Zlínské architektonické studio Desire otevírá dveře do budoucnosti. Architekti Monika Zvonková a Pavel Šánek v exkluzivním rozhovoru prozrazují svou ambiciózní vizi Zlína 21. století a odhalují, že se nepoddávají konzervativnímu pohledu. Jejich návrhy sahají od luxusních vil po megalomanský zlínský projekt s 300 m vysokým mrakodrapem. Nejenže se prosazují na českém trhu, ale jejich portfolio zahrnuje i projekty v zahraničí, od Bali po Madeiru. Jejich návrh rodinného domu za miliardu korun, který nebyl realizován kvůli válce na Ukrajině, ale ukazuje ambice, odhodlání a zkušenosti tohoto inovativního týmu. V rozhovoru se dozvíte, jak se prosazují v konkurenčním světě architektury a proč je originální a samostatný přístup jedinou cestou k vrcholu.
Dá se ze Zlína dělat světová architektura?
MZ: Určitě ano. Je rok 2025, celý svět je digitálně propojený a běžně řešíme projekty v zahraničí. Máme hodně zahraničních dodavatelů, naši klienti a investoři žijí na všech kontinentech a buď pro ně navrhujeme a stavíme domy v České republice, nebo na místech, kde žijí.
PŠ: Řešili jsme v poslední době projekty pro klienty z Blízkého východu a zrovna oni nás považují za specialisty, kteří profesně působí ve střední Evropě. Většina z nich ani neví, kde je Zlín, jednoduše si nás cení za to, co umíme a dokážeme.
Není tím důvodem hlavně cena?
MZ: V porovnání se západními architektonickými kancelářemi budeme určitě levnější, ale tím hlavním důvodem je naše expertiza, znalost místní legislativy, procesů, zdejší kultury a úroveň vzdělanosti. Umíme dělat kvalitní architekturu, projektovat i navrhovat bytový design. Cena v tom vůbec nehraje roli, nebo alespoň my jsme takovou zkušenost neměli.
Zdroj: Studio Desire
V loňském roce jste se dostali do povědomí široké veřejnosti s opravdu velmi ambiciózní vizí nového Zlína. Bylo cílem jen šokovat a zaujmout, nebo si myslíte, že je něco takového v českých podmínkách realistické?
MZ: Prvotní myšlenka nebyla šokovat, to se začalo dít až poté, co jsme s celým návrhem vyšli ven a ukázali ho veřejnosti. Ohlasy byly neuvěřitelné a k našemu překvapení byla většina pozitivních. Chtěli jsme ukázat, že právě Zlín může být městem, kde odšpuntujeme přetrvávající přežitky a nesmyslný odpor k moderní architektuře a výškovým budovám. Už teď jsme s projektem došli hodně daleko, a i když si někdo mohl myslet, že je celá koncepce jen nějaké sci-fi, tak není a jsme si jistí, že začneme naši vizi, v nějaké podobě, realizovat.
PŠ: Nesmí celá debata sklouznout jen na úroveň diskuze o výškových budovách. Ano, náš plán je velmi ambiciózní, ale my v něm řešíme komplexnost, vyšší zahuštění, vznik velkého byznysového centra, vysokou koncentraci služeb do jednoho místa atd. Byla by to revoluce ve městě, která by ale ve výsledku výrazně zvýšila životní úroveň obyvatel a měla by velmi zásadní konsekvence do mnoha oblastí života lidí ve Zlíně a širokého okolí.
Pro jaký typ investora je takto megalomanský projekt určený?
PŠ: Určitě ne pro jednoho. Jedná se projekt za desítky miliard a souhlasím, že je opravdu megalomanský. Počítáme ale s tím, že se začne budovat postupně a potrvá roky, ne-li desetiletí, než by se většinově dokončil. Nejvíce šokující je samozřejmě 300 m vysoký mrakodrap, ale to není nyní téma, protože by se musely zásadně upravit regulativy, které by to umožnily. Určitě to není tak, že luskneme prsty a do deseti let bude stát ve Zlíně malý New York. Město se na to musí připravit, ale osobně v tom vidím příležitost, jak zajistit, aby město prosperovalo, žilo, rozvíjelo se a zastavil se odliv obyvatel, a naopak se docílilo jejich příchodu.
MZ: Musíme hledat cestu, jak udržet lidi ve Zlíně a zároveň přilákat nové lidi a firmy, kteří by tady chtěli žít a podnikat. Pro Zlín, ale i pro další města v republice, je problémem dostupnost bydlení a atraktivita pracovních míst s potenciálem dalšího rozvoje. Zlín je vyhlášené studentské město, ale jakmile ty stovky a tisíce studentů odpromují, odchází pryč. Pokud bychom jim uměli nabídnout atraktivní životní příležitosti, zůstali by, zakládali rodiny a pomáhali nadále rozvíjet celý region. Je to velmi komplexní problematika, která zdaleka převyšuje jedno volební období komunálních politiků a řekla bych i názory a postoje starousedlíků.
Zdroj: Studio Desire
Co by takový megalomanský projekt, pokud by se realizoval, městu přinesl?
PŠ: Všechno. Pracovní místa, bydlení, příležitosti pro nadnárodní společnosti, vyšší životní úroveň atd. Je toho strašně moc. V centru by vznikl nový park, sportoviště, bydlení, restaurace, kulturní centra, kavárny, propojili bychom město s řekou a novým dopravním uzlem, který se zde mám stavět. V podstatě se bavíme o novém Zlínu 21. století.
A co urbanistický plán města, jste v souladu?
MZ: Stávající urbanistický plán nepočítá s takovým rozvojem, změna by právě měla být tím prvním krokem. Uvolnit regulace a vytvořit lepší podmínky pro výstavbu, pro investory.
Tak co stojí v cestě?
MZ: Realizace. (smích) Stále jsme ale v režimu návrhů a vize. O tom to ale přece je, velké věci nevznikají jinak než velkými plány, odvahou a tvrdou prací. Povedlo se nám otevřít velikou diskuzi na úrovni města, kraje i celé republiky a už teď na to reagují velmi pozitivně investoři, kteří se ozývají, a vedeme s nimi prvotní jednání.
PŠ: V ČR chybí odvaha a odhodlání něco měnit. Kdo v posledních letech přišel s něčím podobným? Nikdo, a přitom je to nutnost. Jen do Prahy se ročně přistěhuje 70 tisíc lidí, to je téměř kapacita celého Zlína. My přicházíme s tím, že vytvoříme nové město, které je na venkově, obklopené přírodou, dobrou infrastrukturou a fungující samosprávou. Všechno tady máme, ale musíme Zlínu vdechnout nový život. Vždyť Antonín Baťa tohle město před více než 100 lety stejným způsobem nastartoval, a dnes je potřeba udělat totéž. Můžeme buď zůstat baťovským skanzenem, nebo navázat na jeho myšlenku a udělat ze Zlína opět centrum dění. My nestavíme město na zelené louce, ale naopak navazujeme na již fungující město, a ten rozvoj by mohl být velmi, velmi rychlý.
Zdroj: Studio Desire
Jak náročné je prosadit se dnes v architektuře?
PŠ: Nedávno jsme se účastnili architektonické soutěže a přihlásilo se do ní skoro 50 kanceláří. To nás šokovalo, zvláště pro začínající studia je v takové konkurenci nesmírně těžké se prosadit. Myslím si, že dnes uspějí jen ti, kteří jsou schopni nabídnout širokou škálu služeb. My už jsme na trhu dobře etablovaní, máme za sebou desítky realizací a stovky návrhů od rodinných domů pro velmi bohaté klienty až po bytové domy za stovky milionů korun. Musíte zároveň neustále inovovat, jít s dobou, posouvat se. My už dnes hledáme klientům pozemky na nemovitost, navrhujeme jim kompletní studii, interiér, projektovou dokumentaci, a umíme stavbu dozorovat a nakonec ji předat. Zkrátka všechno na klíč.
MZ: Stále přijímáme nové lidi, protože požadavky klientů jsou čím dál více komplexní a my potřebujeme doplňovat stavy podle odbornosti. V rámci regionu jsme největší studio a určitě i díky tomu máme čím dál více zakázek.
Originalita a samostatnost jsou v současném světě asi jediná cesta, jak se dostat ve svých oborech na vrchol. Platí to i u vás?
MZ: Určitě. Kreativita se od vás očekává automaticky, za to si vás klient platí, ale také vyžaduje široké spektrum služeb, které byly před dvaceti lety nemyslitelné. Zároveň platí, že je velký tlak na efektivitu i jednoduchost, ale v architektuře jsou ty originální a krásné věci náročné a drahé na realizaci. Naši klienti to naštěstí chápou, a když po nás chtějí něco mimořádného, rozumí, že to stojí peníze.
PŠ: Všichni klienti po nás chtějí reference, a když jim ukazujeme portfolio, každý dům nebo designové řešení interiéru je úplně jiné. I když jsme ve Zlíně, tak my nesekáme domy jako Baťa cvičky, ale nad každým projektem přemýšlíme individuálně. Bez toho to podle nás dělat nejde. Tím neříkáme, že to ostatní dělají špatně, jen my to děláme jinak a stojíme si za tím, že architektura si zaslouží individuální přístup.
Co je při kontaktu s klientem nejdůležitější?
PŠ: Poznat ho. Musíme vědět, co si můžeme dovolit, co klienta zajímá, a podle toho pak vymyslet celý návrh na míru. Jedině tak vznikne vysněné bydlení. Hraje v tom ale také zásadní roli celá řada faktorů, jako je odvážnost klienta, topografie místa atd.
MZ: Dennodenně klientům ukazujeme možnosti, které si do té doby neuměli vůbec představit. Například celkovou velikost záměru, co všechno mohou z místa své nemovitosti vytěžit apod. Protože my ten potenciál vidíme. Pak už je na klientovi, zda je otevřen novým možnostem. Někdy je to risk, když přinesete něco, co klient nečeká. Ale to jsme my – a až na výjimky bývají reakce klientů pozitivní.
Zdroj: Studio Desire
Před naším rozhovorem jsem si procházel desítky architektonických soutěží, kde byly jak relativně běžné projekty, tak ty opravdu mimořádné a super extravagantní. Jak si v tomto směru stojí česká klientela? Je o nás známo, že jsme spíše konzervativní, platí to i v projektech, které navrhujete?
PŠ: Více než extravaganci chtějí lidé kvalitu. Chtějí mít atraktivní exteriér, kvalitní materiály, vybavení či uživatelský komfort. Samozřejmostí jsou moderní technologie na úsporu energií, zabezpečení a servis. Nestává se, že by přišel klient s tím, že chce postavit dům, o kterém budou všichni vědět a mluvit o něm. Někdo je ochotný dát za architekturu hodně peněz, někdo méně, a je i na nás, co jsme ještě ochotni akceptovat. Kdyby za námi přišel klient s velkým rozpočtem, ale také super extravagantní nefunkční představou, odmítli bychom to. Chceme, aby naše práce měla smysl a funkci, od toho jsme architekti. Navrhnout nějaký nesmysl, který se bude fotit na Instagram, není pro nás.
Kdo je vás typický klient?
MZ: Všichni. (smích) Jsou to investoři, kteří po nás chtějí běžné moderní domy, až po miliardáře s představami o luxusních víkendových vilách a developeři. Navrhujeme výrobní haly, bytové domy či administrativní budovy.
Vědí, co chtějí, nebo návrh nechají na vás? Přijde například zákazník a řekne: ANO, tohle je přesně to, co chci, jen jsem to doteď nevěděl?
MZ: Zcela běžně. Vždycky si říkám, jak by to asi dopadlo, kdyby se ten projekt nedostal k nám. Řekla bych, že hodně architektů se zkrátka jen řídí tím, co po nich klient chce, a nemají odvahu mu oponovat a jen plní jeho přání. Ale právě za to si vás přece klient platí, ne? Za to, že vy jste ti odborníci a umíte mu pomoc, ne za to, že mu odkýváte nesmysl. Je určitě náročné jít do té přímé konfrontace, protože riskujete, že o zakázku přijdete, ale děláme to tak od začátku a nestalo se nám, že by se otočil a prásknul dveřmi.
PŠ: Stává se, a není to výjimka, že přijde klient, který má relativně velký rozpočet, ale neměl čas hledat dobré architekty a dal na doporučení svých známých. Najednou začal stavět, ale nikdy předtím ten dům neviděl ve 3D formátu. Nepochopitelné! Nestačíme se divit, že klient plánuje stavbu za 50 milionů a ani neví, jak ten dům bude vypadat. Nikdy nekritizujeme projekty jiných studií, jen dáváme na stůl naše návrhy, a nedávno takhle klient zastavil stavbu třípatrové vily, protože jsme přišli s něčím úplně jiným a pochopil, že to pro něj bude lepší řešení.
V čem se nejvíce liší zákazníci s rozpočtem 50 až 100 milionů na projekt a ti, řekněme, běžní?
PŠ: Většinou má investor s velkým rozpočtem realističtější představy než ten s 10 miliony. Klienti s většími rozpočty si často nechají více poradit a doporučit. Je to dáno i tím, že to zpravidla není jejich první nemovitost a mají více zkušeností se spoluprací s architekty.
O co mají lidé největší zájem?
MZ: Stavebnictví je dnes velmi složité, od samotného navrhování a povolování stavby až po realizaci. A právě z tohoto důvodu mají klienti největší zájem o celkovou komplexnost služeb, protože nemají čas, energii a vzdělání na to, aby se stavbou zabývali. Většinou chtějí všechno zařídit od nás, protože komunikovat s dvaceti firmami a dodavateli je nad jejich síly. Chtějí, aby jim někdo pomohl s rozhodnutími při stavbě, s interiéry, bytovým designem, a na konci jste jim předal klíčky od domu a oni mohli přijít do hotového. Nebráníme klientům, aby do procesu zasahovali, je na nich, jak moc se chtějí zapojit, nakonec oni jsou přece investoři.
Zdroj: Studio Desire
Kde všude už vaše stavby stojí?
MZ: Uf, teď jste mě zaskočil, protože jich je hodně. V lázních Luhačovice nám stojí například několik staveb. Celá jedna lázeňská ulice je od nás, Městská plovárna, několik soukromých vil, kavárna, bytový dům za čtvrt miliardy apod. Ve Zlíně jsme dělali administrativní budovy, desítky vil všude po republice, na Čeladné v Beskydech teď stavíme několik vil a navrhovali jsme řadu projektů v zahraničí, na Bali, Madeiře, Itálii v Rakousku atd.
Jaký byl váš, řekněme, nejextrémnější projekt, který jste navrhovali?
PŠ: Návrh soukromé vily o velikosti 6000 m2 za 1 miliardu korun To byl opravdu extrémní projekt a chybělo opravdu málo a začal se stavět. Byli bychom dalece první, kteří by u nás takto drahou vilu postavili.
Proč nestojí?
PŠ: Protože začala válka na Ukrajině a investor se rozhodl z důvodu značného napětí v Evropě investovat do bydlení na jiném kontinentě. Byl to sice Čech, který žije dlouhé roky v zahraničí, ale chtěl si postavit mimořádné sídlo právě tady.
A co jste naopak realizovali?
MZ: Developerské projekty v řádech vyšších stovek milionů korun a právě nyní navrhujeme vily za 50 až 70 milionů korun. Baví nás ale dělat jak velké, tak i menší věci. Na všem se člověk něco naučí.
Myslíte si, že návrh nového Zlína za desítky miliard korun někdy zrealizuje?
MZ a PŠ: Když jsme na tom začali před pěti lety dělat, byla to utopická myšlenka, ale dnes si říkám, že už tak nereálná není. Doba se mění a myslím si, že je možné úplně všechno. Stačí dostat příležitost a Zlín bude ve středu dění. Město si to zaslouží a my věříme, že zdánlivě nemožné se začne uskutečňovat.
