Již nyní zažíváme patrně nejdelší expanzi globální ekonomiky po druhé světové válce. Ještě před pár lety, ba možná měsíci by si při poslechu takto optimistického proroctví kdekdo ťukal na čelo. Dnes už však tento názor sdílí celá řada expertů, třeba Joachim Fels, jenž spoluřídí oddělení globální ekonomiky banky Morgan Stanley v Londýně.
Podle Johna Normanda, šéfa devizového obchodování londýnské pobočky banky JPMorgan, zase nastává doba nebývalé stability světových finančních trhů a globální ekonomiky vůbec. Míra rozkolísanosti měr růstu je v rámci průmyslově vyspělých zemí nejnižší od posledního předkrizového roku, tedy 2007. Stabilizují se kursy měn, akcií, ceny komodit i dluhopisů – míra rozkolísanosti je v případě všech těchto aktiv rovněž nejnižší za uplynulých takřka sedm let.
„Great Moderation 2.0“
„Právě proto označuji nynější období za ‚Great Moderation 2.0‘,“ líčí Normand. Obtížně přeložitelným termínem „Great Moderation“ ekonomové obecně označují zhruba dvacetiletou periodu před příchodem finanční krize, pro niž bylo charakteristické zásadní vyhlazení hospodářského cyklu napříč mnoha ekonomikami. Výraz poprvé použili profesoři ekonomie James Stock z Harvadu a Mark Watson z Princetonu ve své studii z roku 2002, nazvané „Has the Business Cycle Changed and Why?“. V ní doložili významné snížení míry rozkolísanosti hospodářské aktivity ve Spojených státech. Podle Normanda tedy světovou ekonomiku nyní čeká a nemine jakési pokračování, čili podobně kýžené zklidnění a celkem stabilní hospodářský růst. Kéž by!
Stock s Watsonem si ve zmíněné studii nechali otevřená zadní vrátka. Napsali totiž tehdy také to, že uplynulých patnáct let stabilního růstu dost dobře může být jen určitým klidem před bouří, před opět zřetelně turbulentními časy. Zadní vrátka přišla vhod v roce 2008, kdy naplno udeřila bouře vskutku mohutná, „dokonalá bouře“, totiž světová finanční krize.
Ostatně ani sám Normand zadní vrátka úplně nezavírá. Říká, že „Great Moderation 2.0“, čili „druhé zásadní vyhlazení cyklu“, zase nemusí být tak „great“, tak zásadní. Například tehdy, pokud oživení globální ekonomiky podnítí obtížně zkrotitelný růst inflace. Hrozba citelné inflace v důsledku oživení se ve vzduchu vznáší již několik let, jelikož klíčové světové centrální banky provádí bezprecedentně uvolněnou monetární politiku, při níž mnohdy, lidově řečeno, pumpují do příslušných ekonomik závratné objemy nově vytvořených peněz. Tyto nové objemy se vskutku mohou za jistých podmínek projevit značně inflačně.
Zatím je ale zřetelně patrné zklidňování ekonomické situace. Index tržního rizika, jejž sestavuje Bank of America, klesl začátkem května na hodnotu minus 1,14, nejníže od června 2007. Fluktuace na měnových trzích jsou zase nejslabší za posledních zhruba sedm let, jak napovídá index Global FX Volatility banky JPMorgan.
Dojde na velký požár?
Problém je v tom, že období stability, zvláště tehdy, je-li ona stabilita výsledkem řady regulatorních zásahů či intervencí, například právě i bezprecedentně rozvolněné měnové politiky centrálních bank, může být z dlouhodobého hlediska ničivější než perioda jisté rozkolísanosti, která je však výsledkem celkem spontánního fungování tržních mechanismů. Jak ve své nejnovější knize Antifragile argumentuje Nicholas Nassim Taleb, vlivný myslitel a statistik a kromě jiného rovněž bývalý obchodník s deriváty u Bankers Trust (dnes součást Deutsche Bank), období umělé stability, vyvolané regulacemi a intervencemi, ve skutečnosti značí, že nerovnováhy se kumulují skrytě a vyjdou najevo při nějaké „dokonalé bouři“ typu té, jakou představovala finanční krize.
Taleb používá příměr z lesního hospodářství. Systematické potlačování – ve jménu bezpečí – poměrně zanedbatelných lesních požárů vede k tomu, že se v dané vegetaci kumuluje snadno vznětlivý a hořlavý materiál. Když pak nastane opravdu velký, obtížně zkrotitelný požár, je mnohem rozsáhlejší – a jeho následky výrazně ničivější –, než pokud by se drobné požáry systematicky nepotlačovaly, a les tak měl možnost se průběžně zbavovat vznětlivého a hořlavého materiálu.
Stejná zákonitost platí podle Taleba i pro finanční systém. Intervencí vyvolaná stabilita – ve jménu bezpečí spotřebitele, investora, akcionáře, držitele dluhopisů atd. – sice značí vyhlazení relativně drobných výkyvů, ovšem za tu cenu, že čas od času se dostaví obří „požár“, totiž hospodářský propad. Ekonomický systém totiž nedostává šanci se průběžně pročišťovat od chybných investic, špatně alokovaného kapitálu, akciových iluzí a zbožných přání atd.
I pokud by tedy byla pravdivá tvrzení o příchodu dlouhého období ekonomické stability, mějme na paměti, že může jít dost dobře jen o ticho před bouří – či, chcete-li, před obřím požárem. O to pravděpodobněji, že současná stabilizace, ona údajná „Great Moderation 2.0“, se zdá být ještě ve vyšší míře výsledkem intervencí, regulací a zásahů vlád i centrálních bank než „Great Moderation 1.0“ z doby před finanční krizí.
