Nad očekávání nižší výsledek kvartálního vývoje amerického indexu výdajů na osobní spotřebu podpořil korekci dolarových zisků nad 1,0800 za euro. Z měn regionu je v zisku koruna a zlotý. Domácí měna testuje 25,30 za euro.

Modiho plán s chrámovým zlatem

Pokud se dostanete do Bombaje, nezapomeňte navštívit dvousetletý chrám Šrí Siddhivinayak, který je zasvěcený bohu Ganéšovi. Jakmile tak uděláte, zjistíte, že celá svatyně je střežena kamerovým systémem a hlídá ji několik desítek strážců. Proč? Protože se jedná o jeden z nejbohatších indických chrámů vůbec. V jeho útrobách je uloženo 158 kilogramů zlata o hodnotě kolem 67 milionů dolarů.

Indie během minulého roku předběhla Čínu a stala se tak největším spotřebitelem fyzického zlata. To se akumuluje nejen v domácnostech, ale především v chrámech, a to ve formě cihel, klenotů i mincí. Tradice hromadění žlutého kovu existuje v Indii už po staletí, proto je tedy každá významná svatyně opatřena vlastním moderním či historickým trezorem.

Odhaduje se, že v indických chrámech je uloženo zhruba 3000 tun zlata, což odpovídá dvou třetinám zlaté zásoby deponované v americkém Fort Knoxu. Současný indický premiér Narendra Modi však nechce nechat takový poklad jen tak ležet ladem. Proto vymyslel odvážný plán, jak vyprázdnit chrámové trezory a vypustit zlato mezi klenotníky. Tímto krokem by tak byla uspokojena obrovská poptávka po fyzickém zlatě, což by zredukovalo odliv devizových rezerv a pomohlo alespoň částečně snížit deficit indické bilance.

Modiho plán pracuje s představou, že chrámy uloží své zlato u bank, které ho následně roztaví a poskytnou klenotníkům. Svatyně pak za deponovaný kov obdrží pravidelný úrok. Jakmile by se tak stalo, mělo by dojít k razantnímu snížení deficitu indické bilance, který byl vytvořen dovozem fyzického zlata ze zahraničí. Import žlutého kovu se v Indii ročně pohybuje okolo 800 až 1000 tun. Pokud by byl plán opravdu uskutečněn, toto číslo by se mohlo snížit zhruba o čtvrtinu.

„Rádi uložíme své zlato u státních bank, pokud bude plán dostatečně příznivý, bezpečný a přinese zajímavý úrok,“ řekl pro sever CNBC Narendra Murari Rane, předseda trustu fungujícího při chrámu Siddhivinayak. Někteří Indové však nadšení nesdílejí. Nejmenovaný bombajský obchodník se zlatem se nechal slyšet, že do toho samého chrámu uložil on, společně se svým otcem, více jak 200 kilogramů zlata a nepřeje si, aby bylo roztaveno. „Zlato jsem daroval Bohu, ne žádnému chrámovému trustu,“ zněla jeho rozhořčená slova.

Plán se však netýká pouze chrámů. Podle odhadů drží indické domácnosti zlaté rezervy o velikosti 17 000 tun. V jejich případě bude „přemlouvání“ mnohem složitější, jelikož většina z nich nemá důvěru ve finanční instituce a nechce dát z ruky něco, co se v rámci rodiny dědí už po mnoho generací.

Klíčový bude úrok

Klíčovým ukazatelem určujícím úspěšnost „zlatého“ plánu bude poskytnutý úrok. Obdobný program monetizace zlatých rezerv byl zprovozněn v roce 1999, ale nebyl nikterak úspěšný. Ztroskotal především na nastavení depozitních sazeb, které byly podle chrámových pokladníků moc nízké.

Státní indická banka, jakožto největší věřitel v zemi, v současnosti poskytuje za uložení zlata úrok 0,75 až 1 %. Při takto nastaveném zhodnocení jsou však deponované zásoby minimální. Dle informací je v bance momentálně uloženou pouze 15 tun zlata. Většina chrámových pokladníků očekává, že sazby v rámci nového plánu budou mnohem vyšší. Narendra Murari Rane si ideální sazbu představuje minimálně na úrovni 5 %. Pouze za takových podmínek bude jeho chrám ochoten přistoupit na přesunutí přísně střeženého zlata.

Pokud by ceny zlata klesly, nový plán by pomohl snížit import zlatých rezerv do země. Jakmile by však cena stoupla, vkladatelé by mohli mít tendenci vybrat své úložky najednou, s čímž by se banky mohly dostat do poměrně velkých problémů. Z toho důvodu se očekává, že plán bude podmíněn minimální úložní dobou, během které nebudou moci chrámy své zlato získat zpět.

Indie: zlato „short“, akcie „long“?

Indie, šperky a poptávka po zlatě

Newsletter