Dolar se drží v mírném zisku v dolarovém indexu i proti euru. Evropské i americké výnosy rostou. Měny regionu jsou ve ztrátě, jediná koruna dopoledne zpevnila. Kurz se krátce podíval pod support 25,90 za euro, poté ale zisky mírně zkorigoval.

Magické peníze. Jak nás bankovky a mince drží na uzdě?

Všichni jich chtějí co nejvíc a nikdo jich nikdy nemá dost. A v dnešní době jsou důležité jako nikdy předtím. Zatímco dříve se vyrábělo zboží pro peníze a za peníze se kupovalo zboží, dnes se ve velkém vyrábějí peníze pro peníze a za peníze se nakupují peníze. Jak nás peníze drží na uzdě? A proč potřebujeme zachovat bankovky a mince?

Ekonomie zločinu

Zákony, pravidla a zásady poctivého jednání nejsou nějakými nepřekročitelnými mantinely. Pouze dávají lidem dvě možnosti. Jak moc velkou překážkou je pro nás přechod mezi nimi? A kdy nás nejvíce láká jej překročit?

Pro racionálního zločince by přechod mezi nelegální a legální možností neměl být ničím, co by ho mělo nějak extra vzrušovat. Spáchat či nespáchat něco nepřípustného? Člověk ekonomický spočítá rozdíl výnosů a nákladů pro obě varianty, a pokud dojde ke stejným výsledkům, stane se z něj onen pověstný indiferentní osel, který nebude vědět, pro jakou kupku sena se rozhodnout. Zákony a další pravidla v podstatě sama o sobě nejsou důležitá – pokud se s nimi nepojí žádné sankce, pak jakoby neexistovaly. A pak tedy neexistuje ani přechod mezi legálním a nelegálním, poctivým a nepoctivým.

Ovšem obyčejný člověk, který má k neštěstí mainstreamové ekonomie svůj učebnicový ideál ještě v lecčems co dohánět, se prý rozhoduje tak nějak víc srdcem. Hranice mezi dobrem a zlem ho stále ještě trochu straší ve snech. Ovšem musí přitom jít o peníze.

Není zločin jako zločin

Věda na prestižní univerzitě MIT (Massachusetts Institute of Technology) se dělá asi nějak takhle: Dan Ariely, profesor psychologie a guru behaviorální ekonomie, se vkrade na studentské koleje, kde nic netušícím studentům, kteří právě sedí na přednáškách, podstrčí do společné ledničky balíček plechovek Coca-Coly. Chce vědět, jestli mu je studenti „ukradnou“. A skutečně – plechovky do tří dnů mizí. Když ovšem stejný pokus zopakuje s penězi, světě div se – bankovky zůstanou přesně tam, kam je položil.

Jiný pokus, který Ariely se svými kolegy s MIT na studentech prováděl, byl zaměřený na švindlování. Studenti byli rozděleni do tří skupin, přičemž všechny dostali test s číselnými úlohami. Za každou správnou odpověď jim přitom bylo slíbeno 50 centů. Jednotlivé skupiny však měli trochu odlišný způsob vyplacení odměny. První skupina test odevzdávala asistentovi, který jej opravil a vyplatil jim odměnu. Studenti z druhé skupiny nemuseli test nikomu ukazovat, mohli jej klidně vyhodit – pouze nahlásili asistentovi počet správných odpovědí a ten jim vyplatil odměnu.

Není až tak překvapující, že studenti z druhé skupiny byli šikovnější – oproti průměru v první skupině, který byl 2,7 správně vyřešených úloh, vyřešili 6,2 úloh. Nejšikovnější ovšem byli studenti ze třetí skupiny, kteří stejně jako studenti z druhé skupiny pouze nahlašovali počet správných odpovědí  – ti v průměru vyřešili dokonce 9,4 úloh. A co za jejich úspěchem stálo? Jediný rozdíl oproti druhé skupině byl v tom, že studentům z třetí skupiny byla odměna vyplácena nejprve v žetonech, které si teprve následně měnili za peníze – přitom se tak dělo bezprostředně poté na druhém konci místnosti (1).

Celkem 15 % Čechů přišlo někdy v zahraničí o peníze, ukázal průzkum

Peníze nebo žetony?

Co nám tedy brání v loupení a podvádění? Podle mainstreamové ekonomie jsou to hlavně dvě věci – pravděpodobnost dopadení a výše trestu. Proč je však normální vzít si cizí plechovku z ledničky, ale vzít si cizí bankovky už ne? Behaviorální ekonomie k tomu může dodat, že nás – nebo alespoň více z nás – dokáže odradit ještě jedna věc – peníze. I když žetony, které se za peníze prakticky ihned vymění už tolik ne. Opravdické peníze, bankovky a mince, patrně nesou nějaký morální apel.

Zároveň však někteří zástupci behaviorální ekonomie, jako například Richard Thaler, fandí zrušení hotovosti – protože nás všechny trápí šedá ekonomika. Jenže co když jsou pro nás bezhotovostní peníze také trochu jako žetony spíš než jako opravdické peníze?

 

Proč nerušit hotovost

Američané měli v roce 2014 dohromady 5,1 miliard platebních karet (2). Dnes už jich možná mají tolik jako je lidí na světě. Alespoň jednu kreditní kartu pak má 7 z 10 Američanů, přičemž v průměru jich má 3,7 (3). Na každé z nich je pak v průměru dluh 1 128 dolarů (4). To jsou vysoká čísla a někteří ekonomové jsou přesvědčeni o tom, že používání karet je zodpovědné za rapidní snížení míry úspor v USA (5). Mnoho chytrých knížek a článků o tom, jak neutrácet, ostatně radí – nechte kartu doma.

Člověk z masa a kostí tedy patrně rozlišuje nejen mezi penězi a věcmi za ně koupenými, ale také mezi hotovostními a bezhotovostními penězi. Na bezhotovostní je totiž možné koukat docela jinak než na ty, co máme fyzicky v kapse a které musíme při nákupu fyzicky odevzdat. Žetony připomínají poker, bankovní konta mohou vypadat jen jako bodový stav v nějaké jiné hře. Co se tedy stane, až se zruší hotovost? Možná se odhalí víc zločinu a možná se spáchá víc toho, co je potřeba odhalit. A lidé přijdou o jednu účinnou kotvu, která jim zabraňuje utrácet jako Američan.

Magické peníze

Bankovky a mince jakoby na nás měly nějaký magický vliv. Možná je to těmi uznávanými osobnostmi a vznešenými symboly, které jsou na nich vyobrazeny – jako bychom se před nimi styděli krást, podvádět a dokonce i utrácet za zbytečnosti. Hotovostní peníze jsou v dnešním světě, který místo obchodování se zbožím pomocí peněz spíše obchoduje s penězi pomocí peněz, možná anachronismem. Ovšem anachronismem, který nás ještě alespoň trochu nutí chovat se jako správný a zodpovědný člověk.

 

Newsletter