Komentář Wallera z Fedu podpořil růst amerických výnosů a dolar. Kurz zpevnil pod 1,0800 za euro. Rostoucí evropské i americké výnosy negativem pro měny regionu. Koruna ve ztrátě nad 25,30 za euro.

Lze se vyhnout finanční krizi? Známe pravdu o hospodářském cyklu

Ekonomická teorie je jako vrstvený dort. Vysvětlení v jedné vrstvě smysl dávají, avšak pokud ochutnáte jinou, vše jakoby najednou přestalo platit. Těmito slovy uvádí sever TheEpochTimes.com novou knihu ekonoma Steeve Keena Můžeme se vyhnout další finanční krizi? (Can we avoid another finacial crisis?). A můžeme?

Dobrou zprávou je, že zatímco mainstreamové ekonomické teorie jako by ignorovaly podstatu dnešního ekonomického systému, který je bytostně spjat s tím bankovním, Steeve Keen popisuje věci tak, jak skutečně jsou.

Špatnou zprávou bohužel je, že odpověď na otázku v titulu jeho knihy zní ne. Každý by si jistě oddychl, kdyby vše fungovalo tak jednoduše, jako v oné známé friedmanovské pohádce… Hloupá centrální banka tiskne více peněz, než je potřeba, což vede k dočasnému zmatení cenových signálů, které koordinují ekonomiku, a tím k hospodářskému cyklu. Řešení je jednoduché, hloupá centrální banka by měla ekonomiku přestat mást a naopak tisknout stále stejné umírněné množství peněz.

Jan Kaška: Semínka finanční krize byla zaseta

Avšak v dnešním bankovním systému probíhá tvorba peněz takřka nezávisle na vůli centrální banky. Jsou to totiž především komerční banky, které vytvářejí peníze. A dokonce je nemusí ani tisknout.

„V moderní ekonomice má většina peněz podobu bankovních vkladů. Ale jak jsou tyto bankovní vklady tvořeny, to je často špatně pochopeno. Hlavním způsobem je, že komerční banky poskytují úvěry. Kdykoli banka udělí půjčku, zároveň vytváří odpovídající vklad na bankovním účtu dlužníka, čímž vytváří nové peníze,“ vysvětluje Keen.

Dnešní peníze vznikají takřka výhradně jako dluhy. A podstatou – a problémem – dnešního kapitalismu je právě dluh, který vytváří komerční banky poskytováním úvěrů. A jelikož tyto subjekty vytvářejí peníze takříkajíc z ničeho, v dobrých časech se zdá, že je nabídka půjček takřka dokonale elastická.

Celý proces se vyvíjí následujícím způsobem. Firmy si přirozeně berou úvěry na to, aby investovaly. Dluhy tedy vyvolají investice, což znamená růst poptávky. Při rostoucí poptávce je snadné splácet dluhy a většina subjektů je také opravdu splácí. Jenže v opojení z dobrého stavu ekonomiky poskytují komerční banky stále více úvěrů, a to stále slabším ekonomickým subjektům.

 

Až za čas se ukáže, že ony slabší ekonomické subjekty nejsou schopny půjčky splácet. Banky reagují omezováním úvěrové nabídky, zvyšováním sazeb a zpřísňováním podmínek. Do problémů se dostává stále více subjektů a jelikož v dluhové kapitalistické ekonomice je každý něčím věřitelem, řetězová reakce bankrotů se šíří celým hospodářstvím a ekonomický růst zpomaluje. Po expanzi přichází recese.

Jak říká Hyman Minsky, stabilita vede k nestabilitě. V čím lepší se zdá být ekonomika kondici, tím větší je ochota ekonomických subjektů riskovat, a tím větší je ochota komerčních bank toto riskování financovat. Čím lepší budoucí vývoj se očekává, tím více spekulativnější financování subjekty volí. A v čím větší míře je dluhová ekonomika založená na spekulativním financování, tím snadněji se některé subjekty dostanou do problémů, a tím snadněji se spustí ona řetězová reakce krachů.

Dnešní kapitalistická ekonomika tak trpí nikoliv sklonem k chronické depresi, protože není schopna vytvářet dostatečnou poptávku, jak říkal Keynes, ale sklonem k chronickému hospodářskému cyklu. Důvod tkví v tom, že je založena především na dluzích. Na dluzích, které vytváří peníze, jejichž nabídku určuje nikoliv centrální banka, ale bankovní systém jako takový – avšak na objednávku soukromého sektoru.

Centrální banka tak není schopna přímo ovlivnit množství peněz v ekonomice, vinou čehož je méně schopna zabránit hospodářskému cyklu. Jediné, co může, je plnit svou roli věřitele poslední instance, pokud se ukáže, že komerční banky půjčily příliš mnoho, a nenechat tak bankovní systém (a s ním i celé hospodářství), aby se zhroutil.

Příliš mnoho financí. Kdy finanční sektor škodí růstu?

Newsletter