Evropské i americké výnosy rostou. Dolar mírně silnější pod 1,0700 za euro. Koruna krátce zpevnila pod 25,20 za euro. Dnes část zisků odevzdala nad tuto hranici.

Mělo by silné euro znervózňovat Draghiho?

Ještě před několika týdny by se myšlenka eura jako „bezpečného přístavu“ jevila jako absurdní. Pak ale přišla několikafázová devalvace čínské měny a probuzení medvěda na akciových trzích a vše vyhlíží najednou jinak. Evropská měna v rámci „černého pondělí“, kdy dostávaly na frank akciové trhy, dolar i ropa, vystoupala právě vůči americké měně až na metu 1,17 EURUSD, naposledy zaznamenanou v polovině května, kdy na devizovém trhu proti své měně zasáhla švýcarská centrální banka.

V rámci dnešního dne, kdy se v Evropě i zámoří „vysušují kaluže krve“ včera prolité na akciových trzích, euro část zisku odevzdává zpět a vrací se až pod úroveň 1,15 dolaru. Stále je ale zhruba o 10 procent silnější oproti 12letému dnu z letošního března, kdy vrcholila obava z rozpadu eurozóny a ECB spouštěla vlastní evropský program kvantitativního uvolňování. Za poslední měsíc euro připsalo 4procentní zisk vůči koši měn vyspělých zemí a je silnější (nejen) vůči dolaru, jenu, švýcarskému franku nebo britské libře. Navzdory tomu, že Evropská centrální banka dál posílá eura „do oběhu“.

To je scénář, s nimž ECB ani většina stratégů na měnovém trhu nepočítala. V březnovém průzkumu Bloomberg předpokládali dosažení současné silné úrovně eura do konce letošního roku pouze tři z 69 oslovených analytiků. Jakkoli může být silné euro interpretováno jako signál návratu důvěry v eurozónu a schůdné vyřešení řecké krize, v případě delšího trvání zkomplikuje proces nastartování růstu evropské ekonomiky. Silná měna nemůže potěšit exportéry a ani ECB, jelikož pracuje proti růstu inflace. Podle některých analytiků je tak pravděpodobné, že ECB nebude nečinně přihlížet a zahájí verbální intervence s cílem euro oslabit na přijatelnější úrovně. Červencové 0,2procentní tempo růstu spotřebitelských cen v eurozóně má k cíli ECB na úrovni 2 procent ještě daleko.

Co vlastně za prudkým posílením eura stálo? V první řadě, překvapivá devalvace čínského jüanu spustila výprodej dalších měn v regionu, reprezentujících tzv. emerging markets. S tím se pojí uvolňování tzv. carry trades, v rámci nichž investoři z prodeje nízko-úročených měn typu eura nakupovali měny pojící se s vyššími výnosy. Panika způsobila odliv peněz z asijských trhů a tedy opětovné nákupy evropské měny. Podporou eura na úkor dolaru je navíc rostoucí skepse ohledně brzkého, tedy zářijového, zvýšení sazeb ve Spojených státech. Půl roku trvající QE v Evropě je navíc určitou zárukou pro investory, že poptávka po evropských aktivech tu je.

Přesto lze předpokládat, že v dlouhodobějším horizontu převáží idea rozcházejících se měnových politik na obou březích Atlantiku a důvěra v sílu dolaru. Sázek na zářijový růst sazeb vzhledem k okolnostem na trzích rychle ubývá, pravděpodobnějším termínem se obchodníkům zdá být konec roku (čemuž podle Bloomberg připisují šanci 40 procent). Mnoho z nich se domnívá, že růst eurodolaru je spíše funkcí slabšího dolaru, než silnějšího eura, a tedy nepotrvá dlouho a Draghi si bude moci oddechnout. Parity eura k dolaru se možná ke konci letošního roku nedočkáme, stratégové se ale tohoto cíle nevzdávají – např. Commerzbank čeká 1,06 EURUSD v závěru 2015 a paritu v závěru 2016.

Newsletter