Evropské i americké výnosy rostou. Euro je proti dolaru ve ztrátě, obchoduje se pod 1,0900 EURUSD. Měny regionu jsou v mírné ztrátě. Koruna se obchoduje nad 24,80 za euro.

Názor: Dobrá rada nad zlato?

Poptávka po zlatě v posledních 3 letech výrazně utichla. Zlato, jehož cena se v roce 2011 ocitla až na 1750 dolarech, bylo žádaným aktivem v době poslední finanční krize. Hlavním důvodem pro nevídaný býčí trh z let 2009 až 2011, jenž stál za historickými maximy zlata, byl nejen úprk investorů směrem k takzvaným bezpečným přístavům, ale zejména pak obavy z dalšího směřování globální ekonomiky, stimulované masivní expanzí bilance Fedu skrze programy kvantitativního uvolňování. Již 3 roky se ale zlato ocitá v nemilosti investorů, kteří cenu žlutého kovu svým zbavováním se dlouhých pozic stlačili takřka o 40 procent. Může však tento post krizový pokles ceny žlutého kovu pokračovat, nebo je tohle naopak vhodný čas pro jeho koupi?

Trh zlata v roce 2011 připomínal velkou finanční bublinu. Zlato, které oproti většině ostatních finančních aktiv nenese žádný úrok či dividendu, avšak slouží jako bezpečné úložiště kapitálu v době krizí, zažívalo historický boom, poháněný zejména strachem investorů. Každý ho potřeboval vlastnit ve svém portfoliu jako nutné zajištění, bez ohledu na to, jak moc byla jeho cena vyšponovaná. Od té doby už uběhl nějaký čas, a zatímco americká ekonomika začala vykazovat určité známky zlepšení, Fed upustil od tisku nových peněz a svět se začal připravovat na první zvyšování amerických úrokových sazeb, vůle investorů vlastnit tento žlutý kov ve svých portfoliích pomalu ustupovala.

Otázkou je, zda-li je všechno skutečně tak růžové, jak se na první pohled zdá? Opravdu směřujeme do nové epochy finanční bezstarostnosti a přebytků? Nebo se naopak globální ekonomika poháněná bezprecedentně uvolněnou světovou monetární politikou ubírá směrem k další a tentokrát dost možná fatální krizi, která změní finanční svět, tak jak ho známe?

Nejsilnějším argumentem pro koupi zlata je dle mého aktuální a stále rostoucí nedůvěra v politiku centrálních bank napříč všemi vyspělými ekonomikami.

V posledních týdnech a měsících média zaplavují zprávy o neustávajícím snižování úrokových sazeb do negativních teritorií centrálními bankami, ať už za účelem nastartování svých ekonomik, odvrácení deflace, či jen podpory svých exportérů devalvací své vlastní měny. Ano, americká centrální banka sice podle mnohých směřuje k postupnému navýšení svých úrokových sazeb, které se již šestým rokem nacházejí na historicky nízkých hodnotách, ale ostatní centrální banky vyspělých světových ekonomik v čele s japonskou Bank of Japan a Evropskou centrální bankou drží či snižují své hlavní depozitní sazby na negativní úrovně, což v konečném měřítku znamená, že lidé budou dost možná muset platit za možnost uložení svého kapitálu v bankách.

Velkým otazníkem je, co se bude skutečně dít, až americký Federální rezervní systém přistoupí k plánovanému zvyšování úrokových sazeb. Americká inflace se nadále ocitá pod 2procentním cílem Fedu, a obsluha amerického dluhu, jež podle posledních zpráv přesahuje 17 bilionů dolar, by se tak při případném zvýšení sazeb mohla stát vysoce nákladnou záležitostí, podkopávající celkovou stabilitu americké ekonomiky, potažmo v dnešním globalizovaném světě ekonomiku světovou.

Takzvané programy kvantitativního uvolňování, které aktuálně probíhají ve větším či menším měřítku napříč většině vyspělých ekonomik s výjimkou USA (kde ovšem odkupy dluhopisů expandovaly bilanci centrální banky až o 4 biliony dolarů), sice podporují devalvací národních měn exportéry daných zemí, nicméně to, co skutečně dělají, je, že neustávajícím tiskem nových peněz zadělávají na stále větší globální problém, jenž by svým rozsahem mohl hravě přesáhnout krizi z roku 2007-2008. Sněhová koule se tak stále nabaluje.

Nejen globální akciové trhy, ale i ty dluhopisové dosahují den co den nových historických maxim. To by svým způsobem nasvědčovalo naprosté bezstarostnosti investorů. Spíše než o bezstarostnost se jedná o kombinace neustávající lačnosti investorů a obrovského množství nově tištěných peněz.

Naproti tomu zlato, se v momentálním světě levných peněz a nulových alternativ obchoduje poblíž svých takřka 5letých minim. What a paradox! Podle mého je jen otázka času, kdy se výše zmiňovaná situace stane neudržitelnou a investoři zase začnou směřovat svůj kapitál směrem k bezpečným přístavům. V té době už bude však pro tuto spekulaci z pohledu risk reward příliš pozdě. 

Nevoní vám, tak jako mně, momentální situace na finančních trzích a začínáte mít pocit, že v globální ekonomice je skutečně něco v nepořádku? Nebo si prostě jen chcete zahrát na střelce z Wall Streetu? Mým názorem je otevření dlouhé pozice na zlatě poblíž úrovně 1200 dolarů za unci. V případě, že cena zlata klesne dále, neváhal bych a navýšil svoji pozici poblíž úrovní 1180 dolarů, které jsou při momentální ceně takříkajíc na dostřel. Odměna bude sladká. Na shledanou v Karibiku!

 

 

Newsletter