Mateřská a rodičovská. Změna pomůže českým ženám i ekonomice

Nedávno vyvolala ve veřejném prostoru menší pozdvižení zpráva o směrnici EU o rovnováze mezi pracovním a soukromým životem rodičů a pečujících osob, která řeší mj. i novou úpravu pro rodičovskou dovolenou.

Směrnice pochází z roku 2019, počátek implementace do české legislativy tedy můžeme očekávat v příštím roce. Nejzajímavější část se týká požadavku, aby státy zajistily čerpání příspěvku druhým rodičem po dobu nejméně 2 měsíců. Podle oslovených poslanců to neznamená povinnost a záleží na implementaci do českého práva. Soudě podle vyjádření ministryně práce a sociálních věcí Maláčové je ale pravděpodobné, že česká legislativa nějakých změn přeci jen dozná. Důvodů by k tomu bylo hned několik.

Předně, matky vyčerpají asi 98 procent rodičovských příspěvků. Doba čerpání je navíc jedna z nejvyšších v EU, stejně tak je Česko na vrcholu ve statistice souhrnného gender pay gapu – rozdíl mezi odměňováním můžu a žen je bez odečtení rozdílů způsobených volbou povolání a zkrácenými úvazky asi 20 %. A mezi seniory žijícími pod hranicí chudoby je u nás asi dvakrát více žen než mužů. Jejich důchody jsou totiž asi o pětinu nižší než ty mužské, přitom zásluhy za výchovu budoucí generace jsou nepopiratelné. Cestou ven není navyšování minimálního důchodu, ale vytvoření podmínek pro lepší sladění rodinného a pracovního života.

Problém našeho systému je v tom, že stát nastavením rodičovského příspěvku ženy motivuje zůstat příliš dlouho doma. V souvislosti se směrnicí EU často zmiňovaná možnost svobodné volby rodičů formálně existuje, v realitě ale bývá využita jen zřídka. Důvodem může být paušální výše příspěvku – při rozložení na 2 roky činí pouze 40 procent mediánové mzdy. EU přitom uvádí jako důstojnou výši dávky 66 procent předchozích příjmů, což by u mediánové mzdy necelých 30 tisíc korun hrubého znamenalo rodičovský příspěvek čerpaný po dobu 15 měsíců, u průměrné mzdy dokonce jen 1 rok. Neexistující závislost na předchozí mzdě (ovlivňuje jen minimální délku čerpání příspěvku) tak vystřídání rodičů rozhodně nepodporuje. Opačným směrem působí naopak sleva na nepracující manželku ve výši 25 tisíc korun ročně nebo povinné čerpání rodičovského příspěvku po dobu 2,5 let u nezaměstnaných matek.

Výpadek příjmu otce výměnou za několik měsíců strávených s dítětem si tedy většina rodin nemůže dovolit. Pravidla pro čerpání příspěvku jako omezení doby strávené v jeslích před 2. rokem dítěte spolu s nedostupností míst ve školkách a systematickým znevýhodněním práce na částečné úvazky ženám návrat do pracovního života velmi komplikuje. Stát tedy vyplácením této dávky potlačuje ekonomickou aktivitu. Jen chybějící místa ve školkách můžou podle analýzy Think-Tanku IDEA připravit naši ekonomiku až o 2 miliardy korun ročně. Kromě rodinných rozpočtů tím stát samozřejmě snižuje i výběr daní a sociálního pojištění plynoucí z pracovní aktivity matek po zbytek života.

Proto je zajímavé podívat se na pravidla pro čerpání rodičovského příspěvku v zemích, kde je sdílení péče o děti mezi oběma rodiči běžnější.

Ve skandinávských zemích je obecně rodičovská výrazně kratší – třeba ve Švédsku trvá jen 16 měsíců. Dávka se ale vyplácí z nemocenského pojištění, podobně jako česká 28týdenní mateřská dovolená, jejíž výše je něco pod 80 procenty předchozí mzdy. Oba rodiče musí být doma minimálně 3 měsíce, jinak na část příspěvku nárok zaniká. Z celkové doby stráví otcové doma v průměru 30 % času, jedná se o nejvyšší podíl na světě. Alespoň částečně rodičovskou čerpá 8 z 10 otců.

Byl to samozřejmě běh na dlouhou trať, formálně rozdělilo rodičovskou mezi muže i ženy Švédsko jako první na světě v roce 1974, takzvanou „tatínkovskou kvótu“ v délce jednoho měsíce zavedlo jako první Norsko v roce 1993. K pozitivnímu přijetí tam významnou měrou přispěl i fakt, že zároveň s novou povinností byla délka rodičovské zvýšena o jeden měsíc. Rodinám tedy nebyly „sebrány“ žádné peníze. A využívanost rodičovské otci vzrostla ze 3 na 25 procent.

Důsledky jsou vedle hůře měřitelných pozitivních efektů na rodinu (silnější pouto mezi otcem a dítětem plynoucí z nepřetržité péče) například vyšší participace žen na pracovním trhu – rozdíl mezi mzdami žen a mužů je ve Švédsku bez započítání efektu různých úvazků a profesí asi 10,7 %, tedy poloviční oproti hodnotě z ČR.

Pokud tedy česká vláda využije nové evropské směrnice k výraznější reformě systému rodičovského příspěvku, může tím pomoci odstranění rozdílných podmínek pro muže a ženy a nechat volbu ve výchově skutečně na rodičích. Jako boj proti předsudkům může povinná kvóta pro tatínky pomoci, ale hlavně bude potřeba úprava sociálních dávek tak, aby byly více závislé na předchozím výdělku. Dalším pilířem je zlepšení dostupnosti předškolního vzdělávání, které se státu i rodinám vyplatí i bez změny jakýchkoli dalších parametrů.