Letos jsme 163 dní pracovali na stát. Ode dneška už děláme na sebe

Celých 163 dní jsme v České republice pracovali a podnikali na pokrytí letošních veřejných výdajů. Teprve od dnešního dne začínáme vydělávat sami na sebe. Slavíme totiž Den daňové svobody, pomyslný den, od kterého máme vůči státu splněnu svou daňovou povinnost.

„Ve dvou letech koronavirové pandemie zažila Česká republika dva daňově nejméně svobodné roky a bohužel jsme se posunuli do „nového normálu“ velkých vládních výdajů a velkých schodků veřejných rozpočtů. Vláda fiskální situaci zdědila a vina tedy neleží zcela na ní. Lze ji částečně pochválit, že Den daňové svobody se posouvá zpět k začátku roku, což by se mělo potvrdit v dalších letech, pokud Parlament přijme aspoň část úsporného balíčku,“ komentuje letošní termín ředitel Liberálního institutu Martin Pánek.

Na datum Dne daňové svobody má samozřejmě stále vliv pandemie koronaviru. Avšak v letošním roce už nemá přímý vliv jako v uplynulých letech, spíše nastavila nový fiskální normál. Průměrný Den daňové svobody v zemích OECD se posunul oproti předpandemické situaci o 8 dní dále, v ČR pak o více než dva týdny. To není akceptovatelné, státní rozpočet pak nemá kde brát na pomoc Ukrajině, na sociální politiku v době vysoké inflace (k níž expanzivní rozpočty přispěly) atd. Je tedy chvalitebné, že vláda uznala neudržitelnost této fiskální politiky a navrhuje s tím konečně něco začít dělat. Pro Den daňové svobody je relevantní zejména výdajová strana. Pokud vláda sníží výdaje a zároveň dovolí ekonomice růst, mohli bychom příští rok oslavit Den daňové svobody zhruba o týden dříve.

Graf: DEN DAŇOVÉ SVOBODY V ČESKÉ REPUBLICE (2014–2023)

V mezinárodním kontextu zemí OECD je Česká republika téměř přesně v polovině pole. Česká republika má dlouhodobě Den daňové svobody před průměrem eurozóny (5. 7.), což je výsledek, jenž má relevanci i ve světle neutuchajících úvah o přijímání společné evropské měny. Medián OECD je sice tři dny po našem Dni daňové svobody, avšak průměr je po pandemii o týden napřed (6. 6.). Jak ukazuje graf na následující straně, jako první oslavili Den daňové svobody Irsku (19. 3.), poté ve Švýcarsku (9. 5.) a poté v Izraeli (17. 5.).

Již tradičně patří mezi poslední oslavence Francie (30. 7.), Belgie (23. 7.) a Finsko (21. 7.). Z okolních států je DDS později ve všech státech, nejdříve na Slovensku (16. 6.) a v Polsku (18. 6.), a v Německu (6. 7.) a Rakousku (6. 7.) je až v červenci. Stojí za zmínku, že v Maďarsku je letos DDS ve stejný den jako u nás, a daňovou svobodu tak slaví dnes.

„V předchozích ročnících Dne daňové svobody, dávno před pandemií a válkou, jsme varovali, že české veřejné finance potřebují reformu a že trvalé schodky způsobí to, že v krizi nebude kde brát. Také jsme upozorňovali, že v situaci nízkých úrokových měr se na dluh žije snadno, ale že tato situace nebude trvat věčně. Poslední roky nám daly zapravdu a je pozitivní, že si toho všímá i vláda, ale je třeba učinit ještě razantnější kroky,“ uzavírá Pánek.

Graf: DEN DAŇOVÉ SVOBODY 2023 A 2022 V MEZINÁRODNÍM SROVNÁNÍ

 Tabulka: Vývoj Dne daňové svobody v jednotlivých letech

Liberální institut pro výpočet Dne daňové svobody používá metodiku zaměřenou na výdajovou stranu veřejných financí. Jsou to totiž právě výdaje, které je nutné financovat daňovými příjmy a které, v případě deficitních rozpočtů, determinují i nutnost splácet v budoucnu dluh.

Zdroj: dendanovesvobody.cz, Liberální Institut