Nulový mezičtvrtletní růst, který za druhý kvartál vykázala česká ekonomika, trhy zpražil. Přece jenom, čekal se růst. Analytici se začali předhánět ve vysvětlování, proč se mýlili; často tvrdí, že vinen je silnější než předpokládaný efekt předzásobení se tabákovými výrobky na sklonku loňského roku a související nižší inkaso spotřební daně v prvních dvou letošních kvartálech. Nezúčastnění pozorovatelé si zase klepou na čelo: z jedné mezikvartální stagnace se přece ještě nestřílí. Ve světle nynějšího „stojatého růstu“ (vskutku, tohle sousloví mimo ekonomii a možná poezii valného smyslu nedává) se však nelze nezeptat: opravdu se česká ekonomika vymanila z recese?
Aby bylo jasno, z „evropské“ recese se dostala. A to už loni ve druhém čtvrtletí. V Evropě je totiž běžné definovat recesi technicky – nastává tehdy, propadne-li se HDP ve dvou po sobě následujících čtvrtletích. Jenže stejně jako fotbal není americký fotbal a jako běžná hypotéka se odlišuje od té americké, i „americká“ recese má svá specifika. Takže otázku poupravme: pokud by se česká ekonomika nacházela v USA, opravdu už by byla venku z recese?
V USA ohlašuje období recese speciální výbor při Národním úřadu pro ekonomický výzkum. Neužívá žádného technického kritéria. Takže samotný fakt, že ekonomika má své propady docela dlouho za sebou a v posledních pár čtvrtletích vykázala kladný růst, nemusí výboru stačit k tomu, aby oficiálně vyhlásil konec recese. Když se tedy před několika dny objevila informace, že Itálie se potřetí za sebou během šesti let ocitla v recesi, členové výboru by to viděli jinak. Dle amerických standardů totiž Itálie prochází hrozivou, šest let trvající recesí, jak uvádí Jeffrey Frankel, profesor ekonomie z Harvadu. Kdyby tedy byla celá Itálie součástí USA (a ne pouze „Malé Itálie“ v New Yorku a jinde), pohled na její ekonomiku bude pesimističtější a více frustrující, než je tomu nyní, při posuzování evropskou optikou. I když, jak se to vezme: je pro obyvatelstvo dané země nebo regionu horší zprávou, že jsou v táhlé, šestileté recesi, nebo že se do ní potřetí za sebou propadli? Možná dokonce, že větší porci naděje bere druhá varianta. Jinými slovy, pouhá definice recese, šířená následně mediálními kanály, mívá značný dopad na psychiku obyvatelstva. A příznivý psychický stav obyvatelstva, zrcadlící se třeba v ukazatelích sentimentu, ať už spotřebitelského či podnikatelského, je klíčovým předpokladem ekonomického oživení.
V ČR zatím nic nenasvědčuje tomu, že bychom měli zabřednout do další recese v evropském smyslu slova, jakkoli ukrajinský konflikt a související sankce představují stále akutnější ohrožení. Existují však indicie, že v americkém smyslu slova jsme se z recese tak úplně nevymanili. Mezikvartální růsty zatím nejsou natolik přesvědčivé, abychom s jistotou mohli říci, že i vzpomínaný americký výbor by její existenci v ČR zaručeně vyloučil. Zvláště, když citelnějšího mezičtvrtletního růstu je zatím dosahováno spíše díky jednorázovým efektům, jak bylo ono předzásobení.
