Mentální zdraví generace Z vyvolává obavy. Aplikace Elin.ai jí chce pomoct překonat úzkost

Stav duševního zdraví generace Z je alarmující. Mladí lidé reportují vysokou míru úzkosti a rovněž míra sebevražd, zejména dívek, v některých státech roste. Tyto negativní jevy velmi pravděpodobně souvisejí s vysokou konzumací sociálních sítí. Například američtí teenageři tráví touto aktivitou téměř pět hodin denně. Zatím se nepodařilo na sto procent prokázat, že sociální sítě zapříčiňují horší mentální zdraví teenagerů. Ale faktem je, že generace Z věnuje mnoho času online světě, ve kterém se setkají i s nenávistí a ponižováním.

Špatné duševní zdraví teenagerů navozuje otázky, jak ho řešit. Někteří politici by se rádi vydali cestou zákazů. Stát Florida už přijal zákon, který zakazuje užívání sociálních sítí dětem pod 14 let. Britská vláda údajně zvažuje zákaz prodeje mobilů, na kterých teenageři tráví velké množství času, lidem mladším 16 let.

Ale není nutné se spoléhat jen na represi. Český startup Elin.ai, za kterým stojí AI expert Jan Romportl, by chtěl generaci Z poskytnout online pomocníka. Tato AI aplikace by fungovala jako pomyslný štít pro psychiku mladých lidí v digitálním světě. Elin.ai pozná během krátké doby návyky svého uživatele a poté mu pomáhá překonávat negativní jevy v online prostoru. Proč se Romportl vlastně rozhodl vytvořit Elin.ai? Jak se na jejím vývoji podílela generace Z? Proč kvůli sociálním sítím vznikají spory mezi rodiči a dětmi? Přečtěte si první z dvojice rozhovorů s Janem Romportlem. Toto interview se zaměřuje na Elin.ai, ve druhém probíráme současnou AI revoluci.

Elin.ai jak si klade za cíl fungovat jako kognitivní antivirus chránící mysl uživatelů v online prostředí. Co to vlastně znamená?

Představte si, že máte v online prostředí velmi dobrého kamaráda, který perfektně rozumí vašim aktivitám. Když například hrajete League of Legends, tak chápe kontext této hry. Nebo když chodíte do posilovny, rozumí posilování. Ví, co vás trápí, jak se cítíte, a zároveň má schopnosti velmi zkušeného psychoterapeuta s desítkami let praxe. Tento přítel vás nesoudí. Vždy se vám snaží pomoct a nikdy to na vás nikomu neřekne. Můžete s ním sdílet veškeré pozitivní a negativní zkušenosti z online světa a on vám je pomáhá vstřebávat.

My lidé stále v online prostředí používáme mozek lovce nebo sběrače, který evolučně vznikl v úplně jiných podmínkách. Dnes za jeden týden vstřebáme tolik informací, na které bychom před 1000 lety potřebovali celý život. Ale pořád tuto aktivitu provozujeme na 200 000 let starém „hardware“. To vede k obrovským emočním zplodinám, nebezpečným pro naše psychické zdraví.

Náš kognitivní antivirus se snaží zakrýt tuto Achillovu patu naší mysli, pomoct tam, kde si sami nepomůžeme.

Má tedy Elin.ai primárně fungovat jako preventivní nástroj? Například, že by svého uživatele varoval před vstupem do toxických internetových diskuzí?

Hlavní síla spočívá právě v prevenci. Když člověk potřebuje lidského psychoterapeuta, tak se jedná o dost vážnou situaci. Už dnes existují možnosti obrátit se na konkrétní AI chatboty. Ti vám poskytnou takovou první pomoc, než se dostanete ke skutečnému psychoterapeutovi.

My se ale snažíme zafungovat ještě o krok dříve. Chceme působit preventivně v každodenním pohybu v online prostředí. Jedna z možností je varovat před návštěvou toxických míst na internetu. Velmi snadno vás dnes někdo může online hejtovat, tomu se nevyhnete. Můžete se sice dočkat rady, abyste nad tím prostě zavřeli oči, ale to je vám k ničemu. Potřebujete zkrátka někoho, kdo vám pomůže zbavit se takového negativního pocitu.

Budeme tedy poskytovat prevenci, ale ne tak, že vás budeme filtrovat od části internetu. Takový „content filtering“ dnes už totiž existuje. Ale i kdyby byl Instagram plný fotek jen šťastných lidí, nijak to nezmění negativní dopad na duševní zdraví teenagerů, kteří tuto sociální síť konzumují. Problém totiž vězí v aspektu srovnávání. Nikdy nebudu tak dokonalý jako krásní lidé na Instagramu.

Zároveň se dá na sociálních sítích setkat s toxicitou, proti které opět nemáme žádnou biologicky vystavěnou sebeobranu. Poskytneme tedy prevenci, aby se vaše úzkost, deprese, pocity bezmoci ideálně nedostaly tak hluboko, že byste potřebovali terapeutickou pomoc. Uživatelé si s Elin vybudují vztah založený na důvěře, začnou si zvykat na její rady a intervence.

Používáme sice slovo antivirus, ale nejde ho brát zcela doslova. Náš nástroj chrání vaši mysl před metaforickými textovými viry v online prostředí. Snaží se vám pomoct, aby snížil vaši úzkost. Rádi pro tento proces používáme anglický termín „companion“, pro který ale marně hledáme vhodný český ekvivalent.

Jak tedy konkrétně Elin.ai pomůže uživatelům, kteří si uvědomí nudnost a šedivost svého života po návštěvě populárních profilů na Instagramu? Co když je popadne depka, až uvidí dokonalý život dokonalých cizích lidí na této síti?

Obecně se nestává, že by konkrétního uživatele popadla depka po jedné takové návštěvě Instagramu. Je to proces, který trvá měsíce nebo roky. Když po dlouhou dobu trávíte každý den mnoho hodin na Instagramu nebo TikToku, formuje to vaši osobnost a vaše vidění světa. Elin.ai rozpozná projevy uživatele, který začne vykazovat znepokojivé chování. Například může začít sledovat obsah zaměřený na poruchy příjmu potravy, konspirační teorie, skupiny o sebepoškozování a podobně.

Ale nemusí jít jen o tyto krajní varianty. Typičtější scénáře zahrnují třeba ponižování ve školních skupinách na WhatsAppu. Nebo teenageři teď rádi dělají veřejné ankety typu „Je lepší Honza nebo Petr?“. Takové věci se na vás jako teenagerovi nesmírně podepisují. Co uděláte, když takovou anketu prohrajete? Nebo když ji neustále za sebou prohráváte? Půjdete s tím za rodiči? To těžko. Za kamarády? To asi taky ne, vždyť oni v té anketě hlasovali. Psychoterapeut vám taky neporadí, protože té situaci vůbec nerozumí. Jeho rada typu „tak se na to nekoukej“ vám nijak nepomůže.

V takové situaci se potřebujete o svůj negativní pocit podělit. Elin se vás ujme s péčí špičkového psychoterapeuta, který zároveň extrémně dobře rozumí vašemu kontextu. Snaží se poznat vaši osobnost a psychologické aspekty. Čeho chcete dosáhnout? Jaký máte vztah k sebeprezentaci? Jak zpracováváte zkušenosti a kritiku? Elin pak extrémně dobře cílí na způsob pomoci. Může vás odvést na jiné myšlenky, například abyste si šli zacvičit nebo něco vytvořit. Ale je to velmi individuální.

Když má Elin přístup k Instagramu uživatele, tak si vytváří model jeho zájmů, jakým způsobem funguje, jaký má smysl pro humor a podobně. Toto všechno pak reflektuje ve svých intervencích.

Jak dlouho toto sžívání Elin s konkrétním uživatelem potrvá?

Zatím fungujeme pro Instagram a chceme Elin rozšířit i na další sítě jako Discord. Pokud nemáte Instagram, tak toho o vás na začátku moc neví. Bude vás poznávat podle četnosti vašich interakcí s ní. Když s ní budete denně komunikovat, do týdne si udělá o vašem životě velmi dobrý obrázek.

Jako uživatel můžete Elin poskytnout přístup k vašemu Instagramu. Ona si sjede vaše příspěvky a pokusí se na jejich základě vás co nejlépe poznat. Můžete si od ní vyžádat zpětnou vazbu na svůj psychologický profil, kterou vám poskytne srozumitelným jazykem.

Tato otevřenost je jedna z důležitých funkcionalit Elin. Facebook si taky vytváří váš osobnostní profil, ale nesdílí ho s vámi, využívá tyto informace k cílení reklam. Elin se navíc neustále snaží tento profil zpřesňovat a využívá pro tento účel gamifikovaný psychologický dotazník. Ptá se vás například v podobě memů, vtipů, příběhů a podobně.

Co vás vedlo k vývoji Elin.ai?

Vždy jsem měl blízko ke spojení AI, filozofie, mysli, psychologie a kognitivních věd. I v minulosti, kdy jsem ještě pracoval v Národním ústavu duševního zdraví (NÚDZ), mě bavilo poznávat nové metody v psychiatrii a psychologii.

Mozek je nejdůležitější orgán v našem těle. Definuje naši roli na světě. Když se mozek dostane do problémů, má to naprosto devastující dopad pro konkrétního člověka. Navzdory tomu je ale oblast duševního zdraví nesmírně poddimenzovaná, řekl bych, že možná nejvíc z celé lékařské péče.

Když jsem ještě pracoval v O2, vytvořili jsme „pro bono“ projekt Verifee.ai, který se zaměřoval na AI detekci fake news. Verifee.ai neurčoval, co je a není pravda, ale snažil se detekovat, jestli konkrétní článek manipuluje čtenáře. Díky tomuto projektu jsem se začal zajímat, proč inteligentní, mentálně zdraví lidé propadnou dezinformačním sdělením, která nám do online prostoru tlačí Rusko a Čína.

Proto jsem se spojil s kolegy z NÚDZ, abychom mohli prozkoumat dynamiku tohoto procesu. Jednou z příčin, proč lidé propadnou dezinformacím, je jejich permanentní úzkost. Trpí pocitem bezmoci a ztráty kontroly nad světem. Úzkost, kterou generuje digitální svět, drtí nemalou část populace.

Tyto negativní pocity pak vedou k zavržení smysluplných funkčních modelů světa. Patří mezi ně principy typu, že si žijeme docela dobře, demokratická společnost je fajn, ekonomika taky šlape a podobně. Ale když jste v permanentním stresu, tak naše evolučně získaná mechanika zaplavuje mozek kortizolem. Ten se na rozdíl od adrenalinu odbourává velmi pomalu.

Kortizol rozpojuje synapse v mozku. Vy jste pak biologicky doslova nuceni zavrhnout to, o čem jste si dosud mysleli, že je o světě platné. Před deseti tisíci lety to byla výhoda. Když se šlo na lov, přineslo to s sebou stres. Ale pak se všichni najedli, odpočinuli a zase bylo dobře.

My jsme potomky lidí, u kterých tento princip fungoval. Jenže teď stovky milionů lidí realizují stejný proces na hardwaru, který ale není evolučně adaptovaný na nové podmínky. Kvůli sociálním sítím a médiím jsou permanentně ve stresu, se kterým ale nemůžou vůbec nic udělat.

Kdybych dřív přišel do hospody s volovinou typu, že země je placatá a všechno řídí ještěří papež, který je spřáhnutý s Gatesem a Sorosem, tak by mě tam kopli do zadku. Tím by se mi v mozku nevyloučil dopamin, který upevňuje vnímané modely světa, a musel bych se proto vrátit k předchozím platným modelům.

Dnes ale můžu takový nesmysl snadno „pinknout“ do světa sociálních sítí. I když jde sebevětší bizár, dostanu třeba 2000 lajků. Tři čtvrtiny z toho sice budou boti, ale to je jedno, i tak mi to poskytne dopamin, který upevní tyto bludy v mé mysli.

Pointa je, že sociální sítě otevřely obrovskou propast problémů duševního zdraví. Účastníci demonstrací, které pořádají dezinformátoři, jsou v tom nevinně. Trpí permanentní úzkostí a nevědí, co si počít se světem, protože vstupují do digitálního světa bez jakékoli ochrany. Pojďme jim poskytnout „companion“ s brněním, který zvýší odolnost proti světu, který se tam venku na ně valí.

Z čeho vlastně pramení váš zájem o generaci Z?

V létě 2022 jsem končil v O2, protože jsem měl pocit, že je potřeba s popsaným problémem něco dělat. Tehdy jsem ale svůj projekt ještě nekoncipoval vysloveně pro generaci Z. Z té doby taky pochází koncept kognitivního antiviru jako něčeho, co pomůže vaší mysli a zároveň vás to nebude směřovat do žádné ideologie. Na vašich politických názorech nezáleží, ale musíte k nim přistupovat se zdravou myslí, která nebude intoxikovaná kortizolem. Proto jsem v tu dobu založil s profesorem psychiatrie Jiřím Horáčkem startup, který se této problematice bude věnovat.

Můj desetiletý syn tehdy naprogramoval hru v programovacím jazyce Scratch. Zeptal jsem ho, jestli ji hodlá publikovat. Odpověděl mi, že ne, protože by od svého okolí stejně jen schytal hejty. Mně to přišlo jako hrozná škoda. Uvědomil jsem si, jak se v něm už v jeho nízkém věku formuje pocit uzavírání se, snaha vyhnout se ponižujícím reakcím.

Proto jsme si řekli, že nejvíce s naším projektem pomůžeme právě generaci Z. Naši myšlenku podpořilo i zhoršující se duševní zdraví mladých lidí, dramatičtěji než v jiných věkových skupinách. Ze statistik jde hrůza. V říjnu loňského roku udělal NÚDZ studii, ze které vyplynulo, že 40 % deváťáků trpí depresemi. Nejedná se jen o nějaký melancholický stav, ale o klinickou depresi, zralou na terapii. I množství sebevražd mezi dětmi významně narostlo. Zároveň je to nejchoulostivější období v rozvoji lidské mysli. Její nastavení pak zůstane stejné po celý zbytek života.

Co se ukázalo ve vývoji Elin.ai jako největší zádrhel?

Nepopsal bych to jako největší zádrhel, ale zkrátka jsme museli přijmout fakt, že si aplikace musí získat oblibu v generaci Z. Což není jednoduché, protože my sami do této skupiny nepatříme. Proto jsme navázali spolupráci s mnoha lidmi z „gen Z“, kromě nás zakladatelů jde vlastně o skoro celý tým. Elin.ai je tedy „by gen Z for gen Z“, jak bychom to nedali.

Generace Z musí naši aplikaci milovat, jinak ji nebude používat. Elin.ai se zároveň musí „nabořit“ do jejího digitálního fungování, které hraničí se závislostí. Lidé z „gen Z“ nemají problém strávit pět hodin denně na TikToku. My potřebujeme doslova „cracknout“ toto chování. Je to obrovská výzva, protože jinak náš model nebude fungovat.

Oříšek tedy spočívá v tom, jak se dostat do uživatelského „workflow“ teenagera, který si z principu nechce nechat v ničem radit. Jak to udělat, aby navázal dobrý pozitivní vztah s AI. Tuto klíčovou věc musíme letos vyřešit.

Naopak, samotnou AI máme dobře podchycenou. Vývoj této technologie jde brutálně dopředu, což nám rozšiřuje možnosti. Jistě, občas se něco vyskytne. Jazykové modely jsou v současné podobě drahé, ale my si dokážeme udělat naše vlastní. Po technické stránce se však všechno dá zvládnout.

Popisujete Elin.ai jako „by gen Z for gen Z“. Jaké konkrétní poznatky vám tato generace poskytla pro vývoj aplikace?

Jedna část je nepříjemná v tom, jak neveselá situace existuje v oblasti duševní pohody generace Z. Její zástupci přiznávají rozsah problémů a mají ochotu se o nich bavit. Z tohoto důvodu se orientujeme právě na ně a ne třeba na „boomery“. Padesátiletý chlap zkrátka nepřizná, že má depresi. A i kdyby ano, tak si nenechá radit od AI. „Gen Z“ je tomu více otevřená, ne všichni, ale významné procento ano.

Mladí lidé taky zcela jinak vnímají fungování digitálního světa. Počítají s tím, že bude mnohem více prosycený AI. Generace Z tak má mnohem větší adaptabilitu na tyto změny. Ale zároveň ta adaptace pořád běží na tom 200 000 let starém hardwaru, který způsobuje emoční zplodiny. Většina z nich si je uvědomuje a ví, že to není dobře.

Naši členové týmu z „gen Z“ jsou autoři spousty budoucích funkcionalit aplikace. Spolupracujeme se studenty psychologie, ale i UX designu. Taky jsme rozjeli intenzivní spolupráci se Smíchovskou střední průmyslovou školou a jejich nově vzniklým Wellbeing Centrem. Poskytují nám neocenitelné poznatky o tom, jak udělat aplikaci tak, aby sedla „gen Z“.

Uvádí se, že za špatný psychický stav mladých lidí můžou sociální sítě. Jakým způsobem negativně ovlivňují jejich psychiku?

Ani vědci si zatím neujasnili, jestli sociální sítě skutečně spouštějí psychické problémy mladých lidí. Ale různé studie a metastudie se přiklánějí k tomu, že mají extrémní vliv.

Trošku to připomíná situaci před desítkami let boje proti tabákovým firmám, které tvrdily, že kouření neškodí. Ve srovnání s cigaretami ale sociální sítě mají spoustu pozitivních vlivů. Možnost propojení, vyjádření sebe samého bez nutnosti opustit svoje bydliště, je skvělá. Sociální sítě mají primárně obrovskou sílu a pozitivní vliv, ale zároveň jejich byznys model stojí na obchodování s pozorností. Algoritmy sítí realizují dlouhodobý „neurohacking“ uživatelů a narušují jejich dopaminový metabolismus. To vede k tomu, že se přestanou používat zdravým způsobem.

Funguje to podobně jako u alkoholu. Vinaři by si jistě nepřáli, aby se z jejich zákazníků stali alkoholici. Ti se totiž buď upijí k smrti, anebo se vyléčí, ale pak se už nikdy nesmějí znovu napít. Proto producenti alkoholu stojí za kampaněmi typu „pij s rozumem“ a podobně. V oblasti sociálních sítí ale nic takového nemáme.

Sociální sítě by měly těžit z kreativity svých konzumentů. Mark Zuckerberg mluví o pozitivní možnosti sdílet vlastní tvorbu. Ale právě toto tam „gen Z“ vůbec nedělá, drtivá většina z ní jen pasivně konzumuje obsah. Proč? Protože když tam cokoli dají, dočkají se negativních reakcí. Je to příliš bolestivé, a tak začnete jen konzumovat. 5 % uživatelů, zpravidla influencerů, vytvoří 95 % obsahu. Jde o profesionálně vytvořený, naaranžovaný obsah. AI na sociálních sítích vám ho dávkuje tak, aby zvýšila šanci, že se na něj dodíváte.

Studie ukazují, že pasivní konzumace škodí víc než aktivní. Toto je zvrácená dynamika sociálních sítí. Nejen, že obchodují s pozorností, ale přidává se k ní i nesnesitelná lehkost sdílení. To se týká i šíření fake news. Správně bych měl v online sféře vynaložit nějaké úsilí, abych něco mohl sdílet, stejně jako v offline světě, kde mě to stojí čas nebo energii. Kdybych v reálném světě pokřikoval na lidi na ulici vulgarity, tak by to byla setsakra nevděčná úloha, která by stejně neměla dlouhého trvání. Nicméně, ekvivalent tohoto můžu na sociálních sítích provádět bez větší námahy.

Ale i kdybychom vyfiltrovali veškerý negativní obsah, například nějakým zákazem, tak jednak uděláme z lidí sněhové vločky, jednak bychom konzumovali jen nakašírovaný pozitivní obsah někoho jiného. Rozhodně neříkáme, že sociální sítě jsou zlo, které by se mělo zakázat. Řešením není je vypnout, ale prostě začít používat líp.

Mají dnes teenageři možnost vůbec na sociálních sítích nebýt? Co by to pro ně znamenalo?

Takový člověk by se sociálně segregoval, dostal by se do skupiny podivínů. Možná nějací takoví existují, ale pravděpodobně jde opravdu jen o zanedbatelnou minoritu. Asi to není nic příjemného. V tomto případě jste v podstatě odříznutý od svých vrstevníků. Taková životní cesta s sebou nese extrémní daň na další sociální fungování toho člověka v dnešním světě.

Přimlouvám se spíš za lepší cestu hned na začátku. Desetileté děti bych třeba vůbec nepustil na sociální sítě. I když uznávám, že jsem na to změnil názor, protože dřív jsem sám byl v tomto mnohem benevolentnější. Rodiče by měli potomkům pomoct se vstupem do online světa. Tvoříme podle toho Elin.ai. Jedna její odnož je pro generaci Z ve věku 15 let a více. Elin zde bude fungovat jako jejich „buddy“, který si s uživatelem vytvoří vztah. Takoví teenageři se pohybují v digitálním světě sami, protože už jsou dost velcí.

Ve věku 10-15 let jste ale pořád ještě ovlivněni rodiči, kteří se často snaží uplatňovat nad užíváním sociálních sítí kontrolu. Můžou například omezovat čas strávený na nich, určovat, kam může jejich dítě na internetu chodit, sledují jeho aktivitu na webu a podobně.

Ale třeba už třináctileté dítě začíná být na takovou kontrolu extrémně citlivé. Nerado sleduje invazi do svého soukromí. Začíná docházet ke třenicím a po nějaké době rodiče mají tendenci to vzdát. Vlastně ani nevědí, co by měli dělat. Mimochodem, já sám taky nevím. Ale chtěl bych to dostat do stavu, aby jedna větev Elin.ai byla vyloženě pro „gen Z“ a rodiče do toho nemají co kafrat.

Zároveň bych chtěl namodelovat Elin.ai jako „parental control“ nové generace. Nástroj, který rodičům pomůže překlenout období, kdy si dítě do toho nenechá kecat, ale vy jako rodič prostě nemůžete připustit, aby se v online světě pohybovalo samo. Elin bude v tomto případě dávat upřesňující kontext, ale rozhodně nebude „bonzovat“ rodičům.

Co vlastně vede některé lidi k nenávistným komentářům na internetu?

Většina lidí toto nedělá. Skuteční trollové tvoří jen mizivé procento z celkové počtu online uživatelů. Ale dynamika sociálních sítí rezonuje neskutečným způsobem a exponenciálně zesiluje dopad jejich jednání. Prostě jim umožňují křičet daleko líp.

Jako troll na to musíte mít povahu. Někteří lidi se tak už narodili, jiní byli třeba deprivovaní v dětství nebo tam jsou nějaké genetické vlivy a podobně. Možná znáte nějakého takového škodiče i ze svého okolí. V reálném, offline prostředí, má taková osoba extrémní motivaci „držet lajnu“. Sociopat sice může zničit život několika lidem ve svém okolí, ale společnost má tendenci ho pořád nějak omezovat.

To je třeba důvod, proč se v populaci nachází zhruba 1 % psychopatů. Půlka z nich je ve vězení a druhá se nachází třeba v politice nebo nějaké vysoké funkci. Proč jich není víc? Protože jako společnost máme mechanismy je udržet pod zámkem. Zároveň platí, že psychopatie není nemoc, ale predátorská evoluční strategie. Oni si ji osvojili, protože je nesmírně efektivní. Jako inteligentní psychopat se dostanete ke zdrojům moci, ale reálný svět na vás neustále klade omezení a kontrolu.

Online svět ale nemá taková omezení. Jako trollovi vám kvazianonymita virtuálního světa nesmírně nahrává. Dokřičíte se tak daleko, že by se vám o tom v reálném světě ani nesnilo.