K hospodářskému vývoji v uplynulém čtvrtstoletí se v souvislosti s výročím Listopadu už v posledních dnech vyjádřil kdekdo. Nejčastěji pochopitelně ti, kteří tento vývoj zásadně ovlivňovali či mu jinak byli nablízku. Cenný – a svým způsobem díky odstupu možná i objektivnější – však může být i fundovaný pohled nezúčastněného. Jeden takový nabízejí ekonomové Andrei Shleifer z Harvardu a Daniel Treisman z Kalifornské univerzity ve studii, jejíž zkrácená verze se objevuje v aktuálním vydání magazínu Foreign Affairs.
Shleifer s Treismanem sesbírali rozsáhlou statistiku k ekonomické výkonnosti, životnímu standardu a zdravotnímu stavu obyvatelstva i k politickým reáliím – jak v zemích střední a východní Evropy, tak v zemích, které vznikly rozpadem Sovětského svazu. Jejich verdikt je jasný, vtělují jej přímo do názvu své studie: z daných států se v posledních 25 letech staly „normální země“, v některých ohledech jsou na tom dokonce lépe než normál. Tahle „normalizace“ byla kýžená. Jejich občané žijí bohatší životy, v doslovném i přeneseném smyslu slova, dožívají se vyššího věku a jsou obecně šťastnější.
Orientace na volný trh je dnes v postsocialistických zemích zřetelnější než ve zbytku světa. Index ekonomické svobody, který sestavuje Fraser Institute, v nich v roce 2011 dosahoval průměrně sedmi bodů, zatímco celosvětový průměr činil 6,8. Hospodářsky dané země rostly v období 1990 až 2011 ve střední hodnotě rychleji než zbytek světa ve svém mediánu. Třeba v Polsku úroveň spotřeby stoupla o 146 procent, což je nárůst srovnatelný s tím, jejž prožila Jižní Korea, jeden z „asijských tygrů“. V Polsku (a také ve Slovinsku a Litvě) je dnes více automobilů v přepočtu na obyvatele než v Británii. Lidé z postsocialistického světa přitom cestují v nepoznané míře – v roce 2012 podnikli téměř 170 milionů mezinárodních turistických výletů. Vzrostla rozloha obytného prostoru – třeba v České republice téměř o sto procent. Míra vlastnického bydlení je v těchto zemích jedna z nejvyšších na světě, ve všech přesahuje 75 procent (pro srovnání, v Británii činí 67 a v Německu 53 procent). Polsko, ČR, Slovensko, Maďarsko a Slovinsko podle autorů studie vykázaly nejstrmější pokles v míře výskytu kardiovaskulárních chorob, který byl kdy pozorován. Do některé z institucí vyššího vzdělání bylo v roce 2012 přijato v průměrné postsocialistické zemí více lidí než ve Švýcarsku. Míra příjmové nerovnosti přitom zůstává v postsocialistickém světě na nižší úrovni než v ekonomicky srovnatelných zemích z jiných částí zeměkoule. A tak by se dalo pokračovat.
Autoři však analyzují ještě něco zcela zásadního – to, jak se projevilo zvolené tempo transformace. České republice a dalším několika zemím se vyplatil poměrně rychlý postup. Ty země, které na něj vsadily (a neumožnily gradualistický proces), vykazují jasně lepší hospodářské výsledky. Lépe řečeno, zaznamenaly menší ekonomické ztráty, o 40 až 140 procent, než země, které upřednostnily pomalejší přístup. Zkrátka a dobře, gratulovat si opravdu můžeme.
(Vyšlo v časopise Euro)
