Pravděpodobnost snížení britských sazeb v srpnu klesla z 50 % na 25 %. Libra zpevnila nad 1,3000 GBPUSD. Dolar plošně oslabuje. Proti euru nad 1,0930 a proti koruně pod 23,15.

Krize s italskou příchutí. Další horké léto v eurozóně?

Nebylo by to pravé léto, kdyby zůstalo v eurozóně bez krize? Poté, co Velká Británie odhlasovala odchod z Evropské unie, se ke slovu hlásí italské banky. Jsou jen nafouknutou bublinou, nebo vážných problémem?

Italské banky byly kdysi základem moderního bankovního systému. Teď, zejména v kontextu nedobytných pohledávek a neutěšeného stavu ekonomiky, jsou tyto základy na hraně rozpadu. Premiér Matteo Renzi ve snaze problém jakkoli utlumit našlapuje po tenkém ledě, který praská: kličkuje mezi pravidly EU a nespokojeností doma.

Čísla hovoří za vše a jsou poměrně chmurná. Italská ekonomika se podle Mezinárodního měnového fondu velmi nepravděpodobně vrátí k předkrizovým úrovním. Největším varovným prstem je zhruba 360 miliard eur v podobě nesplácených úvěrů. 200 miliard eur z nich jsou považovány za nedobytné, stále však jsou v rozvahách bank.

Co ukáží v pátek testy italských bank?

V záplavě dění na finančních trzích, které obklopovalo britské referendum o členství v EU, zůstaly italské banky jako sektor mezi největšími poraženými. Intesa Sanpaolo, Mediobanca a Unicredit ztratily během několika dní po hlasování kolem třetiny své hodnoty. Zátěžové testy z pátku 29. července pravděpodobně investory neuklidní. Očekává se, že testy odhalí spoustu důvodů k obavám a jen přidají do výzev k „systémovým reformám bankovního sektoru“ země.

Co se nebonitních úvěrů týká, složitost italského právního procesu znamená jediné: bude trvat roky, než se podaří získat zpět něco od dlužníků, kteří nesplácí. Například zabavování domů z hypoték může trvat v zemi déle než deset let. Bankovní sektor se tak zasekl v začarovaném kruhu se stále klesajícím hospodářstvím. Banky nemohou půjčovat, aby „popohnaly“ ekonomiku, ekonomika se zhoršuje a šance, že banky dostanou zpět něco ze svých špatných úvěrů, se zmenšuje ještě více.

Premiér Renzi by rád využil starou dobrou výpomoc daňových poplatníků. Tentokrát v objemu přibližně 45 miliard dolarů. Pravděpodobně je však pozdě. Pravidla EU zavedená od úvěrové krize totiž znamenají, že taková výpomoc může přijít pouze tehdy, pokud jsou na háčku první investoři. S rostoucí hrozbou populistické a euroskeptické strany Hnutí pěti hvězd a s blížícím se říjnovým referendem o klíčových ústavních reformách potřebuje Renzi lid na své straně.

V případě, že bankovní systém nemůže hospodářskému oživení pomoci – naopak je sám problémem – a s 37% mírou nezaměstnanosti mezi mladými lidmi čeká zemi, ale také EU, další horké léto.

Newsletter