Jakoby toho nebylo málo, plete si na sebe Evropa další ekonomickou past. Kvóty pro ženy ve vedení firem jsou sice momentálně mnohem méně diskutované než kvóty pro uprchlíky, ale to neznamená, že by je Brusel ztratil ze zřetele. Naopak, lze čekat, že v nejbližších letech bude ženy do svých správních či dozorčích rad celkem urgentně hledat až pět tisíc evropských firem. Pokud totiž směrnice Evropské unie projde, budou firmy obchodované na burze muset něžným pohlavím obsadit nejméně čtyřicet procent pozic ve svých vrcholných orgánech. Česká republika se kvótám dlouho bránila, ale poté, co nedávno v této věci otočil i vicepremiér Babiš (dlouho s kvótami nesouhlasil), žádnou sveřepou vzpurnost čekat nelze.
Průkopníkem v zavádění genderových kvót je Norsko. Už v prosinci 2003 tamní parlament schválil zákon, podle něhož musely veřejně obchodované firmy obsadit ženami čtyřicet procent křesel ve svých vrcholných orgánech. Firmě, která by nepopulární opatření odmítla, hrozila státem vynucená likvidace. Do dubna 2008 tak už všechny dotčené firmy kvóty splňovaly. Situaci řešily zpravidla tak, že ženami obsadily méně významné pozice v rámci představenstev, správních a dozorčích rad. Nejvyšší pozice, tedy pozice generálního ředitele či post předsedy správní rady, zůstaly nadále mužskou záležitostí, s podílem žen pořád pod pěti procenty (což je plně srovnatelné se situací před uvedením kvót).
Uprchlické kvóty prošly. Češi proti, Slováci je nepřijmou
Zajímavější obrázek ale podávají údaje o úspěšnosti firem s novým, „vyváženějším“ vedením. Ekonomové Kenneth Ahern a Amy Dittmarová publikovali v prestižním časopise The Quarterly Journal of Economics článek, ve kterém se zabývají právě dopadem kvót na úspěšnost norských veřejně obchodovaných firem. Vycházejí ze vzorku téměř 250 firem kótovaných na tamní burze v letech 2001 až 2009 a konstatují závěr, který zastánce pohlavní rovnosti nepotěší. Kvóty se totiž značně neblaze podepsaly na tržní hodnotě dotčených firem. V době oznámení chystaného opatření (poprvé v únoru 2002) poklesly akcie norských firem, zvláště citelně těch, které ve vrcholných orgánech žádnou ženu neměly. To ale není vše. Kvóty citelně a dlouhodobě srazily hodnotu norských firem. Autoři spočítali, že desetiprocentní nucené navýšení podílu žen ve vrcholném orgánu vede k poklesu tržní hodnoty příslušné firmy o více než dvanáct procent. V řadě případů se firmy kvůli kvótám rozhodly dokonce své akcie z burzy stáhnout nebo přesídlit do jiné země.
Kvóty v Norsku vedly k omlazení vrcholných orgánů, ale také k tomu, že je obsadily méně zkušení lidé. Způsobily prokazatelné zhoršení zásadních manažerských rozhodnutí vrcholných těles společností. Právě následkem těchto špatných rozhodnutí totiž ostatně poklesla zmíněná průměrná hodnota norských firem. Více žen ve vrcholných orgánech změnilo firmy v tom smyslu, že rostly ve svém rozsahu, zvyšovaly objem akvizic a vykazovaly horší účetní výsledek.
Dlouhodobý pokles hodnoty norských firem je zásadním zjištěním. Jedna z teorií totiž měla za to, že díky kvótám může hodnota formy naopak vzrůst. To proto, že nejvyšší šéf firmy bude více spoután ohledně toho, koho si do rady či představenstva najmenuje. Myslelo se, že když si nebude moci najmenovat tolik sobě podobných přitakávačů či „kamarádů z vysoké“, rozhodnutí vrcholných orgánů se zkvalitní. Prostě proto, že jejich složení bude různorodější a vliv jedné jediné osoby nebude tak enormní. Nic takového ale zmíněná studie nepotvrzuje. Naopak dokládá, že vrcholné orgány firem byly před přijetím kvót přirozeně obsazovány tak, aby se maximalizovala akcionářská hodnota té či oné firmy (nikoli počet šéfových kamarádů v představenstvu). Dokládá také to, že, slovy autorů, „zásadní omezení při výběru složení vrcholného orgánu firmy způsobuje značné ekonomické ztráty“. Kvóty jsou prostě ztrátové. Může si Evropa právě v této době další citelné ztráty dovolit?
Vyšlo v Euru.
