Učebnicovým příkladem hyperinflace je Německo v roce 1923. Tehdy na běžné nákupy nestačily stohy bankovek a ceny rostly v podstatě každou hodinu. Německý stát nestíhal tisknout peníze, aby uspokojil trhem požadovanou hotovost. Firmy vyhlašovaly bankroty, nezaměstnanost dosahovala obrovských rozměrů a vše vyústilo v politickou krizi a nestabilitu. „Tištění“ peněz ale není nějaká výjimka z předválečných časů.
I v novodobé historii se dá najít spousta příkladů, ze kterých se investor může poučit. I když jsou katastrofické scénáře často živeny představivostí, investor by měl mít v záloze plán i na tuto možnost. Pozorování situace v Libanonu nás může ledasčemu přiučit.
Obecný princip monetární krize
Apokalyptická finanční krize je zpravidla zahájena neřízeným runem na banky, tedy zběsilým vybíráním hotovosti z bankovních účtů. Jak známo, banky drží jen omezené množství volných prostředků. Tento útok na banky tedy donutí bankovní domy zavřít své pobočky. Banky pak buď zkrachují nebo spíše zavedou kapitálový dohled, kdy umožní jen velmi malé výběry. Ekonomická nestabilita povede následně k pádu měny. Pád měny ještě zvýší tlak na hotovost a ekonomika je uzavřena v kruhu, kdy strmě roste státní dluh. Zadlužená země má pak možnost provést měnovou reformu. Ta v každém případě znamená ochuzení celé populace.
Takovou krizi můžeme sledovat právě v Libanonu. V naší analýze záměrně pomíjíme politické a náboženské aspekty problému, abychom se mohli plně soustředit na ty ekonomické s cílem získat rady pro investory.
Libanon: „Švýcarsko středního východu“
Dlouhá léta byl Libanon, a zejména jeho hlavní město, symbolem bohatství a kvetoucího obchodu. Nejsilnějším tahounem tohoto růstu byl bankovní sektor. Libanonské banky poskytovaly služby všem možným stranám a státům od Saúdské Arábie po Írán. Navíc díky početné libanonské diaspoře měly banky zastoupení prakticky po celém světě. Rozvoj bankovnictví přinesl i rozvoj na trhu nemovitostí.
Na to doplatil zbytek hospodářství země. Libanon ztratil veškeré svoje výrobní kapacity. Drtivou většinu věcí je nucen dovážet. Ve chvíli, kdy nemáte dostatek devíz a vaše měna je slabá, import se pro většinu lidí stane nedostupným. V normálním režimu devalvace měny nahrává domácím výrobcům. Ti díky zvýšené domácí poptávce zvýší efektivitu své výroby a tím zvyšují i šanci na export svého zboží. Mimochodem to je důvod, proč se dolar a jüan rádi předhání v oslabování. Problémem Libanonu je, že místní výrobci už prakticky neexistují.
Poučení pro investora: Investujte do zemí a do firem, které v příslušné zemí podnikají, s jistou kapacitu soběstačnosti. To ale neznamená, že je potřeba se vrhnout na země, které tuto soběstačnost hledají, jako například Severní Korea. Důležité je obloukem se vyhnout těm, které jsou příjmově závislé na jednom sektoru, a zbytek věcí si dovážejí. Možným dalším adeptem na krizi je například Alžírsko.
Minimální státní sektor a politická reprezentace
Libanon měl nakročeno na to stát se daňovým rájem. Daně byly nízké, ale nízká byla také úroveň státem poskytovaných služeb. Pokud chtěl člověk dobrou zdravotní péči nebo dobré školy, musel se obrátit na soukromý sektor. Tento systém fungoval do doby, než země se ocitla v recesi. Lidé platili menší daně s vědomím, že si za služby připlatí. Jakmile však došlo k oslabení měny, většina lidí si nemohla služby dovolit.
Politická reprezentace Libanonu a jeho byrokracie byla symbolem korupce. Právě prostředí korupce ničí zdravou ekonomickou soutěživost a brzdí firmy v jejich kreativitě. Korupční prostředí má také za důsledek odliv talentovaných mladých lidí. Ti se raději pokusí uplatnit na trhu práce, který není korupci zatížen a je tak více schopen ocenit schopnosti každého jedince.
Poučení pro investora: Investor by měl hledat státy především s rozvinutým soukromým sektorem, kde stát dohlíží, ale zároveň vytváří nezbytnou záchranou síť pro nejslabší občany. Investor by si měl všímat politického klimatu v zemi a vybírat si státy s velkou stabilitou a nízkou korupcí. Jinak řečeno vybírat si státy s politiky, o kterých se moc neví. Ostatně, které strany vládnou dnes v Japonsku nebo ve Švýcarsku?
Pád měny
Když si zadáte do Googlu kurz libanonské libry k jednomu americkému dolaru, bude se přibližovat 1600 libanonských liber za jeden dolar. Jedná se však o oficiální kurz, který platí jen, pokud byste náhodou chtěli libanonským bankám prodat svoje dolary. Na černém trhu se kurz pohybuje kolem 8500 libanonských liber za jeden dolar.
Není divu, že se země propadla do zoufalého stavu. Představte si, že vaše mzda je podělena pěti a ceny dovozního zboží přitom také vzrostly několikanásobně. Na vině je i skutečnost, že v Libanonu fungovaly dvě paralelní měny – dolar a libanonská libra. To vede z dlouhodobého hlediska k tomu, že silnější měna postupně vyžene tu slabší.
Poučení pro investora: Každou větší částku je dobré mít rozděleno do většího počtu různých deviz (investic) a vybírat si hlavně silnější měny.
Peníze na účtu nejsou vaše
Užívání dvou měn vedlo k tomu, že mnoho Libanonců vlastnilo i oddělený bankovní účet vedený v dolarech. Myslíte si, že tito lidé byli krize ušetřeni? Nikoli. Jakmile si chtěli své peníze vybrat, banka jim oznámila, že jsou omezeny měsíční výběry. Navíc každý takový výběr musí být ospravedlněn oficiálním dokumentem a záleží na bance, zda důvod uzná nebo ne.
Poučení pro investora: V případě rozsáhlé krize jako v Libanonu není dobré mít všechny peníze na jednom účtu, ale ve více a pokud možno v různých zemích a v různých měnách.
Jistá ideální investice?
Výbuch, který otřásl Bejrútem, zároveň pohřbil investice do bydlení, do kterého si část populace chtěla uschovat své úspory. Ani bydlení tedy není dobrá alternativa. Tak zůstávají, jako vždy v historií při těchto krizích, stejná pravidla. Optimální je mít investice v drahých kovech (zlato, stříbro) a silných devizách v hotovosti.
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.
