Existuje jen málo míst, která nejsou pod vládou žádného státu. Dokonce i ty nejmenší městské státy nebo mini ostrovy mají své zákony, daně nebo rezidenty. Jak by se ale vyvíjelo území, na němž by najednou přestaly fungovat zákony? Jakým způsobem by lidé na takovém místě žili? Jakým způsobem by byly zajištěny základní služby a veřejné statky? Vhodným příkladem bylo opevněné město Kowloon (neboli Kau-Lung) nacházející se na území Hongkongu.
V roce 1898 si Velká Británie pronajala území Hongkongu s výjimkou jedné 2,6hektarové pevnosti, kterou si ovšem nenárokovala ani Čína, a tak zde vznikla enkláva bez jakýchkoliv zákonů o 700 obyvatelích. Po druhé světové válce zde začala rapidně narůstat populace. Na přelomu 80. a 90. let 20. století dosahoval odhad množství obyvatel města neuvěřitelných 50 tisíc, což odpovídalo 1,92 milionu obyvatel na čtvereční kilometr.
Ačkoliv se může zdát, že takové místo muselo být plné anarchie, násilí a podvodů, podle obyvatel Kowloonu šlo naopak o území, kde i ti nejchudší byli šťastní. I přes nedostatek prostoru a prakticky neexistující technickou infrastrukturu se jednalo o nesmírně produktivní město.
Kowloon byl znám jako místo hongkongské stínové ekonomiky, a to díky stovkám malých dílen a továrniček, kde se vyráběly produkty pro celý Hongkong. Mimoměstští zákazníci zároveň využívali nízkých cen nezdaněného zboží a služeb nebo i produktů, které byly společensky nepřijatelné (např. restaurace nabízející psí maso, prostituce). Neexistovaly zde totiž předpisy na bezpečnost práce, opatření proti požárům a jiné regulace zvyšující náklady.
Lidé se do města bez zákonů stěhovali z různých důvodů – chudoba, zbankrotování, obava z deportace nebo právě z důvodu chybějících zákonů a regulací. Jedním z efektů nedostatku regulací byla například vysoká koncentrace lékařů a zubařů. Kromě nízkých nájmů ordinací se doktoři v Kowloonu vyhnuli drahým licencím a rekvalifikacím. Právo a pořádek ve městě zastávaly triády, které vykonávaly funkci soudů, zajišťovaly hasiče, organizovaly svoz odpadu apod. Komunita uvnitř města také koordinovala úspory energie a opravy sdílené infrastruktury.
V roce 1993 po obtížném procesu vystěhování obyvatel ven z města došlo k jeho demolici. Na místě po něm pak vyl vytvořen park. Město, resp. území, bylo připojeno k Hongkongu a většina podniků uvnitř musela být zavřena kvůli nízké konkurenceschopnosti.
