Dlouhá a zatím bezvýsledná jednání o dalším osudu Řecka, nad nímž visí hrozba bankrotu, návratu k drachmě i vyloučení z „elitních“ evropských kruhů, stále plní přední stránky světových médií. O lenosti Řeků či jejich neochotě se vzdát svého pohodlí, životního tempa či sociálních dávek toho bylo také již napsáno dost. Lídři Evropy a dalších věřitelských institucí takřka dennodenně jednají, zatímco Řekové stále chodí do ulic a stávkují. A zřejmě mají proč. Podle nejnovějších údajů Eurostatu, nejen že si čím dál méně mladých lidí může dovolit postavit se na vlastní nohy, ale v mnoha případech jim nezbývá než se do domu rodičů pokorně vrátit.
Zatímco opouštění teplého rodičovského hnízda je pro mladého člověka známkou osamostatnění se a spadá zkrátka do věčného koloběhu života, návrat zpět je často prosbou o pomoc – což v případě mladých Řeků může platit dvojnásob. Počet lidí, jimž jejich těsná finanční situace neumožňuje přepych vlastního bydlení, v Řecku od roku 2010 raketově vyrostl. Podíl mladých ve věku 18 až 34 let, kteří žijí se svými rodiči, dosáhl 63,5 procenta. Zúžíme-li věk vzorku na 25 až 34 let, „doma“ bydlí více než polovina.
Co víc, ještě hůře v tomto ohledu vycházejí statistiky v Itálii a více než polovina mladých se nedokáže finančně postavit na vlastní nohy také ve Španělsku. To je známé nejvyšší mírou nezaměstnanosti v Evropské unii, přičemž Řecko mu těsně sekunduje. Srovnání těchto tří zemí nabízí grafy v galerii článku.
Jakkoli by bylo odůvodnění výše popsaného trendu v silné lásce k rodičům příjemné, za uvedeným vývojem stojí víc než cokoli jiného tvrdá ekonomická data. A jdou ruku v ruce především s vysokou nezaměstnaností. Bez práce je aktuálně více než půlka lidí do 25 let věku a za těchto podmínek pak těžko překvapí, že tolik z nich dává přednost maminčině kuchyni a svému dětskému pokoji. Už vůbec pak nepřekvapí fakt, že odkládají zakládání rodin. Populace stárne a počet ekonomicky aktivních lidí, které na svých zádech nesou rostoucí náklad penzí a dávek, alarmujícím způsobem klesá.
