Od globální finanční krize uplynulo již téměř šest let a světová ekonomika, která se ještě před nějakou dobou potácela nad propastí recese, se nadále stabilizuje. Potvrzení lze například hledat v USA, kde se trhy ocitají na nových maximech a nezaměstnanost rapidně klesá. Také ekonomická data z Velké Británie se přibližují předrecesním hodnotám, přičemž některé z britských sektorů jsou na tom již lépe než před krizí. EU, přestože momentálně bojující s hrozbou deflace, se zdá být venku z nejhoršího, za což lze považovat krizi z roku 2012. Také Shazeho Abenomika v Japonsku prochází stabilizací, čemuž mimo jiné nasvědčují stále se zlepšující ekonomická data z posledních týdnů. Podobně bychom mohli pokračovat u Číny, Indie a mnoha dalších předních světových ekonomik.
Toto zdánlivé hospodářské oživení je nicméně z velké části postaveno na kvantitativním uvolňování Fedu a dalších světových centrálních bank, zásobující trhy obrovským množstvím nově tištěných peněz a vytvářející nebývalou likviditu. Je však otázkou, zda tyto hromadně uměle vytvořená peněžní aktiva nezadělávají světu na další a možná dalekosáhlejší problém. Osobně se domnívám, že přestože každá z centrálních bank operuje podle přesně vytyčeného harmonogramu, v momentě, kdy bude mít dojít k úplnému konci QE, se finanční trhy – potažmo celá globální ekonomika – dostanou do velkých problémů.
Vyhlídka rostoucích cen vyvolaných právě kvantitativním uvolňováním je nadále potlačována stagnujícími mzdami a klesající cenou ropy, což bude s velkou pravděpodobností pokračovat i v následujících několika měsících. V krátkodobém horizontu se jako největší riziko pro globální ekonomiku jeví problém deflace. V dlouhodobém horizontu je to ale právě inflace či dokonce stagflace, která bude pro trhy nejzásadnější hrozbou a to zejména v případě, pokud centrální banky včas neustoupí od své uvolněné monetárních politiky.
Přestože momentální rozpoložení, ve kterém se globální ekonomika nachází, nenahrává přílišnému stresu, je třeba si uvědomovat potenciální rizika a neustále se přizpůsobovat stále se vyvíjejícím globálním vlivům. Za nejvíce znepokojující lze považovat fakt, že velká část investorské komunity se nezdá být znepokojena. Obecně platí, že když se všichni vyhřívají na slunci, uvážlivý investor je ten, který na obzoru vyhlíží první příznak bouřkových mraků.
Kam tedy zamířit s volným kapitálem? A čeho se vyvarovat?
Přestože se momentálně většina pozornosti upírá na Ukrajinsko-Rusko geopolitický konflikt, Amerika ani EU se nezdají být vojensky zainteresováni ve válečném konfrontaci na Ukrajině. V tomto směru tedy nevidím, tak jako jiní investoři velké riziko pro světovou ekonomiku.
Osobně bych se vyhnul americkému akciovému trhu, jehož hodnoty dosahují historických maxim (S&P index blízko hranice 1900) a jehož aktiva se zdají být přeceněná. Pocitu, že něco není v pořádku nahrává i fakt, že pokračující pokles nezaměstnanosti lze přičíst spíše než ekonomickému oživování demotivaci, tedy vypadnutí dlouhodobě nezaměstnaných ze statistik úřadů práce, což dokazuje míra zaměstnanosti a podzaměstnanosti. Investice do amerických akcií by z tohoto pohledu představovala risk neúměrný růstovému potenciálu. Přestože očekávaná korekce ještě zdá se nebyla započata, očekávám, že s blížícím se koncem kvantitativního uvolňování v průběhu tohoto roku americké trhy poklesnou natolik, že Fed bude nucen odložit zastavení QE. V tomto momentě by měla přijít poslední vlna stoupání, která americký akciový trh přemění v bublinu. Poté bude moct následovat jediné, a sice drastická korekce, která se mně osobně jeví jako jedno z hlavních budoucích rizik pro globální ekonomiku.
Co se týče aktiv s pevným výnosem, u těch se v minulém roce očekával odliv kapitálu směrem k akciím. Toto částečně proběhlo, ale vzhledem k plánované normalizaci úrokových sazeb se momentálně spíše očekává, že pro následující měsíce bude hlavním lákadlem příjem z dluhopisů namísto kapitálových výnosů. Uvažoval-li bych o investicích v USA, zaměřil bych se spíše na korporátní dluhopisy.
Ruský akciový trh se, oproti USA a navzdory všem obavám, plynoucím z konfliktu na Ukrajině, jeví jako velice zajímavý. Přestože konsensus předpokládá možný nástup ekonomické recese, ruské akcie se momentálně obchodují v průměru u 5 P/E, což z hlediska výnosů a fundamentální analýzy ukazuje na silně podhodnocený trh. Chvíle, kdy se nynější odliv investorů způsobený nejen obavami z již zmiňované krize, ale i uvalenými sankcemi, zastaví, bude znamenat vynikající příležitost k nákupu.
Data z Velké Británie v poslední době ukazují na markantní zlepšení tamní ekonomiky, avšak velkou část tohoto růstu lze připsat na vrub kvantitativnímu uvolňování, praktikovanému centrální bankou Bank of England. Přestože ze zemí, využívajících QE k podpoře růstu, se Velká Británie jeví jako momentálně nejstabilnější, osobně bych se jejího akciového trhu vyvaroval, a to právě z důvodu keynesiánských praktik využívaných britskou centrální bankou.
Co se týče Číny, v poslední době probíhající diskuze ohledně nekalých praktik tamního stínového bankovnictví jsou nyní navíc umocňovány dohady o realitní bublině, která by mohla potenciálně vést ke zpomalení hospodářského růstu. Realitní sektor je pro Čínu specifický a to zejména z toho důvodu, že se jej snaží vláda regulovat, respektive udržovat ceny čínských realit pod určitou hranicí. Právě obavy ze zpomalení hospodářského růstu jsou hlavním důvodem probíhajícího odlivu zahraničního kapitálu, což má za následek pokles ceny velké části čínských akciových titulů. Netvrdím, že čínskou ekonomiku, která momentálně prochází transformací, v budoucnu nečekají žádné trable, avšak je potřeba si uvědomit, že Čína jakožto taková je největším světovým věřitelem a v momentě potenciální krize je lepší mít uložené peníze v aktivech věřitelské země, než v zemích, které mají svojí ekonomiku založenou na úvěrech. Zvažoval-li bych investice do Číny, vyhnul bych se realitnímu trhu a poohlédl se po akciích, na něž v budoucnu budou nejvíce působit stále se vyvíjející demografické vlivy. Akcie ze zemědělského a železničního sektoru se momentálně jeví jako velmi podhodnocené a podle všeho je čeká růst.
Keynesiánské Japonsko, jehož ekonomika je již po téměř dvě desetiletí zmítána recesí, se svou ekonomikou v momentálním rozpoložení dosti podobá ekonomice americké. Umělé pumpování peněz do systému společně s rekordně nízkými sazbami nikdy v historii nepřineslo nic dobrého. Je pravdou, že v krátkodobém měřítku může keynesiánství pozvednout ekonomiku, avšak z pohledu dlouhodobého se ekonomika založená na keynesiánské doktríně nikdy neprokázala za funkční. Japonskému akciovému trhu bych se tudíž vyvaroval a to i z důvodu již proběhlého zvýšení daní, které bude mít s velkou pravděpodobností negativní dopad na japonskou ekonomiku.
Co se týče měn, pokud bych měl spekulovat na dlouhodobější pokles některé z nich, byl by to japonský jen, a to právě na základě momentálního stavu japonského hospodářství, které se mi, přese všechny dohady o stabilizaci, momentálně jeví jako nejslabší ze všech předních ekonomik.
Na druhé straně, přestože v momentálním rozpoložení nelze být nikterak optimistický vůči výhledu americké ekonomiky, je to právě americký dolar, na který bych vsadil v dlouhodobém horizontu. Již mnohokrát se v minulosti v dobách ekonomického poklesu USD prokázal jako bezpečný přístav a domnívám se, že se stále se blížícím potenciálem propadu globální ekonomiky bude USD znovu vnímán jako symbol bezpečí.
V neposlední řadě, přestože to samé lze tvrdit o zlatu, momentálně bych byl s jeho nakupováním spíše zdrženlivý. To čeho jsme byli svědky v posledních 12 letech až do roku 2012, kdy cena zlata nepřetržitě rostla, je podle všeho abnormální jev. Velká většina aktiv v určitou chvíli projde alespoň 50% korekcí a to i v průběhu silného býčího trhu. Cena zlata nic takového nezaznamenala již 14 let. Netvrdím, že se nenadejde vhodná chvíle k nákupu zlata, ale podle mého tento moment stále ještě nenastal a v následujících měsících budeme svědky pokračujícího poklesu.
Jak lze pozorovat, v otázce investic je potřeba mít vždy na paměti, že vše nemusí být tak růžové, jak se na první pohled může zdát. Přestože momentální stav globální ekonomiky vykazuje pozitivní sentiment, s velkou pravděpodobností se může pouze jednat o takzvaný klid před bouří. V investičním světě však nikdy nelze nic tvrdit s určitostí. Uvážlivost, prozíravost a neustálé uvědomování si rizik jsou v momentálním rozpoložení mezi předními vlastnostmi každého, kdo prahne po udržování, případně nárůstu hodnoty svého kapitálu. Jak ale pravil Henry Ford „Peníze jsou jako ruce nebo nohy. Pokud je nepoužíváte, přijdete o ně.“ Nečinnost nás neudělá bohatými. Přílišná rizikovost nás naopak může o peníze připravit. Nastolení správné rovnováhy mezi těmito dvěma aspekty je jedinou správnou cestou pro úspěšné investování.
