Z pohledu západní demokratické země by se dalo říci, že jsou Putinovy dny, jakožto prezidenta republiky, sečteny. Ekonomika v krizi, hodnota rublu nižší o více jak polovinu a agresivní politika vůči Ukrajině udělaly z Ruska mocenského vyvrhela. Pokud by tato situace panovala kdekoliv jinde, občané by volali po okamžitém odstoupení prezidenta. V Rusku je však všechno jinak. Většina Rusů si totiž myslí, že je to právě Putin, který celou zemi drží pevně na nohou a brání ji proti útlaku západních agresorů.
Ruská mentalita jako by se nemohla zbavit několik desítek let trvající závislosti na kultu osobnosti. Sentiment obzvláště podporuje mediální sektor, který je zcela závislý a odpovědný prezidentskému vedení. Putinova důležitost a váženost je denně připomínána všem občanům. Jen v době před dnešní tiskovou konferencí, kde se Putin vyjádřil k dění několika posledních dní, byly Rusům doslova vymývány hlavy reklamou na tuto událost. Na jejím začátku je Putin obležen sochami olympijských atletů ze Soči, v náručí má malého tygra a zdraví přicházející kosmonauty. „Jsme zcela schopni udělat si všechno sami,“ vychází z jeho úst, aby vyzdvihl ruskou samostatnost a neochvějnost. Celkem k zamyšlení, nezdá se…?
Putin: V nejhorším porosteme v roce 2017, nespalujme devizy
Společnost Associated Press-NORC Center dnes zveřejnila výzkum, podle kterého 80 procent ruských obyvatel stojí pevně za svým prezidentem. Studie byla provedena v období od 22. listopadu do 7. prosince. Tehdy ještě nebyla situace natolik vážná, rubl sice oslaboval, ale ne tak razantně jako tomu bylo začátkem tohoto týdne. Studie tak, bohužel, nezahrnuje současné rozčarování ruské společnosti.
Podle šetření bude největší výzvou pro ruského prezidenta to, zda dokáže přesvědčit občany, aby si utáhly opasky ne pouze na pár měsíců, ale pravděpodobně na několik let. „Rusové cítí, že je jejich země omezena sankcemi. Vnímají to však jako situaci, kdy je Rusko pevností v obležení“, řekla nezávislá analytička Marie Lipmanová. „Tento způsob myšlení je podporován především ruskou televizí. „Na koho jiného se můžeme spolehnout než na Putina?“, ozývá se z obrazovek. Putin je zobrazován jako zachránce národa a sám se tak i vidí“, vysvětluje Lipmanová.
To jak je Putin vnímám, závisí taktéž na způsobu získávání informací. Podle výsledků studie má 84 % respondentů za hlavní zdroj informací právě televizní vysílání. Zbytek pak využívá ostatní zdroje, díky čemuž má i mnohem „zdravější“ názor na věc.
V roce 2000, kdy byl Putin zvolen prezidentem, mu hrály do karet především vysoké ceny ropy. Díky tomu si Rusové během posledních deseti let zvykli na rychle rostoucí životní standard, který nemá v moderní historii obdoby. Mnoho lidí se díky tomu pozvedlo z chudoby a dostali se tak na vyšší společenskou úroveň. Tento fakt pak silně napomáhá i k vlídnější akceptaci potlačování opozičních politiků a nezávislých médií.
„Z celého srdce podporuji Putina! Koho jiného bych taky měla podpořit?,“ řekla Valentina Rošupkinová, 79letá obyvatelka města Grjaz, které je vzdáleno několik hodin od Moskvy. „Naše země se ubírá správným směrem. Je to proto, že podpořil armádu a posílil ruskou vládu. Lidé se nás díky němu začali alespoň trochu bát,“ cituje studie slova Rošupkinové.
S tím, jak je ruská ekonomika sražena západními sankcemi a propadem cen ropy, se Putin ještě více spoléhá na svou image houževnatého vůdce schopného odrazit všechny útoky západu. A dělá dobře. Podle studie jsou armáda společně s prezidentským mandátem dvě nejoblíbenější a nejdůvěryhodnější instituce. Tři ze čtyř dotázaných Rusů věří prezidentovi a dva ze tří se pak spoléhají na armádu.
„Podařilo se nám oživit armádu a to je hlavní“, řekl Ivan Savenko, 50letý řidič z jižního města Stavropole. „Nejdůležitější věcí je pro nás armáda, až pak všechno ostatní… Hlavní je, že máme sílu i moc. Bez moci bychom nebyli nic,“ přepisuje server Bussines Insider komentáře respondentů.
K vyšší oblibě pomohla Putinovi i anexe Krymu. „Rusové jsou stále pyšní na roli své země jako té, která ukončila druhou světovou válku. Je to sice už 70 let stará záležitost, ale v lidech to pořád zůstává“, vysvětluje Lipmanová. „Putin dnes lidem přinesl něco, co ale aspoň trochu připomíná triumf. Mám tím na mysli právě anexi krymské oblasti.“
Ukrajinská záležitost pomohla vytvořit i nové hrdiny. Těmi jsou proruští separatisté bojující za ruskojazyčné obyvatelstvo na východní Ukrajině. 69 procent dotázaných si do toho navíc myslí, že většina či alespoň část Ukrajiny právoplatně náleží k Rusku.
Někteří analytici pochybují o relevantnosti všech studií o popularitě ruského prezidenta. Při tak intenzivní mediální propagandě vedené Kremlem se ani není čemu divit. „V situaci totální propagandy, kdy jsou všechny informace řízeny monopolem, je možné vůbec hovořit a vytvářet nějaká hodnocení?“, ptá se Georgij Satarov, bývalý poradce Kremlu pro problematiku korupce. „Soustředit se na to, že 80 procent obyvatel podporuje Putina, není klíčové. Hlavní je, že existuje těch 15%, kteří se nebojí s ním nesouhlasit“, dodává.
Obava o ruskou ekonomiku je nejsilnější ve velkých městech. Šest z deseti obyvatelů Moskvy na vlastní kůži pocítilo dopady sankcí. Většina z nich také uvedla, že stav jejich rodinných financí je teď mnohem horší než před třemi lety.
„Obávám se, že naše země nikam nesměřuje,“ řekl Dmitry Urjupin, zvukař žijící v Moskvě. „Nijak nečekám, že by se zvýšily mzdy. Spíše jsem přesvědčen o opaku. Celá situace přispěje k vyšší nezaměstnanosti, která se dotkne nejen těch ekonomicky nejslabších ale i vyšší třídy.“
V roce 2012, kdy byl Putin znovuzvolen prezidentem, se v Moskvě zvedla vlna protestů, která byla vedena jeho odpůrci. Začala tak doba masivního omezování jakékoliv opozice a naopak podpora Putinova elektorátu. Ten tvoří hlavně lidé z provincií a ti, kteří jsou závislí na podpoře od státu.
Mezi příznivci a odpůrci tak panuje vzájemná nevraživost. Ta je nejlépe vidět v tom, jak venkované posměšně napodobují obyvatele Moskvy. „Nejčastěji se ozývá, že chudáčci z města teď nemohou jet na dovolenou do Itálie nebo si už nekoupí parmazán,“ vysvětluje společenskou situaci Lipmanová s přesvědčením, že to však není pouze a jen ruský problém.
Kult osobnosti není ničím novým. V Německu je terčem pozornosti kancléřka Merkelová, ve Státech pak prezident Obama. Jakmile je však spojen s politikou připomínající dobu dávno minulou, dobu, kdy se za nesouhlas zavírali lidé do koncentračních táborů či sibiřských gulagů, měl by se tento problém stát otázkou číslo jedna v rámci mezinárodní politické sféry. Současná ruská opozice je ve stavu, kdy s nadějí očekává budoucí zlepšení. Otázkou však je, zda po Putinovi přijde někdo, kdo bude stejně tak výrazný a opěvovaný. Pokud ne, můžou se Rusové těšit na podmínky, které se konečně přiblíží západní demokracii.
