vztažené k držení rizikově vážených aktiv.

V této chvíli však vzniká otázka, jak moc jednotlivé scénáře mohou odpovídat možné realitě. Někteří zarytí odpůrci tvrdí, že stress testy jsou jen maškaráda, která alespoň podpoří důvěru ve stabilitu a neochvějnost bankovního systému.

Faktem je, že podmínky zátěžových testů může centrální banka kdykoliv změnit tak, aby buďto všechny instituce prošly, nebo aby se objevilo alespoň pár hříšníků, které by pak měnová autorita pokárala a dokázala tím veřejnosti svou důležitost. Stejně tak samy banky mohou pomocí manipulace s aktivy ve vlastní rozvaze zamíchat jejich strukturou. Proč si třeba nepřesunout některé dluhopisy do sekce „drženy do splatnosti“ a tím je automaticky vyřadit z rizikově vážených aktiv, že…

Fed letošní podmínky nastavil následovně (viz. soubor grafů). Nejhorší scénář počítá s tím, že USA spadnou do hluboké a dlouhotrvající recese, která vyústí v nárůst nezaměstnanosti o 4 procentní body, přičemž 10% vrcholu má dosáhout v polovině roku 2016 (Figure 2). Na konci roku 2015 dosáhne reálné HDP nižší úrovně zhruba o 4,5 procentního bodu než ve třetím čtvrtletí roku 2014. Na začátku roku 2016 pak nastartuje obnova (Figure 3). Fed počítá i s tím, že i přes pokles reálné aktivity, způsobí vysoká cena ropy nárůst anualizovaného indexu spotřebitelských cen až na 4,3 %.

I přes kontrakci a vysokou cenovou hladinu zůstanou krátkodobé úrokové sazby na technické nule. Výnosy dlouhodobých státních dluhopisů klesnou ve čtvrtém čtvrtletí 2014 na jedno procento a poté opět vzrostou. Ceny aktiv ostře klesnou, stejně tak i úvěrová kvalita korporátního sektoru. Spready firemních dluhopisů vzrostou ze 170 bazických bodů na 500. Akcie klesnou zhruba o 60 %, volatilita vzroste. Ceny nemovitostí klesnou o 25 %. Do toho Fed počítá i s recesí v eurozóně, Velké Británii a Japonsku. Dolar pak výrazně posílí proti euru, vůči libře méně a oproti jenu mírně oslabí.

To jest alespoň zkrácený ten nejhorší scénář. Zajímavé je to, že Fed sám hovoří o „dlouhotrvající recesi“. Tím dlouhým trváním má zřejmě na mysli těch několik měsíců do roku 2016, kdy jak reálné HDP, tak i index Dow Jones opět vzrostou a postupně začne klesat nezaměstnanost společně s indexem strachu VIX. Ano, sice nejsme na původních úrovních, ale při srovnání například s poslední krizí jde o pěkně rychlé zotavení.

Je vidět, že „nejhorší scénář“ není úplně tak nejhorší, jak by se mohlo zdát. Pokud by podmínky byly nastaveny přísněji, výsledek by zdaleka nebyl tak pozitivní. Samozřejmě se teď čistě pohybujeme v oblasti spekulace „co by kdyby“. Realita bude vždycky jiná. Avšak neškodilo by přiznat, že vypovídající schopnost zátěžových testů je silně zkreslená a poupravená nejen náladě celkového bankovního sektoru, ale především samotné centrální bance.

Newsletter