Centrální banky mají v současnosti nelehký úkol, který spočívá v tvrdém boji s inflací. A každý boj s inflací si žádá nějaké oběti. Po „covidovém“ roce 2020 se vytvořily ideální podmínky pro růst cenové hladiny. Bylo to jako z učebnice, protože šlo vlastně o kombinaci poptávkové a nabídkové inflace. K čemuž ale primárně přispěly samy centrální banky díky dřívější extrémně uvolněné měnové politice (centrální vlády také). Čímž se vytvořilo ideální inflační prostředí. Centrální banky byly kvůli tomu dlouho terčem kritiky, protože nemalý vzorek ekonomů a analytiků právě varoval před tím, že období vysoké inflace je nevyhnutelné. Skutečně se tak stalo a měnové autority v EU, USA a dalších celků nyní s inflací bojují.
Ale jsou v tomto boji úspěšní, nebo nás čeká delší období zvýšeného inflačního prostředí?
Proč vůbec k vysoké inflaci došlo?
Jak jsme si řekli v úvodu, centrální banky svou extrémně uvolněnou měnovou politikou k inflaci lvím podílem přispěly. Ačkoliv se k tomu samozřejmě nehlásí. Centrální banky mají ten nešvar, že když jejich politika vede k makroekonomické nestabilitě, prostě řeknou, že s tím nemohly nic dělat. Když je ovšem makro stabilní, panuje konjunktura, komodity zlevňují, akciové trhy posilují, velmi rády si centrální banky za to přisvojují zásluhy. Legendární je tímto americká centrální banka, na což už v 60. letech častou poukazoval nejznámější monetarista Milton Friedman.
Čím konkrétně třeba Federální rezervní systém inflaci způsobil? Kombinací dvou měnových nástrojů. Jednak téměř nulovými úrokovými sazbami a kvantitativním uvolňováním. Díky čemuž došlo skrze transmisní mechanismus k mnohem většímu úvěrování, růstu hodnoty aktiv a všeobecné ochotě na trzích riskovat. Kvantitativní uvolňování se mylně někdy označuje za nástroj, který tvoří peníze, protože rozvaha centrální banka strašlivě nabobtná. Ale není tomu tak.
Konečným výsledkem je ale skutečně je, že peněžní zásoba vzroste. Konkrétně ve Spojených státech vzrostla o více jak 28 %. A když je naše premisa, že je inflace hlavně měnovým fenoménem, podhoubí pro vznik inflace byl tím pádem na světě. Jelikož se za krátkou dobu vytvořilo ohromné množství peněz, které začalo „honit“ omezené množství produktů a služeb. Vytvořit hodnotné statky totiž trvá mnohem déle než našemu měnovému systému vytvořit nové peníze. Stačí, aby si Pepíček a Mařenka šli pro hypotéku a nové peníze jsou na světě.
Typickým příkladem nedostatku byl nedostatek čipů, který vrcholil v prvním kvartálu roku 2022. Čekací doba na nové čipy vzrostla z nějakých 12,5 týdnů na 30 týdnů. V současnosti čekací doba už neroste. Postupně klesá, ale to hlavně díky snížené poptávce. Nikoliv kvůli tomu, že by výroba tak rychle posílila. Technicky to u tak technologicky náročného odvětí není možné. Proto lze konstatovat, že vzestup inflace z přelomu 2020/2021 byla způsobena kombinací nabídkové a poptávkové strany. Ačkoliv každá nabídková inflace je v konečném závěru vlastně poptávková inflace. Někdo ten produkt a službu musí zkrátka poptávat a mít na to peníze.
Daří se centrálním bankám s inflací bojovat?
Ačkoliv byly ty největší centrální banky dlouho terčem kritiky kvůli jejich váhavosti, v těchto chvílích se naopak na první pohled zdá, že jsou ve svém boji s inflací úspěšné. Jelikož inflace v USA, eurozóně, EU a dalších zemí rapidně klesá. Nicméně makroekonomie je plná nejrůznějších háčků. Můžeme tak mít mnoho ukazatelů, které nám potvrzují, že vysoká inflace bude brzy minulostí. Další ukazatele ovšem mohou naznačovat opak. Ekonomika je stejně složitá jako živý organismus. A žádná univerzální pravda zde proto neplatí.
Když se podíváme na celkovou inflaci v USA měřenou metodikou CPI, za více jak rok došlo k velkému zpomalení v tempu růstu cenové hladiny. Z meziročních více jak 9 % na 4 %. To lze na první pohled pokládat jako velký úspěch, že ano?
Když se podíváme na průběh inflace měřenou metodikou PCE, vidíme něco podobného jako u CPI. V tuzemsku je klíčovou metrikou právě CPI, ale ve Spojených státech centrální banka sleduje PCE index. Obecně vzato má PCE index širší záběr než CPI (alespoň v USA). Leč každý statistický úřad má svou vlastní metodiku. A osobně ani nevím, jak moc velké rozdíly v nich jsou. To nás ale nemusí zajímat. Jsme investoři, nikoliv statistici.
Na obou dvou indexech jsme viděli, že v USA dochází k razantní dezinflaci (a všude po světě je to podobné). Pro úplnost, dezinflace je inflace, která zpomaluje. Když se ovšem podíváme na další graf, vidíme něco již zcela jiného. Graf vizualizuje jádrovou inflaci (PCE), která je bez volatilních složek jako jsou potraviny a energie. Sice i zde můžeme sledovat pokles, ale je hrozně slabý. Pořád hodnoty víceméně oscilují kolem 5 %. Z čehož vyplývá, že je inflace tzv. sticky.
nejde ji sundat. V každém případě ale nyní víme, že americká centrální banka není až tolik ve svém boji s inflací úspěšná, jak se původně zdálo. Přestože základní úroková sazba vzrostla na více jak 5 % a to v podstatě za jediný rok.
Dluhopisový trh také očekává více inflační prostředí
Že inflace není vyřešená nám říká i americký trh s americkými státními dluhopisy. Výnosová křivka je téměř celá tzv. inverzní. Respektive je převrácená – krátkodobé splatnosti mají vyšší výnosy než ty dlouhodobější. Je to tedy úplně naopak, než má být. To poznáme z výpočtu spreadu mezi nimi. Například spread mezi 10letými a 1letými výnosy činí zhruba jeden a půl procentního bodu. Spread je tudíž v extrémně hlubokých záporných hodnotách. Ale jak z toho poznáme, že je pořád inflace problém?
Když krátkodobé dluhopisy nesou víc než ty dlouhodobější, znamená to, že věřitelé (kupci dluhopisu) u krátkých úvěrů požadují po dlužnících (prodejci dluhopisu) mnohem větší úrok. A důvod je jednoduchý, chtějí kompenzaci za vysokou inflaci. Ještě jinak řečeno, věřitelé předpokládají, že inflace zůstane zvýšená minimálně po dobu splatnosti toho dluhopisu.
Zdroj: Finex.cz, Reuters, Fred, Trading Economics
Disclaimer: Tento článek má pouze informativní charakter a neslouží jako investiční doporučení dle zákona č. 256/2004 Sb. o podnikání na kapitálovém trhu. Při zpracování tohoto článku autor vycházel z veřejně dostupných zdrojů. Za případné chyby v textu nebo v datech nenesou společnosti Roklen Holding a.s. ani Roklen360 a.s. zodpovědnost.
