Usazený ve svém okázale vybaveném podkrovním bytě, 45 pater nad přelidněnými ulicemi Bangkoku,je miliardář Bill Heinecke nejšťastnější.
Když otevřel hotel St.Regis v roce 2011, vyhradil si v něm dvě poslední patra výhradně pro svoji potřebu. Nechal si tu nainstalovat Spa, vinný sklípek, mramorové schodiště a uložit svou sbírku suvenýrů, která zahrnuje i kostým Yul Brynnera z broadwayského muzikálu Král a Já. Ani takové osobní útočiště však Heineckeho, původně narozeného ve Spojených státech, nemůže izolovat od reality thajského života. V období klidu může vidět buddhistické stupy a lesknoucí se skla kancelářských věží, které po celá desetiletí fascinují jak turisty, tak investory. Během horších dnů je však svědkem protestních pouličních pochodů, o kterých se političtí a vojenští představitelé Thajska vyjádřili jako o možném začátku občanské války v zemi. V zemi, která má druhou největší ekonomiku v jihovýchodní Asii.
22.května akcie stouply, když se armáda chopila toho, co zbylo po úřadování premiérky Yingluck Shinawatra, která byla dva týdny před tím Ústavním soudem vyloučena z úřadu. Zatímco zákaz veřejných shromáždění a zadržování protidemokratických aktivistů alespoň dočasně pozastavily pouliční demonstrace, převrat měl i tak velký vliv na turismus a tím pádem i na ekonomiku, která tak klesla až o 0,6 procenta v prvním čtvrtletí.
Vládnoucí junta
USA pozastavila společné vojenské projekty s Thajskem a obvinila vládnoucí juntu ze zadržování a zastrašování stovky politických osobností, akademiků a pokojných demonstrantů. Evropská unie zase pozastavila oficiální návštěvy do i ze země a thajští disidenti vytvořili hnutí odporu, které si říkalo Seri Thai. Uprostřed tohoto zmatku bojovný Heinecke dělal nadále to, co mu jde nejlépe – vydělával peníze. Během padesáti let v Thajsku se vzdal svého amerického pasu a v roce 1991 získal thajské občanství. Vytvořil nadnárodní hotel, restauraci a maloobchodní impérium, které přežilo pět předchozích vojenských státních převratů, asijskou finanční krizi v letech 1997-1998, smrtící vlnu tsunami v roce 2004, která smetla jedno z jeho středisek a v neposlední řadě firemní potyčky s nepřáteli tak silnými jako je Goldman Sachs.
Restart
Heinecke právě zažívá období dalšího puče. „Je to jako restart systému,“ říká v telefonickém rozhovoru ze svého podkrovního bytu dva týdny poté, co junta převzala moc. „Vláda se dostala do slepé uličky. Politický konflikt by pokračoval i nadále, kdyby armáda nezakročila. Demokracie se nakonec vrátí lidem, jako se to doposud zatím pokaždé povedlo.“ Kromě hotelů St Regis, Heineckových 180 hotelů zahrnuje čtyři hotely Four Seasons, dva hotely Marriotts a třicet luxusních nemovitostí, které spravuje pod svou vlastní značkou Anantara. Mezi jeho 1 850 fast foody a maloobchodními podniky jsou v Thajsku největší Burger King, Dairy Queen, Esprit, Gap a Swensen.
Soukromá letadla
Tyto a další podniky přicházejí do Thajska pod záštitou Heineckeho Minor International. Minulý rok tržní hodnota poprvé překonala 3 miliardy dolarů, což dělá z Heineckeho, ovládajícího 33 % společnosti, miliardáře. A to bez započítání úzce držených investic jako je MJets, největší thajská firma poskytující privátní letadla. Od úpadku během asijské finanční krize v lednu 1998, akcie Minor posílily až 50násobně. Velký podíl z růstu Minoru má thajský král Bhumibol Adulyadej, který vlastní dvě procenta společnosti na své vlastní jméno. Další čtyři procenta jsou držena jinými členy královské rodiny. Správce majetku monarchů odhaduje jejich hodnotu zhruba na 227 milionů dolarů.
Rekordní výnos
Anil Thadani, zakladatel investiční společnosti Symphony International Holding Ltd. (SIHL), která je zalistovaná na burze v Londýně a vlastní akcie Minoru, říká, že obdivuje Heineckeho houževnatost a drive. „Ze zhruba 80 investic, které jsem udělal v uplynulých 30 letech, Bil je jednou ze dvou nejlepších,“ řekl Thadani. „On nerad prohrává a udělá pro úspěch vše co je potřeba. Viděl jsem ho přežívat jednu krizi za druhou.“ V posledních čtyřech měsících Minor vykázal rekordní zisk hned dvakrát a to přesto, že některé zahraniční vlády vydaly veřejné vyjádření o nebezpečí při cestování do Thajska. Varování, o nichž Heinecke říká, že jsou pro thajskou ekonomiku škodlivější než samotný převrat. V únoru Minor oznámil, že čistý zisk za celý rok 2013 vzrostl o 26 procent na nevídaných 4,01 miliardy báthů (124 milionů dolarů). Následně 9. května společnost oznámila, že zisk vzrostl o 1 % na 1,42 miliardy báthů, nejvyšší za celou dobu existence společnosti a to i přes okupaci v jeho největších dvou hotelech – St Regis a Four Seasons v Bangkoku.
Nový domov
Heinecke dosáhl těchto výnosů navzdory krizi prostřednictvím dvojí strategie. V zahraničí agresivně expandoval a rozšiřoval svůj mezinárodní obchod, aby se stal méně závislý na své adoptivní vlasti. V roce 2008 Minor vydělával v zahraničí pouze 13 % svých příjmů. Minulý rok však toto číslo vyskočilo na 29 % a dnes jsou Heineckeho hotely a restaurace ve 26 různých zemích. Do roku 2018 chce, aby 45 procent z prodej pocházelo mimo hranice Thajska. Doma však nadále rozšiřuje své podnikání, navzdory politické vřavě, která momentálně vládne Thajskem.
Dobré vztahy s korunou
Pravděpodobně žádný jiný zahraniční investor neučinil větší osobní sázku na Thajsko než Heinecke. Jako syn amerického diplomata studoval na mezinárodní škole v Bangkoku v roce 1967, bránil se tlaku rodičů, kteří se chtěli vrátit zpět do Spojených států a zapsat syna na univerzitu Georgetown ve Washingtonu. Místo toho si Heinecke vypůjčil 1200 dolarů a zřídil si firmu na úklid kanceláří. V době, kdy se stal thajským občanem, měl již dobré obchodní vztahy s manažery královského majetku a pronajímal si od nich půdu, na které začal stavět hotely. „Bill na mě zapůsobil jako člověk, co si jde tvrdě za svým, ale také jako čestný člověk,“ říká Usni Pramoj, který stojí v čele úřadu spravujícího královský soukromý majetek a který podepsal první takovou dohodu s Heineckem v roce 1976. „Byl to start dlouhého a důvěryplného vztahu,“ napsal Heinecke v The Enterpreneur (Wiley, 2003).
Vítězná bitva
Jak moc důvěrný vztah to byl, se ukázalo hned v roce 1999, kdy další z manažerů královské rodiny pomohl Heineckemu zmařit nepřátelské převzetí firmy Rajadamri Hotel Pcl společností Goldman Sachs v hodnotě 46 milionů dolarů, která byla vlastníkem hotelu dříve známého jako Regent a od té doby přejmenovaného na Four Seasons. Hotel stojí na pozemcích ve vlastnictví královské rodiny a Heinecke, kterému patří 25 procent akcií Rajadamri, shromáždil valnou hromadu a přesvědčil akcionáře, aby se postavili na jeho stranu. Goldman nakonec skončil pouze se 41 procenty akcií a v roce 2003 je prodal Heineckemu za 19 milionů dolarů. „Nabídka Goldmanů byla vyšší než Billova, ale Billovo PR zpracování rozhodlo,“ říká Thadani. „On přesvědčil ostatní akcionáře, že hotel je posvátným thajským majetkem a nesmí se dostat do cizích rukou.“ Pro Heineckeho bylo vítězství návratem do sedla po nešťastném období, kdy kolaps báthu rozpoutal asijskou finanční krizi v letech 1997-1998.
Rychlý propad
Když se baht před šesti měsíci propadl na 55 k americkému dolaru, stovky společností, které si napůjčovaly v dolarech, zbankrotovaly. Heinecke tvrdil, že Minor byl skoro jedním z nich. „Společnost měla v roce 1996 hodnotu 100 milionů dolarů,“ napsal ve své knize. “Brzy po krizi neměla hodnotu skoro žádnou.“ Říká, že přežil jen díky tomu, že jednal rychleji než ostatní. Prodal všechna svá zahraniční aktiva a vrátil tak všechny finanční prostředky zpět do Thajska, aby pozvedl své podnikání. Do konce roku 1998 byl zpátky v černých číslech. Brzy na to Heinecke opět bojoval se globálními giganty, když koupil tehdy druhý největší řetězec fast foodů na světě – Tricon Global Restaurants, se sídlem v Louisville, Kentucky. V roce 1981 získal práva na frančízu Tricon Pizza Hut. Když došlo k obnově v roce 1999, Tricon – již přejmenovaný na Yum! Brands – usiloval o zvýšení licenčních poplatků a dodatek zakazující Hencekemu provozování dalších frančíz. Heinecke se bránil a založil si vlastní značku, The Pizza Company, která má dnes v Thajsku již 190 poboček, ve srovnání s Pizza Hut, která jich má 79.
Agresivní rozšíření
Heinecke byl z velké části úspěšný díky loajalitě, kterou probouzí ve svých zaměstnancích, říká Chompan Kulnides, bývalý konzultant A. T. Kearney a Accenture, který nyní pracuje jako investiční ředitel Heineckeho rodinné kanceláře. „Všichni moji šéfové tvrdili, že milují Thajsko, dokonce si vzali za manželky Thajky, ale vždy se chovali ke svým thajským zaměstnancům jinak,“ řekl Chompan. „Mluvili o nás jako o ‚Thajcích‘. On o nás mluvil jako o ‚jednom týmu‘. Nikdy tu nebyl sebemenší náznak segregace. To je důvod, proč chci navždy pracovat pouze pro Heineckeho.“
Zaměstnavatel roku
Heinecke si mimo jiné získal Thajce tím, že investuje peníze právě tam, kde je vydělává – podporuje projekty od dětí žijících v bangkokském Klong Toey slumu, až po slony, kteří zůstali bezprizorní poté, co byla zakázána těžba v thajských lesích. Každý rok Heinecke pořádá charitativní sloní polo turnaj, který se stal velkým hitem. Co je důležité pro investory, je Heineckeho schopnost úspěšně podnikat právě v Thajsku způsobem přijatelným pro zahraniční akcionáře, tvrdí Joel Silversein, prezident konzultační firmy East West Hospitality Group, se sídlem v Hongkongu. „ Je velmi vzácné vidět uspět podnikatele ze Západu na rozvíjejícím se trhu, když si při tom zachovává svoje západní obchodní praktiky,“ říká Silverstein. Při zpětném hodnocení Heinecke soudí, že bitvy s Goldman Sachs a Tricon byly nevyhnutelné. „ Někdy jste zahnáni do kouta a musíte se probojovat ven,“ říká. I dnes stále stojí za svojí zemí. „Je to můj domov. Já nikam nejdu.“
