Propad ceny ropy byl, zdá se, jediným pozitivním znamením na finančních trzích v minulém týdnu. Zatímco levnější ropa je částečně projevem churavého růstu poptávky, tedy indikátorem oslabení světového hospodářství, taktéž je známkou uzdravující se nabídky. Americká břidlicová revoluce je v plném běhu, vývoz z Libye se vrátil ke svým předešlým úrovním i přes pokračující chaos v zemi, a Saúdská Arábie a další země Perského zálivu již oznámily, že v žádném případě nespěchají se snižováním své produkce za účelem stabilizace trhu.
Kalkulují totiž, že nižší ceny budou nyní negativně působit na některé konkurenční dodavatele a podporovat spolupráci s ostatními, včetně ostatních členů kartelu OPEC, takže v dlouhodobém horizontu budou ceny ropy růst. Zdá se, že se momentálně nacházíme v jednom z těch období oligopolu, kdy jsou nízké ceny nezbytné, aby naučily participanty trhu kázně a nutnosti zdržet se bojů o podíl na trhu.
Bez ohledu na jejich motivaci, je momentální propad cen ropy jasně pozitivní zprávou pro globální hospodářství. Čistě ekonomicky, slabší ceny ropy mají za následek snižování daní pro spotřebitelské země. I když momentální boom americké břidlicové revoluce znamená, že USA jsou nyní mnohem soběstačnější v dodávkách ropy, nežli tomu bylo před pěti lety, jsou stále jejím významným importérem. Investiční banka Citigroup vypočítala, že každá americká domácnost ušetří díky globálnímu poklesu cen ropy v průměru až 600 dolarů ročně.
Čína, nyní největší světový dovozce ropy, bude rovněž těžit z momentálního vývoje na trzích s ropou a stejně tak další spotřebitelské země, včetně Indie, Japonska a členů EU. Zatímco globální růst zpomaluje, levnější ropa působí jako stabilizátor, jenž jej pomáhá podporovat.
Energetický sektor vstoupil do „medvědího“ trendu
Na druhé straně, levnější ropa oslabuje její producenty. Rusko je zemí silně závislou na příjmech z exportu ropy a nižší příjmy posílí ekonomický dopad sankcí, které byly uloženy na Rusko Spojenými státy a Evropskou unií po připojení Krymu a invazi do východní Ukrajiny. Je nepravděpodobné, že momentální tlak způsobí jakýkoliv náhlý obrat ve strategii prezidenta Putina, ale zajisté bude alespoň částečně omezovat jeho svobodu jednání. Írán podobně čelí zvýšené motivaci k ústupkům od svého jaderného programu, za účelem zvýšení exportu ropy.
Jsou zde však i nevýhody levnější ropy. Ne všichni vítají tlak na exportéry: Nigérie a další zranitelné země čelí větší finanční zátěži. V některých zemích mohou být klesající výnosy destabilizující, provokující neklid a nevyzpytatelné kroky vlád. Obavy, že například Venezuela nebude schopna splácet své zahraniční dluhy, stále sílí.
Snad největší hrozbou levnější ropy je pokušení uvěřit, že ceny zůstanou nízké napořád. Kapitálové výdaje a výroba se zpomaluje nebo klesá, zatímco jsou ceny slabé, ale pokud se trh zotaví, je možné, že ceny porostou rychle. Pro USA ale i jiné země by ovšem bylo chybou zvolnit ve svém snažení o zlepšení energetické efektivity a rozvoje alternativních paliv.
Ať tak či onak, cykly komoditních cen jsou věčné, a správně zvolená politika dělá ekonomiky odolnější tváří v tvář jejich výkyvům. Opomínat tento fakt by mohlo momentálně požehnání slabších cen ropy přeměnit v prokletí.
