Na začátku příštího roku nás čeká vrchol tuzemské inflace. Podle prognózy ČNB dosáhne tempo meziročního růstu spotřebních cen až 7 % a následně se začne velmi hbitě vracet k měnověpolitickému cíli. Na konci horizontu měnové politiky bude inflace zpět nejen v tolerančním pásmu, ale dokonce na 2 %. Snad ještě zajímavější je výhled úrokových sazeb. 3M Pribor se dle prognózy dostane v prvních měsících příštího roku až na úroveň 3,5 % a následně začne klesat k měnově neutrální hladině 3 %.
Zajímavých otázek je hned několik. Dle prognózy se 3M Pribor dostane nad 3 % ještě v posledním čtvrtletí letošního roku. To by vyžadovalo ještě alespoň jeden nadstandardní hike. Jak již mnozí upozorňovali, predikce předpokládá první snižování sazeb v první polovině příštího roku a následný návrat ke 3 %. Při porovnání vývoje sazeb a inflace je však patrné, že pokud by vývoj modelu byl naplněn, dojde k prvnímu snižování sazeb v době, kdy inflace bude stále přes 5 %. Vzhledem k důslednosti a opatrnosti, s jakou ČNB přistupuje k riziku ztráty inflačního ukotvení nebo posunu tvorby inflačních očekávání, je silně nepravděpodobné, že by si bankovní rada dovolila v takové situaci snižovat sazby. Žádná komunikace by nedokázala veřejnost přesvědčit, že je měnová politika vpředhledící a ČNB se zajímá výhradně o budoucí inflaci. Tak riskantní krok si členové bankovní rady na triko nevezmou. A pravděpodobně je to tak správně.
Model ČNB je velmi užitečný, ale je potřeba respektovat jeho limity. A při současném vývoji jsou tyto limity obnaženější než obvykle. Hnacím motorem podobných velkých modelů je rovnovážný stav, ke kterému ekonomika v několika čtvrtletí konverguje. Za klidných časů, kdy je odchylka světa od rovnovážného stavu dostatečně malá, má model dostatek prostoru na konvergenci. Pokud je ale svět od rovnovážného stavu daleko, jednotlivé trajektorie mohou vypadat poměrně divoce. A to se děje i nyní. Model má vnuknuto, že úrokové sazby i inflace se v několika čtvrtletích téměř mechanicky vrátí ke 3 %, respektive ke 2 %. Proto ten odvážný a trochu nepravděpodobný vývoj.
Kde jsou materiály ČNB naopak mimořádně cenné, je rozklad inflace a inflačních tlaků. I přes zvýšení administrativních cen (plyn, elektřina) bude za růstem inflace stát stále především tzv. jádrová inflace – příští rok z více než poloviny a další skoro čtvrtinu přidají ceny potravin. Je tak patrné, že přímý vliv růstu cen energií se navzdory opakovaným výrokům v médiích do inflace propíše jen omezeně.
Materiály ČNB nabízí odpovědi i k druhé části veřejné diskuze o příčinách inflace. Podle odhadů ekonomů z ČNB přispívá silná domácí poptávka k růstu spotřebních cen téměř z 50 %. Silné poptávkové prostředí je patrné i z tzv. supercyklické inflace. Mnoho ekonomů nepochybovalo o vlivu tuzemské poptávky na inflaci a nyní k tomu směřují i odhady ekonomů, kteří se tématu věnují na plný úvazek a mají k dispozici data, která nikdo z veřejně vystupujících komentátorů a ekonomů nemá.
