Největší výzva pro FinTech: Pochopit a splnit co chceme

Návštěva banky nebývá obvykle příjemnou záležitostí. Ať už jdete zakládat účet, prosit o půjčku či chcete směnit své peníze, pokaždé narazíte buďto na tunu papírování, přehnaně vysoký úrok, skryté poplatky či naprosto nevýhodný kurz. Jak je to možné? Banka jako každá jiná firma chce na klientovi co nejvíce vydělat. To, po čem zákazník opravdu touží, se tak ve výsledku vytrácí v záplavě honby za co největším ziskem.

Jde to dělat i jinak? Samozřejmě, že jde, a to i bez ztráty na zisku. Banky by však musely od základu zreformovat svůj byznys model, což je vzhledem ke zkostnatělosti celého bankovního systému naprosto utopická představa. Ne však pro Alessandra Hatamiho, zakladatele společnosti The Pacemakers a velkého fanouška finančních technologií. Ten se ve svém posledním sloupku, který zveřejnil na LinkedIn profilu, „zasnil“ nad silnou výzvou pro FinTech: vytvořením ideální banky – tzv. NeoBanky.

Odrazovým můstkem, od které lze nejlépe začít, je samotný klient. K jeho maximální spokojenosti je potřeba pochopit, proč vůbec lidé do banky chodí. Většina z nich se po ránu rozhodně nebudí s touhou po finančních službách. To, co se jim honí hlavou, není nutkání vlastnit kreditní kartu, ale chtíč pořídit si něco, na co však bohužel momentálně nemají.

Proto je potřeba jít přímo ke kořenům. Centrem všeho dění nesmí být nic jiného než klient. Hlavním cílem zreformované banky nesmí být za každou cenu prodat svůj produkt. Naopak je potřeba co nejvíce naslouchat svým klientům a jejich tužbám. Ve výsledku to totiž nejsou finanční produkty, co skutečně chtějí, ale naopak povědomí o tom, co všechno jim umožní dělat.

Na základě toho Hatami vytváří tři základní oblasti, ze kterých by měla NeoBanka vycházet. Klienti nejvíce potřebují/chtějí:

1. někomu zaplatit
2. něco nakoupit, na co však momentálně nemají prostředky
3. zhodnotit a ochránit své přebytečné úspory

Banky by tedy mohly nabízet pouze tři produkty z oblasti plateb, financování a zhodnocení (viz schéma) uzpůsobené podle potřeb klientů.

Univerzální účet

Univerzální účet by měl být maximálně přehledný a jednoduchý k ovládání. Jeho jádrem by byla „peněženka“, v rámci které by bylo možné sledovat, spravovat a analyzovat všechny příchozí i odchozí finanční toky.

Účet by měl klientům umožňovat jakýkoliv způsob platby za cokoliv, co si vyberou. Mělo by být možné využít libovolné platební zařízení, kanál i postup, což zahrnuje jak hotovost, tak i bezhotovostní převod či šek. Služba by měla poskytovat:

• způsob úhrady za zboží a služby, jaký nabízí Visa, Mastercard, JCB, Amex či jakýkoliv jiný platební systém relevantní k danému trhu
• otevření „peněženky“ v systému ala PayPal, Skrill nebo iTunes
• automatický update mobilní platební aplikace, která by byla schopna pracovat se systémem Paym, ApplePay či Google Wallet
• efektivní způsob převodů mezi bankami (něco jako iDeal, ovšem v lepší verzi), který by i z platebních karet udělal staré vykopávky

Takové řešení by mělo být jednoduché a samozřejmě bez klasických skrytých poplatků, což však neznamená, že by nic nebylo zpoplatněno. V podstatě by šlo o službu, jako je ApplePay či SamsungPay na steroidech. Klient by měl snadno spravovat své prostředky, což by zahrnovalo například jasné určení, z jakého zdroje se bude ta či ona platba financovat. Pokud by se klient nechtěl rozhodovat sám, měl by mít jistotu, že za něj rozhodne banka, přičemž její výběr bude vždy spojen s co nejnižšími náklady.

Účet by měl rovněž poskytovat i službu, která by jeho majiteli radila, jak spravovat své peníze efektivněji. Do toho by spadala predikce možného přečerpání účtu či upozornění na investice nepřinášející žádné zhodnocení.

Nedílnou součástí by byla i možnost devizových konverzí či plateb do zahraničí umožňující přímý přenos od klienta k příjemci. V tomto směru by majitel účtu měl mít maximální přehled o tom, kolik ho daná transakce bude stát, rovněž bude mít jistotu, že mu banka nabízí férový a konkurenceschopný kurz. Přesně tak jak to dělá RoklenFx.

Klíčovým aspektem každého účtu by bylo i zabezpečení. Systém by měl poskytovat maximální ochranu proti útoku zvenčí, která by zahrnovala vysokorychlostní přenos dat, stejně tak i nejnovější technologie zabraňující nabourání se do účtu či krádeži citlivých dat.

Mistr všech úvěrů

Z hlediska poskytování úvěrů mohou mít lidé odlišné potřeby. Ty se liší například na základě objemu půjčky, doby jejího splácení či samotnou její urgencí. Banky by měly klientům uspokojit všechny jejich požadavky prostřednictvím jedné úvěrové „linky“, v jejímž rámci by zákazníci všechny své půjčky platili jednotnou částku pravidelně každý měsíc.

S objemem úvěrů by rovněž mělo být možné pracovat, a to po předložení dostatečného kolaterálu. Klienti, kteří by potřebovali peníze na investice, nákup auta, bydlení či nové televize, by tak jednoduše nakupované statky zůstavili jako záruku toho, že svůj dluh splatí.

Z pohledu dlužníka by celá situace byla maximálně jednoduchá a úsporná. Jednou měsíčně by obdržel účet, v jehož výsledné částce by byly zahrnuty všechny jeho půjčky. Ve výsledku by konečná splátka byla celkově nižší, než pokud by klient splácel úvěry jednotlivě.

Výnosné a zároveň i bezpečné portfolio

Zákazníci banky, kteří mají volné peněžní prostředky, je většinou chtějí nejen ochránit, ale rovněž i adekvátně zhodnotit. Cílem tedy je finančně zabezpečit, či případně ještě navýšit, svou současnou životní úroveň, což zahrnuje:

• zhodnocení přímo úměrné riziku, které je klient ochoten podstoupit
• maximální možná ochrana proti ztrátám
• vytvoření finančních prostředků, které by bylo možné použít při vzniku nečekaných událostí

Tento výčet tak dává do jednoho koše úspory a investice společně se zajištěním na stáří a různým pojištěním.

Tradiční přístup je založen na poradenství, jež má klienta nasměrovat k bankovním produktům, které dle potřeb doplní jejich portfolio. Většina lidí si však vlastního a především kvalitního poradce nemůže dovolit, vinou čehož tak nejsou schopni sílu svých peněz využít na maximum.

Vzhledem k tomu, že v dnešním světě, ve kterém mají klienti přístup ke všem tržním informacím, by se banky neměly zaměřovat pouze na své produkty. Naopak by se měly snažit pokrýt co největší spektrum investičních a pojišťovacích instrumentů, které by bylo možné si pořídit jedním, maximálně dvěma kliky počítačovou myší.

K tomu je samozřejmě potřeba technologicky vyspělý digitální systém. Maximálně interaktivní a jednoduchý proces, který klientům jasně ukáže, co si kupují a jak vysokého zhodnocení, případně pojistného plnění, mohou dosáhnout, a to vše ve srovnání s vícero možnými variantami dostupných produktů.

Zreformovaná banka by tak měla poskytovat přístup k co nejširší paletě cenných papírů, různých druhů pojištění, ale rovněž k nejnovějším investičním instrumentům, jako je crowdfunding či peer-to-peer. To vše samozřejmě v digitální formě umožňující správu portfolia z pohodlí vlastního domova.

Suma sumárum

Tento výčet možných vylepšení stávajícího fungování bank rozhodně není úplný. Postačí však k tomu, abychom identifikovali hlavní oblasti, kde je potřeba s reformou začít. Změny by se musely týkat segmentu IT i operačního provozu, stejně tak by bylo potřeba upravit a rozšířit paletu poskytovaných produktů a služeb. V neposlední řadě by se musel změnit i přístup ze strany regulátorů, kteří formují prostředí působení světových bank.

Faktem bohužel je, že ochota bank opustit své zažité koleje, je prozatím minimální. Variantou pro klienty zůstává roymach tzv. FinTech společností, které ke své činnosti využívají nejnovější technologie. Právě ty postupně zaplňují mezeru na finančním trhu, které vznikla nedostatkem proklientského přístupu, jenž by zahrnoval transparenstnost, férovost a dostupnost spojenou s minimálními náklady.