Dostane se globální ekonomika do fáze zotavení a tím k růstu zisků? Nebo jsme svědky největšího rozporu, co kdy pamatujeme? To se pokusím zodpovědět v dnešním komentáři. Věnovat se budu také masivnímu substitučnímu efektu směrem od dluhopisů k akciím s minimální volatilitou.
Chuť riskovat je dnes trochu nižší, ale globální akcie se drží na rekordních maximech i přes neutěšené makroekonomické údaje z mnoha stran a přes to, že růst výnosů se tento měsíc může dostat do záporných čísel. Jihokorejský prezident Mun tento týden vystoupil s depresivními ekonomickými vyhlídkami a jeho prohlášení podpořila skutečnost, že jihokorejský export v říjnu opět klesl meziročně o 20 procent.
Vzhledem k tomu, že jihokorejská ekonomika představuje od roku 2008 jeden z nejlepších ukazatelů globální ekonomiky, jsou tyto údaje dosti závažné pro naše rozhodování a posouzení globální ekonomiky. A ještě více posouzení ekonomiky čínské. Mimo úzkého pohledu na Jižní Koreu ukazují globální údaje o objemu obchodu zveřejněné CPB snad nejhorší prostředí globálního obchodu od roku 2009, kdy se ekonomika stále ještě zotavovala z globální finanční krize roku 2008.
Silné akcie je možné vysvětlit pouze prostřednictvím substitučního efektu vyvolaného nízkými sazbami dluhopisů a silnou vírou investorů, že politici v roce 2020 zajistí zotavení. To je však vysoce nejistá sázka. Vzhledem k makroekonomické situaci, propadu zisků a důsledkům možného zvyšování sazeb míří ceny amerických akcií do nebezpečné zóny. Ale možná se všichni kromě akcií mýlí a akcioví investoři mají tentokrát pravdu. Akcie představují dlouhodobou třídu aktiv, je tak obtížné předpovídat jejich návratnost a cenu. Na místě akciových investorů bych přehnanému optimismu nepodléhal.
Nyní se zaměřme na substituční efekt od dluhopisů směrem k akciím s robustními dividendami a dobrými cenami. Pro ilustraci je tento graf:
Vyšrafované oblasti ukazují období významného růstu objemu dluhopisů s negativním výnosem. V obou obdobích, avšak zejména v tom posledním, zaznamenaly akcie s minimální volatilitou výrazné zvýšení cen nad úroveň indexu S&P 500. To je známka substitučního efektu od dluhopisů směrem k akciím, u nichž se předpokládá, že jsou bezpečné. Tento substituční efekt však s sebou nese riziko. Tento posun znamená, že akcie s minimální volatilitou začínají být přehlcené do takové míry, že někteří lidé, kteří sledují akciové výnosy, zvoní na poplach. Protože se americké akcie s minimální volatilitou obchodují s 29% přirážkou nad index S&P 500, který se obchoduje se 40% přirážkou ke globálním akciím s výjimkou Severní Ameriky, začíná být jasné, jak drahý tento segment je.
Autorem textu je Peter Garnry, vedoucí kapitálové strategie Saxo Bank
