Komentář Wallera z Fedu podpořil růst amerických výnosů a dolar. Kurz zpevnil pod 1,0800 za euro. Rostoucí evropské i americké výnosy negativem pro měny regionu. Koruna ve ztrátě nad 25,30 za euro.

Nákupy aktiv centrální bankou, aneb kvantitativní uvolňování

Po svém letošním říjnovém zasedání k měnové politice Evropská centrální banka oznámila, že bude pokračovat v nákupech cenných papírů od komerčních bank přinejmenším další rok. Víme přece, že většinu peněz vytvářejí banky tvorbou úvěrů a centrální banka je „pouze“ usměrňuje pohybem úrokových sazeb. Co tedy znamená, když čteme, že centrální banka tiskne peníze – přičemž nemáme doslova na mysli tisk bankovek či ražbu mincí. „Tiskem peněz“ se ne úplně přesně označuje právě proces, kdy centrální banka nakupuje od komerčních bank cenné papíry, které přecházejí do aktiv centrální banky. Tyto cenné papíry, obvykle dluhopisy, jsou pak v bilanci komerčních bank uhrazeny navýšením jejich rezerv u centrální banky. Ty se pak současně objeví v pasívech centrální banky.

Tato opatření centrální banky volí v prostředí nízkých, resp. nulových úrokových sazeb. Snaží se tím docílit snížení dlouhodobých úrokových sazeb, například u vládních a firemních dluhopisů nebo hypotečních úvěrů. Snahou je tím dále uvolnit měnovou politiku a přimět tak domácnosti aby více utrácely, firmy aby více investovaly a banky, aby na to všechno půjčovaly. Snaha centrálních bank dostat tímto způsobem více peněz do ekonomiky a při dané ekonomické situaci – v ekonomickém útlumu – se ale přetlačuje s nechutí komerčních bank tak učinit, protože se mohou obávat o vrácení půjčených peněz. Shoda na účinnosti kvantitativního uvolňování mezi ekonomy není a bezpochyby bude předmětem řady odborných prací. Jak to u ekonomů bývá, často s odlišným závěrem.

Mohutné nákupy cenných papíru ve Spojených státech a ve Velké Británii na začátku krize ale jistý úspěch přinesly. S největší pravděpodobností to ale nebylo jen kvůli pozitivnímu dopadu na dlouhodobé úrokové sazby, svoji roli sehrálo i ujištění trhů, že centrální banka vždy poskytne dostatek rezerv. Obě tyto ekonomiky se z krize vzpamatovaly rychleji ve srovnání s eurozónou, která právě v oblasti měnové politiky byla zpočátku opatrnější.

V poslední době ale „přitlačila“ i Evropská centrální banka, a to zejména z důvodu přetrvávajících deflačních tlaků a utlumené evropské ekonomiky. Na grafu ve fotogalerii k textu vidíme, že přes veškerá opatření centrální banky eurozóny se ale úvěrová aktivita nijak dramaticky nezvýšila. Nepadá sice již tolik jako v letech 2010-2013, nicméně mátoří se z těchto poklesů jen velmi pomalu.

Tím se nám jen jinou cestou potvrzuje, že to jsou právě komerční banky, které do ekonomiky dostávají peníze a centrální banka určuje cenu za jejich vypůjčení (úrokové sazby) v závislosti na vývoji inflace, resp. průběhu hospodářského cyklu.

Ještě bychom si měli ukázat dopady těchto nekonvenčních politik na bilance centrálních bank. Již víme, že protipoložkou nákupu aktiv ze strany centrální banky je nárůst rezerv komerčních bank v pasívech centrální banky. Je celkem zřejmé, že bilance centrálních bank při masívních nákupech cenných papírů v posledních letech výrazně vzrostly, a to mnohanásobně. Názorně je nárůst rezerv bank vidět třeba na příkladu Bank of England. V bilancích centrálních bank se však skrývá ještě pár dalších zajímavostí a v některém z příštích dílů o měnové politice se k nim ještě vrátíme.

Newsletter