V evropských médiích bývají přehlušeny informace o tom, kde uprchlická krize eskaluje skutečně nejsilněji a ve kterých zemích jí lidé čelí „face to face“. Se zásadním problémem vzhledem ke svým podmínkám se potýká nevelká země, kdysi honorovaná jako „Švýcarsko Blízkého východu“ nebo poeticky označovaná „Paříž Blízkého východu“. Libanon se svým počtem necelých 6 milionů obyvatel, hostí přes 1,2 milionu evidovaných uprchlíků ze sousední Sýrie.
Země, prošla během svého vývoje nesčetně proměnami, další výzvě čelí právě teď – vstupuje do pátého roku pod taktovkou uprchlické krize. Místo davů turistů do Libanonu míří po statisících uprchlíci ze sousední Sýrie. Jak se Libanon vypořádává s masivní nárůstem své populace? Jak se se změnami vyrovnává ekonomika?
Je zřejmé, že přísun takového počtu obyvatel se dotýká nejen finanční oblasti země, ale vyvolává napětí i v sociální oblasti. A působí tak přímé i nepřímé ekonomické škody v řádech miliard dolarů. Dle studie Mezinárodního měnového fondu platí Libanon za uprchlickou krizi nemalou sumu, studie hovoří až o 4,5 mld. dolarů ročně, přičemž 1 mld. je vydána přímo a zbylé náklady jsou vyvolány uprchlickou krizí nepřímo.
Když chcete vědět vše o migraci: Jedinečná animace
Politická situace země? Řadu měsíců trvající neschopnost vlády ne(jen) uprchlickou krizi řešit, ale vůbec se dohodnout a zvolit prezidenta země. Analytici se shodují, že Libanon potřebuje zásadní reformy, i o charakteru reforem panuje shoda, problémem je ale implementování strukturálních reforem do praxe.
Skloňováno je zefektivnění státní správy, důslednější a efektivnější řízení veřejných rozpočtů, politika zaměstnanosti, snížení veřejného dluhu, zvýšení počtu investic, politická stabilita (důvěryhodná a respektovaná vláda)…. Do budoucna ale nic nenasvědčuje tomu, že by se politická situace měla zlepšit a potřebné změny jsou tak v nedohlednu. Stejně tak ale zlepšení ekonomické a sociální situace země, která bez příslušných změn bude dle ekonomů a analytiků směřovat k fatálnímu fiasku.
Klaus chce širokou platformu pro migraci. Vedl by ji
HDP země rostl podle The World Bank v roce 2014 o 2 %, nicméně optimističtější předpoklady hovořily až o 6 %, země měla v minulých letech nakročeno ke slušnému růstu, ale okolnosti strhly nejen růst, ale dále uvrhly další Libanonce do chudoby. Dle dat Světové banky uprchlická krize znamenala chudobu pro 170 000 obyvatel a počet lidí ohrožených chudobou už tak dohromady šplhá k jednomu milionu Libanonců ke konci roku 2014. Získat práci je těžší a těžší hlavně pro mladé lidi bez praxe, u této skupiny nezaměstnanost rychle roste.
Veřejné finance Libanonu nebyly z těch úspěšně zpravovaných už před propuknutím uprchlické krize, všechny faktory společně se promítají v současné znepokojivé výši veřejného dluhu země, který dosáhl na konci roku 2014 výše 145,6 % HDP, pro vládu je problematické a v současné době poměrně drahé dluh splácet, dále se v poslední době vládě nedaří vydávat dluhopisy a dluh tak pokrývat. Vzhledem k okolnostem se začíná zdát, že země čelí krizi na všech ekonomicko-politických frontách. Někteří ekonomové předvídají blízký kolaps, ze kterého se bude Libanon vzpamatovávat řadu let a bude stát miliardy dolarů – stejně jako obnova země po občanské válce z let 1975 až 1989.
