Ještě před několika týdny by se myšlenka eura jako „bezpečného přístavu“ jevila jako absurdní. Pak ale přišla několikafázová devalvace čínské měny a probuzení medvěda na akciových trzích a vše vyhlíží najednou jinak. Evropská měna v rámci „černého pondělí“, kdy dostávaly na frank akciové trhy, dolar i ropa, vystoupala právě vůči americké měně až na metu 1,17 EURUSD, naposledy zaznamenanou v polovině května, kdy na devizovém trhu proti své měně zasáhla švýcarská centrální banka.
V rámci dnešního dne, kdy se v Evropě i zámoří „vysušují kaluže krve“ včera prolité na akciových trzích, euro část zisku odevzdává zpět a vrací se až pod úroveň 1,15 dolaru. Stále je ale zhruba o 10 procent silnější oproti 12letému dnu z letošního března, kdy vrcholila obava z rozpadu eurozóny a ECB spouštěla vlastní evropský program kvantitativního uvolňování. Za poslední měsíc euro připsalo 4procentní zisk vůči koši měn vyspělých zemí a je silnější (nejen) vůči dolaru, jenu, švýcarskému franku nebo britské libře. Navzdory tomu, že Evropská centrální banka dál posílá eura „do oběhu“.
To je scénář, s nimž ECB ani většina stratégů na měnovém trhu nepočítala. V březnovém průzkumu Bloomberg předpokládali dosažení současné silné úrovně eura do konce letošního roku pouze tři z 69 oslovených analytiků. Jakkoli může být silné euro interpretováno jako signál návratu důvěry v eurozónu a schůdné vyřešení řecké krize, v případě delšího trvání zkomplikuje proces nastartování růstu evropské ekonomiky. Silná měna nemůže potěšit exportéry a ani ECB, jelikož pracuje proti růstu inflace. Podle některých analytiků je tak pravděpodobné, že ECB nebude nečinně přihlížet a zahájí verbální intervence s cílem euro oslabit na přijatelnější úrovně. Červencové 0,2procentní tempo růstu spotřebitelských cen v eurozóně má k cíli ECB na úrovni 2 procent ještě daleko.
Úplně jiný propad než 1998. Vítězem bude dolar? http://t.co/0FKAs413nb @roklen24 #ChinaMeltdown #EmergingMarkets $USD pic.twitter.com/6hJnhdRyhe
— Roklen24 (@roklen24) 24. Srpen 2015
Co vlastně za prudkým posílením eura stálo? V první řadě, překvapivá devalvace čínského jüanu spustila výprodej dalších měn v regionu, reprezentujících tzv. emerging markets. S tím se pojí uvolňování tzv. carry trades, v rámci nichž investoři z prodeje nízko-úročených měn typu eura nakupovali měny pojící se s vyššími výnosy. Panika způsobila odliv peněz z asijských trhů a tedy opětovné nákupy evropské měny. Podporou eura na úkor dolaru je navíc rostoucí skepse ohledně brzkého, tedy zářijového, zvýšení sazeb ve Spojených státech. Půl roku trvající QE v Evropě je navíc určitou zárukou pro investory, že poptávka po evropských aktivech tu je.
Přesto lze předpokládat, že v dlouhodobějším horizontu převáží idea rozcházejících se měnových politik na obou březích Atlantiku a důvěra v sílu dolaru. Sázek na zářijový růst sazeb vzhledem k okolnostem na trzích rychle ubývá, pravděpodobnějším termínem se obchodníkům zdá být konec roku (čemuž podle Bloomberg připisují šanci 40 procent). Mnoho z nich se domnívá, že růst eurodolaru je spíše funkcí slabšího dolaru, než silnějšího eura, a tedy nepotrvá dlouho a Draghi si bude moci oddechnout. Parity eura k dolaru se možná ke konci letošního roku nedočkáme, stratégové se ale tohoto cíle nevzdávají – např. Commerzbank čeká 1,06 EURUSD v závěru 2015 a paritu v závěru 2016.
